Viděli jsme ho s Radkem už v momentě, když jsme vjeli do Říma a sháněli se po zabookovaném, leč neexistujícím ubytování TADY.  

Nakonec jsme se sice ubytovali, ale s otazníky a jinde. TADY.

Bylo nádherně osvětlené, monstrózní, velkolepé… Colosseum!

c

50 metrů vysoký, 200 metrů dlouhý a 160 metrů široký symbol věčnosti, moci, ale také bolesti a utrpení.

Bylo to první, co jsme chtěli vidět.


I vyrazili jsme v 41stupňovém pařáku vstříc nejambicióznějšímu projektu své doby, který začal stavět Vespasianus v roce 72 po Kristu. Za panování císaře Tita pak bylo o osm let později Colosseum slavnostně otevřeno. Na počest otevření se zde konaly zápasy, které trvaly sto dnů a při kterých „účinkovalo“ 1000 gladiátorů a 5000 zvířat.

m

„No tak to je na celej den,“ ujistil mě Radek při pohledu na snad dvoukilometrovou frontu na vstupenky, která se vinula až někam k Tibeře.
„To se nedá nic dělat, přece to nevzdáme,“, bála jsem se.

V tom se k nám přivinula malá, sympatická černoška.

„Mohla bych zařídit, abyste nemuseli tu hroznou frontu stát, když zaplatíte 20euro, dostanete průvodce a jako skupina spolu s jinými půjdete zpředu,“ nabídla.
„To je bezvadné, miláčku, viď?“ otáčím se na Radka.

vNeměl čas studovat cenu vstupenky pro jednoho, neb se právě snažil vymanit ze sevření dvou „gadiátorů“, kteří trvali na tom, že se s nimi za bakšiš vyfotíme, a také černošce nerozuměl.

„A komentář? V jakém bude jazyce?“ ptám se.
„Anglicky. Odkud jste?“
„Czec republic“
„To je skvělé, že rozumíte.“
„Ano, já snad něco pochytím, ale přítel není přítelem anglické konverzace.“
„Ooo, to je ale škoda, tak mu to budete vyprávět.“
„Ano, to budu.“
„Tak co? Co Ti nabídla? Předpokládám, že slevu, když se připojíme k nějakým lidem.“
„Ty, lásko, nepotřebuješ angličtinu, tobě stačí mozek. Ano, přesně tak.“

Ta milá černoška mluvila pravdu a byla neuvěřitelně schopná. Během deseti minut nás bylo ve skupině asi dvacet.

Z toho jen jeden pár měl angličtinu jako jazyk mateřský.

Ovšem šli jsme před celou frontou a navíc jsme vyfasovali maličké vysílačky. Průvodkyně mluvila do mikrofonu na šatech a my všechno mohli poslouchat a přitom se kochat. Bezvadný nápad!

Člověk nemusí viset průvodci na krku, aby slyšel, a může se pohybovat klidně i několik desítek metrů od něho.


Popsat atmosféru a energii tohoto místa by bylo asi hodně složité.

bStřídá se tu úžas nad schopností organizace lidí nedlouho po smrti Krista, s energií mnoha set mrtvých a raněných. Tohle tu cítíte na každém kroku.

Dle slov paní průvodkyně zahynulo v Colosseu celkem asi 400 000 lidí.

Na druhou stranu kapacita amfiteátru byla tehdy úctyhodných  50 000 diváků!!!  

Vcházeli organizovaně 80 vchody a na svá sedadla měli místenky. Neuvěřitelné na tehdejší dobu!  

Na každé místence bylo označení vchodu, řada, patro i sedadlo! Za lístky diváci neplatili.

Arénu od diváků oddělovala železná síť. Díky složitým mechanismům bylo možno nad diváky i natáhnout lněnou nebo hedvábnou plachtu. 

Mechanizované byly i jakési výtahy, kterými do arény vstupovali gladiátoři i zvěř.

Colosseum disponovalo kulisami, které bylo možné spustit, nebo poklopy vysunout přímo do arény. Byly to i celé stromy, balvany, ale i sloni, to podle představení.

Dřevěná aréna byla posypána pískem. Pod ní byla dvouúrovňová podzemní síť tunelů, kam nastupovali gladiátoři a zvířata dlouhými tunely před tím, než hry začínaly.

n

Celý objekt pak byl dokonce velmi chytře „klimatizován“.

Zvláštním způsobem navržená střecha měla schopnost jakoby zachytávat vítr a pouštět ho do hlediště, jako příjemný vánek. Pokud se v aréně odehrávalo představení třeba námořní bitvy, byl systém podzemních trubek napojen na městskou kanalizaci a do arény bylo možné navalit i velké proudy vody. Působivé, že?

Stále se bavíme o jen několika málo letech po smrti Ježíše Krista! To ohromí!

Krvavá představení v Colosseu končí díky poustevníkovi jménem Telemachos. Ten kolem roku 404 skočil do arény mezi gladiátory a volal Zanechte vraždění“.

Byl sice ubit, ale císař Honorius gladiátorské hry krátce nato zakázal.


Téměř jsme se během prohlídky ve zdivu, kde už dávno žádná klimatizace není, zaživa uvařili, ale rozhodně jsem v životě neviděla nic takového.

l

Člověk v jednu chvíli obdivoval a hluboce se klaněl  před moudrostí a umem a současně zcela opovrhoval a odsoudil krvelačnost, krutost i lhostejnost k lidskému životu a životu vůbec.

Fakt zážitek.

 

Quando cadit coliseus, kadet et Roma (Když Colosseum padá, pak musí i Řím.)

Quando kadet Roma, et kadeta mundus (Když Řím padá, pak musí i svět.)

co

A to mě ještě čekal Vatikán, který mě posadil na zadek. To a ještě pytel zážitků zase příště…

Reklama