Dana Houdková je zpěvačka a muzikantka, která se rozhodla přiblížit hudbu i těm méně nadaným. Proč zpěv občas nezní tak, jak bychom chtěli? Je možné s tím něco dělat? Odpovědi najdete v našem rozhovoru.

zpivam

Už je to několik měsíců, kdy jsme vám psali o kurzu zpívání, jehož jsem se coby totální antitalent zúčastnila společně se čtenářkou Rikinou, a jenž jsem opustila s přesvědčením, že nejsem nejhorší, nýbrž průměrná. A i to byl ohromný pokrok. Připomeňte si reportáž z kurzu: Kurz zpěvu podrobně den za dnem.

Den poté jsem si koupila pro svou herní konzoli nový díl karaoke hry a u písně More than words od skupiny Extreme jsem si vyzpívala úctyhodný titut „universe“. Myslím, že je to nejvyšší hodnocení. Byl by to docela slušný soukromý happyend, kdyby se mi hlavou nehonila otázka, která mi nedala spát. „Jak je to vůbec možné?“ Nedávno jsem se tedy znovu sešla s lektorkou Danou Houdkovou, abych se jí s odstupem času zeptala na to, co jsem doteď nestihla.

Jak to děláš, že po dvou dnech kurzu najednou zní všichni o poznání líp?
To nedělám já, to dělají lidé na kurzu sami. Já spolu s mojí úžasnou asistentkou Katkou Kahounovou jim poradíme, provedeme je na cestě za poznáním vlastního hlasu, jeho hranicemi a možnostmi, zkrátka ukážeme jim, „jak na to“. Ta nejdůležitější práce je ale na nich samotných.

Stalo se někdy, že by se během těch dvou dnů někdo vůbec nehnul z místa?
Nestalo. Každý má totiž něco, čemu říkám „startovní pozice“. A z té se odrazí či posune směrem k lepšímu vždy. Lépe zpívat může každý.

Jaké nejčastější důvody přivádí lidi za tebou?
Motivace je různá. Často jezdí například maminky nebo babičky, které chtějí dobře zpívat svým dětem a vnoučkům, lidé ztrácející s pokročilým věkem jistotu v hlase, kytaristé – „ohníčkáři“, kteří by chtěli být slyšet i na druhou stranu vatry.... Přestože motivace k absolvování kurzu se liší, účastníky spojuje chuť na sobě pracovat a touha (nejen) zpívat pro radost.

Kde nebo v čem dělají nezpěváci nejčastěji chybu, že ten zpěv nezní tak, jak by chtěli?
Těch důvodů může být mnoho. Když se sami sebe zeptáte, kdy jste přestali zpívat, většinou se dostanete do okamžiku někdy v dětství, kdy se například učitelka hudební výchovy, hudebně vzdělanější člen rodiny či škodolibý sourozenec negativně vyjádřil k vašemu pěveckému projevu. Funguje to tak i v jiných oblastech života. Například věta: „Nejsem dobrá řidička“ je většinou důsledek působení našich sice blízkých a milujících, nicméně netrpělivých protějšků, kteří tím svým: „Jak to šlapeš na tu spojku? Vždyť tu šaltpáku utrhneš! Prosim tě, radši mě k tomu pusť...“ třeba i nevědomky přenesou tíhu jakési „viny“ na nás. A přitom by stačila jen trocha trpělivosti a pochopení v začátcích nesmělých jízd a za chvíli – a hlavně napořád – budete řídit v klidu a bezpečně. A to vlastně platí o jakékoli dovednosti, kterou si chceme nově osvojit, tedy i o zpěvu.

Jak lidi obvykle reagují na to, když uslyší svůj hlas na cédéčku a zjistí, že to vážně není tak zlé? Vím, že posíláš cédéčka až pár dnů po kurzu, ale máš nějakou zpětnou vazbu?
Lidé na kurzu většinou nestihnou objevit krásu dvoj až  trojhlasého zpěvu, protože se hodně soustředí na otevírání právě svého hlasu, na intonaci, držení těla, dýchání... Takže bonusem cédéčka není jen krásná památka, ale spousta lidí poprvé opravdu slyší, co vlastně dokázali.

danaDana Houdková

je 36letá písničkářka, textařka, muzikantka, lektorka. Kurzy zpívání pro nezpěváky vede od roku 2006. V roce 2009 založila sbor AsiHlasy složený výhradně z absolventů jejích kurzů. 

 

 

Jak dlouho kurzy zpívání pro nezpěváky děláš?
Čtyři roky.

Kdy a proč ses vlastně rozhodla, že budeš nezpěváky učit zpívat?
Pracovala jsem muzikoterapeuticky jako dobrovolník s mentálně postiženými v ÚSP (ústav sociální péče, pozn. red.) Zvíkovec, vymyslela jsem s kamarádkou Zuzkou Kazdovou hudebně-dramatický kroužek pro děti ve studiu Paleta, dělám hudební dílny pro děti z dětských domovů (Sdružení Duha, občanské sdružení Audabiac). Před   čtyřmi lety mne oslovila kamarádka Jarka Pavlová, abych kurz zpívání pro nezpěváky postavila pro klienty její organizace. Po třech letech jsem si pak začala organizovat kurzy sama.

Věnuješ se i charitě?
Dělám každý rok o prázdninách týdenní hudební dílnu pro děti z dětských domovů pro sdružení Audabiac a jednou za měsíc chodím zpívat s dlouhodobě nemocnými pro sdružení Amelie.

Co konkrétně pro tebe zpěv a hudba znamenají?
Hudba mě provází už od dětství, troufám si říct, že od všech mých dětství ve všech mých životech, které jsem prožila. Krom kurzů, individuálních hodin zpěvu a výuky hry na kytaru mám svoji kapelu, kde hraju na kytaru, zpívám, skládám texty i muziku. Taky jsem člen hudební formace Triobab, což jsou tři nebesky zemité písničkářky, a ještě občas vystupujeme s mojí „kurzovní“ Kačenkou a naší společnou kamarádkou a výbornou muzikantkou a sbormistryní Danou Škardovou v uskupení s názvem HouKaŠka (Houdková, Kahounová, Škardová).  Hudba je tedy neodmyslitelná součást mého života, život bez ní si vůbec nedovedu představit.

Web Dany Houdkové: www.danahoudkova.cz

Reklama