Karlova přítelkyně Adéla je velmi atraktivní slečna. Jak se ale zdá, ona sama sobě moc nevěří. Tváří se jako sebevědomá žena, jenže její chování svědčí o opaku. Karlovi zprvu snaha o dokonalost přišla roztomilá, ale čím jsou spolu déle, tím více ho vytáčí. Už je na její moresy alergický, snaží se jí vysvětlit, že doma nechce mít vyumělkovanou barbínu, ale pohodovou holku. „Když jsem prvně viděl tu sebevědomou krásku, jak si kráčí po ulici, byl jsem nadšený. Musel jsem ji mít. Mé opojení ale za pár měsíců opadlo. Stačilo pár věcí k tomu, abych si uvědomil, že to, co mě zpočátku bralo, je nudné a nezajímavé, jen v pěkném obalu,“ vypráví o seznámení s Adélou Karel. Ten přiznává, že vždy měl slabost pro neobyčejně krásné ženy, ale teď by chtěl mít doma normální ženu, klidně i nezajímavou. Hlavně, aby si věřila a měla se ráda.


„Abych to vysvětlil. Adéla je hodná, ale neustále jede ve všech směrech na plný plyn. To je vážně únavné. Ráno vyskočí a běží se namalovat, vyčistit zuby a navonět, abych ji náhodou neviděl přirozenou. V týdnu běží do práce, pak následuje posilovna, nákup a vaření jídla. Večer padne a je unavená. Sex ale nikdy neodmítne. Je to bohyně, jenže podle mě to taky přehrává. Přijde mi, že je neustále jako na pérkách. Když jsem jí navrhl, aby trošku zvolnila, rozčílila se, že je to v pohodě, nepotřebuje, všechno přeci zvládá. Také jsem se zeptal, proč se furt tak moc maluje, což bylo špatné. Dostal jsem kázání, proč si stěžuju, když se mi chce líbit. Odpověděl jsem, že bych byl rád, kdyby přede mnou tu škrabošku odhodila. Rozbrečela se. Je mi to líto, ale já na tohle nemám. Asi má holka problém se svou osobou, pomohl bych ji, jenže ona to odmítá. Jsem rád, že mi otevřela oči, dokonalou ženskou já doma prostě nechci.“

Čtěte také:

Reklama