Reklama



Pokud si v sedm hodin večer zapnete Zpravodajský deník na Primě, nesetkáte se, jako je tomu na jiných televizích, s moderátorskou dvojicí. Prima vsadila pouze na moderování žen. A jednou z nich je i Dana Makrlíková, která v televizi vystupuje vždy společensky oblečená a nalíčená. Když přišla na rozhovor pro magazín Žena-in, skoro jsem ji nepoznala. Byla totiž nenamalovaná a ve sportovním oblečení.  

 

Dano, vypadáte úplně jinak, než vás lidé znají z televizní obrazovky...

Tato vizáž patří ke mně. Já jsem introvert, což je člověk, který je spíše plachý, a hlavně jsem klasický „botaskář“. V reálu chodím sportovně oblečená a mám trauma z jakýchkoli bot na podpatku. V soukromí ani nevyhledávám příliš společnost, protože se v ní necítím příliš uvolněně. Možná to bude znít směšně, když pracuji v televizi, ale nemám důvod na sebe za každou cenu upozorňovat.

 

Poznávají vás lidé na ulici?

Ačkoli se v oblasti médií pohybuji již dlouho a jenom televizní zprávy dělám už čtyři a půl roku, tak tím, že chodím venku nenamalovaná, mě řada lidí vůbec neidentifikuje. Občas se stává, že mě například někdo pozná v potravinách až ve chvíli, kdy začnu mluvit. Ale na obličej příliš lidé nereagují. Ale jen do doby, než se namaluji. Potom jsem podobná té Makrlíkové z televize a začnou mě oslovovat. Ale není to do takové míry, že by mě to obtěžovalo.

 

 

Oslovují vás i cizí muži s nějakými návrhy?

Moc ne. Ale pokud se o to nějaký pokusí, tvrdě narazí. Mám totiž docela dost prořízlou pusu.

 

Jak se vůči němu zachováte?

Často ho urazím a on raději utíká pryč.

 

Co většinou spolehlivě zafunguje?

Na muže zabírá, když mu dáte předem na srozuměnou, že ať se bude snažit jakkoli, do postele vás prostě nedostane. A to já mu klidně řeknu, opravdu si neberu servítky.

 

Dana Makrlíková (30)

  • V roce 1992 se stala MISS Jablonec
  • V současné době studuje druhou vysokou školu
  • Doma na ni čeká přes 200 květin a Bára (Yorkshirre terier)

Kariéra

  • 1996–2000: TV Galaxie
  • 2000: Česká televize, Pardubický kraj
  • prosinec 2000: Česká televize za vedení Jany Bobošíkové v období krize České televize
  • od 2001: TV Prima

Máte partnera?

Ano, už pět let.

 

Kde jste se spolu seznámili?

V květinářství. Byla jsem první zákaznice v jeho obchodě. Byla to láska na první pohled.

 

Jak reaguje na fakt, že jste díky zaměstnání známá?

Bere to celkem v pohodě. V každém případě on má rád právě tu nenamalovanou Danu, tu normální. A za to si ho opravdu cením.

 

Jaký názor máte na manželství?

Na jednu stranu bych jednou chtěla být vdaná, ale nepovažuji to za prioritu. Jsem odhodlaná, že pokud jednou budu vstupovat do manželství, tak jedině s předmanželskou smlouvou, abychom měli předem jasno, že se v případě rozvodu nebude dohadovat o majetek. Už jednu zkušenost z dlouhodobého partnerství mám, kdy mi partner odřekl svatbu ve chvíli, kdy už jsem měla vybrané šaty.

 

Nemáte z toho právě proto tak trochu strach?

Asi ano. Beru svatbu jako vstup do manželství, které bude na celý život. Uvědomuji si, že není žádná nějaká trivialita a z toho všeho pramení velká odpovědnost. Ale přesto si říkám, že jestli se jednou vdám, bude to taková „hurá akce“, aby si to nemohl rozmyslet.

 

Uvažujete s přítelem po pěti letech vztahu o svatbě?

On je ženatý. Takže jednoznačné zodpovězení této otázky není příliš jednoduché.

 

Takže budoucnost je trochu nejistá. A přesto stále zůstáváte?

Vždycky jsem odsuzovala kamarádky, které měly poměr s ženatými muži. A teď si to do dna "vychutnávám". Věřte mi, není to jednoduché. Chtěla jsem to už stokrát ukončit, ale opět jsme k sobě našli cestu. Budoucnost už neřeším a raději žiji přítomností a chvílemi, kdy vím, že se máme rádi. Ale ani svému největšímu nepříteli bych nedoporučila vztah s někým, kdo je ženatý.

 

Chtěla byste mít děti?

Jasně. Jednou. Děti miluji. Ale už jsem v životě pochopila, že není radno tlačit na pilu a chtít něco za každou cenu. Většinou to pak člověk nikdy nedostane.

 

Je to tak i v práci?

Ano, potvrdilo se mi to i v zaměstnání. Ale na druhou stranu pokud si člověk něco umane a opravdu si zatím jde a nenechá se odradit prvotními neúspěchy, splní se to. Ale nesmíte o všechno stát stůj co stůj. Bude se vám pak pracovat uvolněněji.

 

Co pro vás byl zlom v kariéře?

Musím se k něčemu přiznat. V životě jsem nechtěla pracovat v televizi. Pro mne jako pubertální dívku byl velký stres jen se venku projít v plavkách. Nakonec mě vyhecovali na soutěž MISS Jablonec, kde mi bylo řečeno, že mám příjemný hlas a že bych to mohla zkusit v televizi nebo v rádiu. A tak jsem to zkusila. Ale největší zlom pro mě byla situace kolem krize v České televizi, kdy jsem se postavila na stranu Jany Bobošíkové.

 

Co jste v té době zažívala?

Především velký tlak okolí, kdy se bojovalo o svobodu slova. Ale když jsem řekla svůj názor já, tak mě všichni „kamenovali“. Bylo to velmi nepříjemné, ale posílilo mě to. Ve chvíli, kdy mě všichni chtěli zkopat dolů, jsem si řekla, že takovou radost jim neudělám.

 

Máte tedy pocit, že vás to poposunulo dál?

Určitě. Myslím si, že pokud bych tohle neprožila, nedostala bych se až do hlavního zpravodajství, ve kterém dnes pracuji. Krize v České televizi byl takový stres, že oproti tomu se mi všechno ostatní už zdálo jako procházka růžovým sadem.    

 

Bojuji o každé slovo navíc


Myslíte si, že se televizní zpravodajství v Česku dělá dobře? Vytkla byste mu něco?

Když se podíváte na zahraniční zpravodajské kanály, pochopíte, že je to všechno především o financích. Zpravodajství je všeobecně velmi finančně náročná instituce, je to takový stát ve státě každé televize. Například zpravodajství na Primě sice nemá příliš času, ale zase říká to nejdůležitější a stručně, věcně a jasně.

 

Co byste na něm změnila?

To víte, že by se mi líbilo, kdybychom měli zprávy půlhodinové, zahraniční zpravodaje a neomezené finanční možnosti. Pokud máte na večerní zpravodajství kolem deseti minut, často se bojuje s každým slovem navíc. A tak se často stává, že přeskakuji, šumluji a mluvím hodně rychle. Vždy se pak trochu obávám toho, že mi přijde dopis, kde si bude divák stěžovat na rychlost, kterou na něj mluvím.

 

Máte mezi kolegyněmi kamarádku?

Rozumím si třeba se Štěpánkou Duchkovou. Často se spolu bavíme a smějeme se. Já ji zásobuji květinami, které ona vždy zahubí, a já ji za to pak trochu vynadám, ale je to pohoda.

 

Zvažovala byste nabídku od jiné televize?

Abych se přiznala, v tuto chvíli nevím. Protože na Primě nejen uvádím televizní zprávy, ale také spolupracuji na Receptáři, kam si píšu ke svým reportážím scénáře a články. Cítím se v současné chvíli Primou opravdu naplněná a spokojená. Ale nikdo neví, co bude třeba za dva roky.

 

Mluvíte o příspěvcích do Receptáře. Nechtěla byste tento pořad v budoucnu moderovat?  

Nevím, jestli bych na to měla. Ve zpravodajství mi jde všechno hodně přirozeně a cítím se v něm mnohem jistější. Na rozdíl od Receptáře, kde nevím, zda bych to moderování utáhla. A hlavně nad Přemka Podlahu není…

 

Orchidejí mám doma asi šedesát

  

Jak jste se dostala ke květinám?

Mamka je učitelka biologie, takže jsem si je zamilovala už jako malá. V současné době jich mám doma asi dvě stě.

 

Jaká květina vás potěší?

Vzhledem k tomu, kolik jich doma mám, už je raději nechci dostávat. Ale pokud bych si měla vybrat, tak asi růže. Nebo orchideje, přesto že jich mám doma asi šedesát. Ale každou ženskou potěší květina darovaná z lásky.

 

Takže kytice řezaných květin vám vždy udělá radost?

Jako budoucí květinářka a zahradnice mám zkušenosti s tím, že řezané květiny vůbec nevydrží. Často totiž prodělají cestu z Holandska, pak jsou v Čechách dlouho udržované, než se dostanou na pult a k zákazníkovi. Když jsem si například koupila řezanou květinu v Holandsku, tak mi potom vydržela šest týdnů, ale odtud ne. V tomto případě jsou lepší kvetoucí květiny v květináči.

 

Jsou pro vás květiny i určitou formou relaxace?

Jednoznačně. Jakékoli "šolichání" kolem kytek. Navíc jsem před několika měsíci objevila staré čínské učení Feng shui. Je založeno na harmonii bytu a zahrady. Ve chvíli, kdy si uzpůsobíte prostředí kolem sebe podle nějakých zásad, které nejsou dogmatické, hned se v něm lépe relaxuje. Nevěřila bych tomu, ale je to tak. Zkusila jsem to a funguje to.

 

Co špatná nálada, jak se jí zbavíte?

Zjistila jsem, že nejlepší je všechnu svoji negativní energii někde vybít, například si jít zalyžovat. Funguje také, pokud si za každou špatnou myšlenku (např. ten můj chlap mě určitě podvádí) dosadíte nějaké opravdu hloupé slovo, třeba tukan. Zkuste si tu větu s tukanem říct třeba desetkrát a věřte mi, že už nebudete mít tak černé myšlenky jako na začátku.