Zdraví

Další, prosím! „Sonda se přezvracet nedá, má milá!“

Malovat si model z „Pohotovosti“, kde se vás okamžitě ujme nádherný asistent a pět doktorů včetně psychologa a nezabývají se ničím jiným než vámi, vtipkující lékařský personál a sestra, která nepustí vaši paži a hladí vám čelo, to je sice hezká, leč v reálu asi jen seriálová realita.

V čekárně sténáte na kovové lavici spolu s dalšími pěti, z nichž čtyři to navíc pouze v týdnu nestihli k obvodnímu lékaři s chřipkou.

Vy máte ale zimnici, šílené křeče, je vám mdlo a každých pět minut zvracíte. Na ambulanci je nápis „NEKLEPAT, SESTRA VYCHÁZÍ“.

Po čtvrthodině vás začne zajímat, jestli sestra třeba nevychází někudy jinudy.

Nedělejte si uzly na vlastním střevu

il„PRŮKAZKU!“ odpověděla po dvaceti minutách konečně vyšedší sestřička na mé zdvořile zabublané „Dobrý večer...

Dala jsem jí průkazku a podepírána svým bratrem jsem se pokusila vylíčit, proč přicházím. Nemusela jsem. Pozvracela jsem jí sandál. Bylo mi trapně.

Podívala se na mě jako na bezdomovce a pronesla otráveně: „Posaďte se.“

Za chvíli vylezla s mističkou a podala ji bratrovi. Za dalších patnáct minut jsem ji několikrát naplnila.

V ordinaci už byl moc příjemný pan doktor. Udělal mi odběry, něco napsal a poslal mě na rentgen. Bohužel jsem to neudržela ani na RTG. Bylo  to potupné.

Se snímky běžel brácha do ordinace, zatímco jsem se svíjela na lavici. 

Jakýsi stařík při pohledu na mě optimisticky prohlásil: „Ježíši, ona snad umírá...“

„To je pobřišnice,“ povídá jiná paní „to je na kudlu.

Děkuju pěkně. Pokusila jsem se o úsměv, ale spíš jsem v tu chvíli dosáhla výrazu pana Ransdorfa.

Kdyby tam byl ještě nějaký další „diagnostik“, přisoudil by mi ještě obrnu lícního nervu.

Nic zvláštního na rentgenovém snímku nebylo.

Poté, co jsem vyjmenovala, co jsem všechno jedla, mě poslali na SONO. Skvěle vybavenou ordinaci o tři patra výš jsem naštěstí „nevyzdobila“.

Asi už nebylo čím. Jen ty příšerné křeče.

Paní doktorka diagnostikovala zauzlení střev a odvelela nás zpět s papírkem, kam závěr vepsala.
Po cestě jsem omdlela.

Probrala jsem se na lehátku s kanylkou v ruce. Stále na ambulanci.

f„Pojďte, dám vám sondu. Půjdete na operaci,“ oznámila mi suše sestřička. (vypadala spíš jako nepodařený bratříček)

Dala mi košili, která spolehlivě fungovala jen zepředu a jen kousek pod pás.

Pak mi začala šroubovat do nosu hadičku, která měla prolézt až do žaludku, při čemž mi rvala pod nos kelímek s vodou přikazujíc: „Pijte si!“

O to jsem se způsobně snažila, ale zvracela jsem u toho. „No, co to děláte?“ vrčela.

Pokouším se tě, kozo, pobavit tím, že ti ukážu svůj žaludek. Vydrž, už bude venku, běželo mi hlavou.

Snažila jsem se jí pak přerývaně sdělit, že to prostě nejde, že to strašně bolí, že se snažím, ale že to neumím zastavit. Že tu hadičku vyzvrátim.

„Sonda se přezvracet nedá, má milá!“ obořila se na mě naštvaně. 

V následujících několika minutách jsem ji přesvědčila, že umím přezvracet tu zatracenou věc, kterou se mě důsledně snaží udusit. Naštěstí přišel ten hodný pan doktor.

Z posledních sil jsem mu se zbytky ironie navrhla: „Ať mi to ten chlap vyndá z toho nosu!“ a ukázala jsem na tu sestru. Lékař usmál.  

„Tak to paní vyndejte, zřejmě sondu nesnese,“  řekl ten anděl a já, ač v nedůstojném oděvu, dílem mokrá a dílem poblinkaná, jsem spokojeně opět omdlela.

Jako by oddělení bylo z jiného světa

kNa operačním sále jsem se na chvilku probudila. Stál tam tým lékařů jako z filmu.

Humor, příjemná atmosféra, milý přístup, špičkové vybavení… div, že mi před usnutím nezpívali sborem ukolébavku.

„Budeme vás operovat laparoskopií,“ vysvětlil mi ten drahoušek doktor, co už jsem ho znala.

„A až se probudíte, budu tam s vámi, abych vám vyndal tu hnusnou sondu,“ řekl a ještě ukázal na jinou paní v bílém.

„Tohle je uspávačka a teď vás pošle do limba,“ zavtipkoval.

„Dobrý den,“ usmála se mile.

„Dobrý den, vyslankyně samotného Hypnose, mívám dost divoké sny a také hodně mluvím, kdybych se převracela, nebo sebou mrskala, tak se omlouvám,“ zavtipkovala jsem také a stihla jsem jim ještě oznámit, že mám za krkem jakýsi pražec. Byla to jen halucinace z injekce před narkózou.

Naprosto mě uklidnili a měla jsem k nim plnou důvěru.

Snad jen to jídlo

Rovněž na JIP bylo útulno a doktor splnil, co slíbil. Hned, jak jsem otevřela oči, vytáhl mi z nosu tu věc.

Po celé další čtyři dny na normálním oddělení jsem se měla dobře. Personál, sestry, lékaři, na nic z péče ani přístupu si nemohu stěžovat.

Snad jen jídlo.

Chápu ovšem, že po operaci tohoto druhu nemohu očekávat k obědu husí stehno. A tak jsem se smířila s polévkou, kterou bylo možno klidně podávat nitrožilně. 

Neměla ani barvu, ani chuť, ani vůni.

Nemocniční strava je holt výtečná dieta. Doma jsem musela přemlouvat váhu, aby něco ukázala. Čtyřicet jedna kilo – reklama na koncentrák.

Moje v té chvíli o čtyřicet kilo těžší sestra se nechala slyšet, že odchází, aby se dobrovolně uchýlila do špitálu, když všechny diety, které už pět let zkouší držet, nezabraly. „Jak jsi to, hernajs, udělala s těma střevama?“

To kdybych věděla, jak si člověk udělá uzel na střevě… Co ještě nevím, je, jak je možné, že ambulance v nemocnici je ve srovnání s oddělením tak naprosto odlišné pracoviště.  

Zbývá ještě uvést, kde to bylo. Chirurgická ambulance i oddělení fakultní nemocnice Bulovka v Praze.

O své vlastní zkušenosti se můžete dnes se všemi podělit na redakce@zena-in.cz

   
07.01.2010 - Nemoci - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [21] OLKE [*]

    Sml15tédy pomalu tuhnu...na "hadičky" zřejmě bude muset 13ti letý syn a tedy jak tak čtu nejen tady ale i jinde na netu, tak to bude asi docela drsnýSml15

    superkarma: 0 28.01.2010, 21:56:47
  2. avatar
    [20] átéčko [*]

    Hezy popsaný nehezký zážitekSml22Sml67

    superkarma: 0 15.01.2010, 15:08:40
  3. [19] Lyoness [*]

    Katy.. — #12 jj, me se zveda obcas i pri cisteni zubu...

    Kdyz mi naposledy zubarka odvrtavala plombu na zadni stolicce, delala to asi na 12x. Kdyz vyndavala vrtacku z me pusy asi poctvrte, netvarila se moc privetive, tak jsem ji ozrejmila, jaky mam davici reflex i na kartacek na zuby v puse... byla rozumna, pochopila a delali jsme to po troskach....

    Takovou sondu - to bych asi nedala... Nosem uz vubec... Na ORL se musim drzet, abych neucukla dokrotovi, kdyz se mi jen kouka do nosu...

    superkarma: 0 08.01.2010, 13:34:29
  4. avatar
    [18] edith1975 [*]

    Tak jsem se zas zasmála, i když věřím, že Míše v nemocnici do smíchu nebylo. Krásně napsanéSml30

    superkarma: 0 08.01.2010, 09:10:51
  5. avatar
    [17] Věrulinka [*]

    Míšo, taky jsi si už v tom životě užila Sml79

    Hadičku a je po mně, amo měla jsem jich nespočet, ale to nevím, byla jsem v kómatu.

    Když mi to manža vyprávěl, jsem dodatečně měla žaludek na zvracení Sml68Sml15

    superkarma: 0 08.01.2010, 08:00:56
  6. [16] ovenka [*]

    abdrusin — #14 "moje" sestřička byla moc hodná ! Byla jsem jí za to vděčná, protože to vyšetření je opravdu nepříjemné. I pro ni to je nehezký pohled, na dávící se lidi. Tekly mi sliny i slzy , bolel mě žaludek... Také jsem mívala v noci okolo 1hod. šílené bolesti žaludku, průjem a zvracení téměř současně...a pak byl klid. Vypozorovala jsem , že po škvarkách,česneku, máslových krémech je mi pravidelně zle.  A nervy to dokážou také tak "rozjet".

    superkarma: 0 07.01.2010, 22:13:22
  7. avatar
    [15] DanaD [*]

    abdrusin — #14 no nahodou me davali nosem sondu do zaludku a pak se cekalo nez mi konec hadicky chyti tenke strevo aby mi  do nej mohli nalit kontrastni latku a udelat snimek, je to uz asi  5 let, delali mi to v nemocnici v Ivancicich ma opravdu byli velice prijemni a skoro nic jsem necitila.. hadicku potreli jakousi znecitlivujici latkou  .. takze vsechno je v lidech...

    superkarma: 0 07.01.2010, 21:43:54
  8. [14] abdrusin [*]

    Snad všechny zdravotní sestry provádějící tento zákrok jsou stejně necitelný...neznám z doslechu žádnou přívětivou

    1. na komentář reaguje DanaD — #15
    2. na komentář reaguje ovenka — #16
    superkarma: 0 07.01.2010, 21:32:30
  9. [13] abdrusin [*]

    Katy.. — #12 no to je šílený.....apoustu lidí to nesnese...osobně jich znám dost...vyndali si to z krku

    superkarma: 0 07.01.2010, 21:31:09
  10. avatar
    [12] Katy.. [*]

    NEchápu, jak někdo dobrovolně může snést tu hadičku. Mě ji strkaly do žaludku také, ale přes pusu....no humus neuvěřitelnej. Snažila jsem se té sestře vysvělit, že můjh dávivej reflex je fakt velikej. Že nesnesu ani lžičku dál v puse...No nic. Vystříkala mi pusu nějakým oblbovákem, že to prej běžnýmu člověku stačí. PAk mi dala do pusy takovej kroužek, že toprý nezkousnu a nezničím ty hadičky...dopadlo to tak, že místo 7 minut, jak má dlouho zákrot trvat, trval 20 minut s tím, že jsem měla diazepam v sobě a doktorka ruku v mojí puse, aby mi to tam nacpala.....už tam snad nepůjdu. Fuj

    1. na komentář reaguje abdrusin — #13
    2. na komentář reaguje Lyoness — #19
    superkarma: 0 07.01.2010, 19:57:10
  11. [11] Pálivka [*]

    Lituji pacientku, užila si své a jsem ráda, že to pro ni nakonec dobře dopadlo. Přeji ji, aby ji už nic tak strašného nepotkalo.

    superkarma: 0 07.01.2010, 19:21:02
  12. [10] Nadinka [*]

    Sml79Celý život co si pamatuji ,jsme měli vždy v zimě zabíjačku.Já mám ráda s prasátka ovar.A tak se také stalo.Druhého listopadu jsme dostali od bratra ovar.Byl to oporavdu malý kousek a také jsme se o něj všichni rozdělili.Já jsem si jej osolila a trochu opepřila.Po půl hodině ouha,začalo mě tlačit v žaludku a za další půlhodinu jsem lítala po domě dolů a nahoru protože to nebolelo ale byla to neřízená bolest.Všichni už spali protože byla půlnoc ale já bolestí jsem začala řvát,už se to nedalo vydržet.Prní jsem vzbudila tím řevem babičku ta totiž spí v přízemí,ta se zděsila jak jsem řvala a tázala se mě zda chci sanitku?Pak se přiřítil můj manžel ahned volali rychlou.Na příjmu se manžela ptali kdo to tam tak huláká a on řekl no to je má žena.Rychlá přijela rychle a paní doktorka mě prohlídla a protože jsem byla po operaci a po  ozáření tak konstatovala že mě nemůže nic dát až mě prohlídnou v nemocnici na chirurgiji.Odjeli jsme sanitkou do nemocnice a já se kroutila a bolest nepolevovala,trvalo to věčnost.Předali mě v nemocnici sestřičce.  Musela volat pana doktora,který spal na služebním pokoji,ale on stále nepřicházel a mě se přitížilo bolelo na hrudi,píchalo všude a už to bylo k nepřežití když přišel poté když mu volala už několikrát.Vstoupil do místnosti a začal mě vyšetřovat bříško způsobem dosti tvdým mačkal mě ho dost silně a já jsem si říkala v duchu že to asi nevydržím .Poté konstatoval že mě udělá odběry a dá mě injekci od bolesti.To také vše proběhlo a odvezli mě na chodbu,kde jsem čekala dvě hodiny na výsledky ležíc na  lehátku a bolesti stále neustupovaly.Sestřička se sice na mě chodila dívat zda se mě již ulevilo,ale stále nic.Po hodině ležení jsem se odvážila sednout a  to jsem již volala setřičku že chci ledvinku na zvracení.Jak to vyšlo ven tak se mě částečně ulevilo.Manžel mě odvezl domů a mě se podařilo usnout až  nad ránem.Další den jsem šla ultrazvuk a zjistili mě malé kaménky ve žlučníku.Od té doby jsem ovar již nejedla.

    superkarma: 0 07.01.2010, 16:17:41
  13. avatar
    [9] peetrax [*]

    To je šílený! Sml6

    Ale píšeš suprově! Sml67

    superkarma: 0 07.01.2010, 15:48:35
  14. [8] Belicka [*]

    Vzpomněla jsem si tímto článkem (skvělýmSml59) na svůj úraz před 2 lety na horách. Kluci z horské služby byli skvělí, pan saniťák mi popřál hodně štěstí. Ale úrazová ambulanceSml31, přeskáč mi rvali ze zdravé nohy tak, že jsem dostala křeč do lítka, a ty ťulpasové ani nevěděli jak mi pomoci, musela jsem být odrzlá, aby zatlačili jak se má! Tu nemocnou, už sundavali opatrně, kdybych dostala do ní křeč asi bych jim i nafackovala. Lékař i sestra u rentgenu skvělý, nakonec se na mě ještě rozčílíli, proč jsem jim nenahlásila podřené čelo a bouli na něm jako tenisák! Asi jsem měla u sebe zrcátko...Nakonec mě vyšoupli na chodbu, se svalovou horečkou, klepala jsem je jako osika, obleč se sama, my máme padla...naštěstí než přijeli kamarádi, tak mi pomohli cizí lidi..a tím to jim moc děkujiSml59

    superkarma: 0 07.01.2010, 14:53:54
  15. avatar
    [7] Gwendylon [*]

    Koukám, že moje anabáze, kdy jsem v pozdním Štědrém večeru byla tlačena mamkou na vozíku po vyšetření po celém špitále s emitkou v ruce a plnila jí poctivě v každé místnosti, kam jsem vjela, včetně rentgenu, má blížence Sml52

    superkarma: 0 07.01.2010, 14:10:40
  16. avatar
    [6] Michaela Kudláčková [*]

    DanaD — #4 Sml30Sml52

    superkarma: 0 07.01.2010, 13:57:33
  17. avatar
    [5] Lídy [*]

    Jak vidím, doteď jsem nic nezažila - ale jsem tomu ráda Sml22. Gratuluju k přežití!

    superkarma: 0 07.01.2010, 13:44:32
  18. avatar
    [4] DanaD [*]

    ILONESA — #2 jo a mohl by se jmenovat  JAK MISA PREZILA ZIVOT

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #6
    superkarma: 0 07.01.2010, 13:12:54
  19. [3] magdaj [*]

    To je teda pravé peklo...Sml15

    superkarma: 0 07.01.2010, 13:06:45
  20. [2] ILONESA [*]

    Myslím, že by se Míšo z tvých životních příběhů dal natočit seriál a měl by určitě velkou sledovanost Sml59.

    1. na komentář reaguje DanaD — #4
    superkarma: 0 07.01.2010, 12:55:08
  21. avatar
    [1] mishka76 [*]

    ježíši to je horor Sml28

    superkarma: 0 07.01.2010, 12:17:30

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme