Jen minimální procento z nás by mohlo o sobě říci, že ještě nikdy nepotřebovalo lékaře. Možná žádný takový ani není. Ne pokaždé je to zážitek veselý.

Existují například jedinci, pro které byla třeba návštěva lékaře životní záležitostí, a teď až tak docela nemám na mysli ty, kterým pán v bílém plášti zachránil život.

Mohu dát za příklad moc prima ženu, která si vzala svého porodníka, když se tatínek od potomka distancoval a ona odmítla děťátko „poslat pryč“.

Z mého okolí znám ještě paní, která je rovněž manželkou lékaře, tentokrát  ze záchranky, který ji ošetřil po té, a teď se podržte, co jí v ZOO roztrhl ruku papoušek.

To je z toho veselejšího šuplíku.

Samozřejmě jsou i zážitky, které bychom raději zapomněli. Ať už je to mizerná péče nebo zvrtaná operace.

Jeden mám i vlastní. Šoupla jsem vám ho jako motivaci do zítřejšího vydání.

Zítra bych se s vámi tedy ráda setkala právě nad těmito zážitky a budu doufat, že těch veselých a těch se šťastným koncem bude ve vašich e-mailech převaha.

Své příběhy na téma „Další, prosím“, pište na redakce@zena-in.cz

Reklama