Bulvár

Dáma s kaméliemi, která proslavila Muchu

Křehká, okouzlující, talentovaná, milovaná diváky i oslavovaná kritiky. Opravdová hvězda, považovaná za největší herečku druhé poloviny 19. a počátku 20. století nemající ve své době konkurenci. Extrémně štíhlá až hubená v době, kdy se ještě herečky dietami příliš netrápily. Sarah Bernhardtová prožila určitě zajímavý život. Byla opravdu tak krásná, jak se povídalo? Mnohé dobové fotografie zejména slavného fotografa Nadara tyto pověsti potvrzují.

Sarah

Narodila se v Paříži v roce 1844 jako Henriette-Rosine Bernardová. Byla nemanželským dítětem holandské Židovky, která se živila jako prominentní kurtizána. Za otce bývá označován student práv Eduard Bernard či Bernardt. Umělecké jméno Sarah si dala při studiích po své holandské babičce Sáře, jen do něj přidala „h“ a toto „h“ si vložila i do příjmení. Říká se, že si po požáru v roce 1870, při němž přišla o rodný list, vytvořila doklady nové, kde si prý mnohé malinko upravila. Proto se některé informace o jejím původu i dětství trochu rozcházejí. Je tedy nutné je brát s rezervou.

Dětství nebylo vůbec idylické, pro matku živící se nejstarším řemeslem byla Henrietta velkou překážkou. Poslala ji proto s vychovatelkou na venkov, naznala totiž, že její dům je „určen“ k jiným účelům než k výchově malého dítěte. Brzy dívenku umístila do penzionátu a po dvou letech do klášterní školy ve Versailles. Tam prý byly dramatické výbuchy budoucí herečky, pláč i záchvaty vzteku na denním pořádku. I když byla třikrát vyloučena, nakonec Henrietta školu dokončila a měla v plánu zasvětit svůj život Bohu - stát se jeptiškou. To se ovšem naštěstí nelíbilo matce, jinak by svět nejspíš přišel o hereckou legendu.

Matčin přítel a zároveň advokát vévoda de Morny dívku přesvědčil, aby raději zkusila uměleckou dráhu, i když původně pro ni navrhoval polepšovnu. A díky svému vlivu zařídil, aby byla přijata ke studiu na prestižní herecké konzervatoři divadla Comédie Française. A k údivu celé rodiny se Sarah, jak si nyní začala říkat, škola zalíbila. Byla velice pilná, učila se více rolí, než její učitelé vyžadovali. Školu s úspěchem dokončila a společensky mocní přátelé její matky jí vyšlapali cestičku, takže se protekčně dostala do souboru Comédie-Française. Debutovala rolí Ifigenie od Racina. Ale žádný velký úspěch se zatím nedostavil. Tréma Sarah byla prý tak obrovská, že místy koktala a kritika ji za to úplně strhala. Brzy se dokonce pokusila o sebevraždu – vypila tekutou rtěnku, na smrtelnou otravu to však nestačilo. Jen se projevila jako hysterka. Po jednom ze skandálů, kdy vyvolala rvačku s váženou členkou divadla, došla vedení divadla trpělivost a Sarah dostala výpověď. Chvíli hrála štěky ve veselohrách v bezvýznamných divadlech. Alexandre Dumas jí však zařídil bezvadné doporučení a Sarah odjela hrát do Bruselu. Tam získala nejen srdce diváků, ale i lásku prince Henri de Ligne. A ta nezůstala bez následků! Z plánovaného sňatku však sešlo. Kdo to kdy slyšel – šlechtic a herečka! Rodina otce dítěte se tvrdě postavila proti a Sarah vypakovala zpět do Paříže. Se zlou se také potázala, když se svěřila matce. Tato vyhledávaná kurtizána na ni křičela, že nedovolí, aby se pod její střechou narodil bastard. Zapomněla ovšem na to, že sama takové děti měla tři a každé s jiným otcem.

 

Lorenzaccio

Sarah si tedy pronajala malý byteček a zde se jí narodilo jediné její dítě – syn Maurice. To jí bylo dvacet. I když na výchovu zůstala sama, nikdy toho nelitovala a zvládla to bravurně. Později, to už byl Maurice dospělý, chtěl Henri de Ligne syna uznat za legitimního. Ten odmítl jak majetek, tak i jeho jméno. Řekl otci, že ho matka vychovala sama za velkých obětí, za což ji nesmírně miluje, a tak navždy zůstane Bernhardtem. K tomu se váže jedna historka. Když vyprovázel otce na nádraží Gare du Nord, kde byla veliká fronta u pokladny, princ se představil a žádal o přednostní obsloužení. Pokladní odpověděl, že nikoho takového nezná, ať se tedy zařadí na konec fronty. Tu se ozval Maurice, že je Bernhard, a lístek okamžitě pro otce dostal. S úsměvem pak poznamenal, že je vidět, že má toto jméno řadu výhod.

Ale vraťmě se k Sarah. Kariéru nevzdala ani coby svobodná matka. Získala angažmá v divadle Odeon a brzy se stala nejoblíbenější herečkou Paříže. Tento úspěch jí umožnil návrat do Comédie-Française. Stává se legendou. Každý, kdo přijede do Paříže, musí vidět její představení. Je stále vyprodáno! Má nepočítaně obdivovatelů i milenců, vydělává velké peníze.

Dáma s kaméliemiBrzy jí Paříž nestačí. Dobývá Londýn, kde předvedla i svou životní roli – Dumasovu Dámu s kaméliemi. A dostává opravdu lukrativní nabídku na hostování v Americe. Postupně hraje ve všech zemích Evropy, Ameriky i v Austrálii. Jen v Německu nikdy. V Petrohradě ji obdivuje car Alexadr III., zde si také našla svého jediného manžela, Řeka Jacquese Damalu. Společně otvírají v Paříži vlastní divadlo, v němž je ředitelem Sářin syn Maurice. Po počátečním úspěchu však divadlo krachuje. Z finančních důvodů. Důvodem bylo, že manžel většinu peněz prohrál v hazardních hrách či utopil v morfiu, na němž byl závislý. Proto i manželství skončilo krachem. Nejlepším řešením na splacení dluhů se opět jeví zahraniční turné. A znovu s obrovským úspěchem. Ve Spojených státech ji dokonce vozil soukromý vlak Bernhardt Special, na nádražích na ni čekaly tisíce fanoušků s kyticemi a dary. Její chování mimo jeviště ovšem často budilo rozpaky. Na turné si třeba vozívala rakev, ve které spávala obložená dopisy svých milenců. Zvláštní, že? Milenců prý bylo tolik, že je nedokázala ani spočítat. Ale víme, jestli všechno, co se povídalo, byla pravda?

 

Když se vrátila do Paříže, publikum ji přijalo chladně. Vytýkalo jí, že mrhá svůj talent v zahraničí. Ale Sarah si Pařížany opět brzy získala. Postupně šéfuje několika pařížským scénám. Pronajímá si Théâtre des Nations na čtvrt století, i když je jí v té době už 55 let. Prosadí rovněž jeho přejmenování na Divadlo Sarah Bernhardtové. Na jeho scéně znovu exceluje. Senzací bylo, když se objevila v titulní roli Shakespearova Hamleta. Edmond Rostand, autor Cyrana, jí po tomto úspěchu napsal přímo na tělo hru Orlík, v níž hrála opět mužskou roli, tentokrát Napoleonova syna.

 

Divadlo S. Bernhardt

 Divadlo Sarah Bernhardtové, dnes Théâtre de la Ville, najdete v Paříži dodnes. Nachází se na Place du Châtelet.

Gismonda

O Vánocích roku 1894 zavolala Sarah do Lemercierovy litografické dílny, že se jí vůbec nelíbí plakát ke hře Gismonda. A žádala něco jiného – ale ihned. Byla to nepříjemná situace, s níž si ředitel nevěděl rady, nikdo totiž nebyl k mání. Nakonec měl přece jen štěstí. V dílně byl náhodou tehdy neznámý Alfons Mucha, který situaci zachránil. Odešel okamžitě do divadla, naskicoval si vše potřebné a druhý den přinesl plakát. Šéfovi se moc nelíbil, ale co měl dělat? Sarah však prý byla spokojená. Plakát měl nezvyklou velikost – byl dva metry dlouhý a tři čtvrtě metru široký. Museli ho dokonce tisknout ve dvou částech. Na pařížských nárožích se objevil 1. ledna 1895. Mucha použil jemné odstíny fialové, růžové, zelené a zlaté – namísto do té doby obvyklých křiklavých barev. Sarah si nemohla přát lepší reklamu a ostatně Mucha rovněž. Stal se téměř přes noc v uměleckých kruzích pojmem. Dostal sice zanedbatelný honorář, ale bohatě se mu to vyplatilo! Získal totiž lukrativní smlouvu a spolupráce herečky a našeho malíře mohla začít. Nový styl „Myša“, jak Francouzi Muchovo jméno četli, si Pařížané okamžitě zamilovali! Tvorbě plakátů se v té době nevěnovali jenom nějací obyčejní kreslíři, ale i významní malíři té doby – např. Henri de Toulouse-Lautrec. Muchovy plakáty se tolik líbily, že jejich část mizela ještě před vylepením mezi sběratele. A nebyly to jen plakáty, které Mucha pro Sarah navrhoval. Také kostýmy, šperky, účesy i kulisy. Kdo ví, jakým směrem by se ubírala Muchova kariéra bez spolupráce se Sarah Bernhardt a kdo ví, jaký byl vlastně mezi nimi vztah... I když – nejspíš byl korektní. Pomineme-li šestnáctiletý věkový rozdíl, možná svou roli hrál i fakt, že Sarah vůbec nebyla Muchův typ. On měl rád dobře vybavená slovanská děvčata, zatímco Sarah byla extrémně štíhlá, ba přímo hubená, a některými vnadami rozhodně neoplývala. A určitě to nebyl vztah rovnocenný, jak to občas bývá prezentováno. Ani nemohl! Byla to herečka na vrcholu své umělecké dráhy, Mucha teprve začínal. A  byla vlastně jeho zaměstnavatelem.

 

G. Clairin-portrét

Jeden z mnoha portrétů Sarah od Georges Clairina visí v Petit Palais v Paříži.

V roce 1905 utrpěla Sarah úraz kolene. Nejdřív to nevypadalo nějak vážně, ale postupně se její zdravotní stav povážlivě zhoršoval. Po deseti letech jí musela být pravá noha dokonce amputována pod kyčelním kloubem. Rok před amputací ale získala nejvyšší francouzské vyznamenání – Řád čestné legie, který zavedl Napoleon Bonaparte v roce 1802 (Mimochodem mezi jeho nositeli je i celá řada Čechů včetně prezidenta Masaryka. Naposledy jím byla vyznamenána před nedávnem Marta Kubišová.)

Muchova výstava v Moravské galerii

Muchovy nejznámější plakáty se Sarah vytvořené pro Théâtre de la Renaissance na výstavě v roce 2010 v Moravské galerii v Brně. Sarah byla pro Muchu skutečnou femme fatale.

Ale ani zdravotní problémy Sarah nezabránily vystupovat na jevišti. Kromě toho psala divadelní hry a romány, učila na pařížské konzervatoři, byla uznávána i jako malířka a sochařka. Pracovala prý téměř 20 hodin denně. Její den začínal v půl osmé ranní koupelí. To už za dveřmi koupelny stál obvykle někdo od novin, přicházel krejčí a další nezbytný ansámbl, s nímž vyřizovala různé záležitosti přes dveře. Pak následovala snídaně – milovala vajíčka, chlebíčky, čokoládu či zavařeninu. Obvykle už i u té měla nějakou společnost – většinou lidi od divadla. A pak už se to naplno rozjelo… Zkoušky, odpolední i večerní představení a pokaždé hlavní role. O půl dvanácté v noci pak následovala malá večeře v její šatně. Domů se Sarah dostávala kolem jedné a do dvou se ještě učila další roli.  V době, kdy se chystala na turné po Americe, prý od dvou do tří dokonce brala lekce angličtiny! Pak teprve chodila spát. Byla zkrátka skoro nezničitelná!

Jenže léta ubíhala. Po další vážné operaci v roce 1922, tentokrát ledvin, začala zkoušet ještě novou hru, připravovala se i na další filmovou roli. Bohužel čas nezastavila. Umírá na selhání ledvin v roce 1923. Na hřbitov Père-Lachaise ji doprovodilo tři čtvrtě milionů lidí …

Hrob S. Bernhardt

Náhrobek Sarah na hřbitově Père-Lachaise v Paříži

Pokud byste rádi viděli Dámu s kaméliemi, Gismondu, Lorenzaccia či další, budete mít možnost letos navštívit ojedinělou výstavu Muchových plakátů. Ty zapůjčí Obecnímu  domu – úžasnému secesnímu skvostu, na jehož výzdobě se Mucha rovněž podílel – tenisová legenda Ivan Lendl, jinak vášnivý Muchův sběratel.

Tak teď už si jen vhodně na jaře či v létě do Prahy naplánovat výlet…

Ráda čtete o zajímavých osobnostech? Přečtěte si další články Jany Ládyové:

   
14.01.2013 - Historie - autor: Jana Ládyová

Komentáře:

  1. [13] jessynka [*]

    zajímavý článek

    superkarma: 0 22.03.2014, 10:30:34
  2. avatar
    [12] bleblemcy [*]

    Mucha byl Pan Malíř

    superkarma: 0 21.03.2013, 04:38:59
  3. avatar
    [11] dasena [*]

    Muchovy obrázky mám moc rádaSml22

    superkarma: 0 11.03.2013, 14:39:22
  4. [10] 1smeta [*]

    Moc pěknýSml16

    superkarma: 0 21.02.2013, 11:09:16
  5. avatar
    [9] Jindriska8 [*]

    Moc pěkný článekSml67

    Navrhnul taky první československé známky,které mám doma.Sml22

    superkarma: 0 14.01.2013, 22:58:25
  6. [8] PEPI11 [*]

    Výborný článek. Historii mám ráda. A obrazy Alfonse Muchy taky. Mám doma pěkný, trochu větší kalendář s jeho obrazy. Moc pěkné.Sml16

    superkarma: 1 14.01.2013, 15:36:34
  7. [7] Trefa [*]

    Trefa:krasny clanek,takove mam velice rada.

    superkarma: 0 14.01.2013, 13:39:18
  8. avatar
    [6] kapkamore [*]

    Moc pěkný článek o historii..

    superkarma: 0 14.01.2013, 13:06:55
  9. avatar
    [5] ToraToraTora [*]

    Sml67 To je femme fatale jak má být

    superkarma: 0 14.01.2013, 10:32:50
  10. [4] kukátko [*]

    Moc zajímavý článek.

    superkarma: 0 14.01.2013, 10:26:48
  11. avatar
    [3] margot [*]

    opět krásně zpracovaný článekSml67

    superkarma: 0 14.01.2013, 09:47:44
  12. avatar
    [2] Hanula [*]

    Sml22byla to jeho múza

    superkarma: 0 14.01.2013, 09:22:18
  13. [1] Ivushka12 [*]

    Mám strašně moc ráda Alfonse Muchu a jeho obrzy. Zajímavý článek.

    superkarma: 1 14.01.2013, 07:36:19

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme