Bulvár

Další čtyři příběhy

Nikdy nezapomenu na chvíle slavnostního vyloučení ze školy. Bylo krásné slunné dopoledne, teplota dosahovala 28 stupňů a celá naše třída, která se měla za hodinku rozprchnout, tam stála s očekáváním, ať máme vše už zdárně za sebou. Vcházeli jsme do radnice v zástupech, krásně oblečení a namalovaní a sedali jsme si naproti našim rodičům a přátelům. Když vyvolávali mé jméno s podtitulem prospěla s vyznamenáním, poprvé jsem viděla, jak je moje máma na mě doopravdy hrdá. Plakala a mě to tak dojalo, že jsem měla slzičky na krajíčku. To je prozatím můj nejhezčí zážitek a doufám, že se mi z paměti nikdy nevytratí. Věnuji tento zážitek mé mamince, kterou mám nadevše ráda.

Vážená redakce,

 

     Zasílám Vám můj největší zážitek, který mě dosud potkal, i když mu předcházela doba ne zrovna veselá. Když jsem po několika letech marného snažení o potomka zjistila, že jsem ve vytouženém jiném stavu, moje  i mého tehdejšího skoromanžela radost nebrala konců. S elánem a nadšením jsem přiklusala ke gynekoložce s pozitivním těhotenským testem a čekala na její potvrzení. Bohužel, nic mi nepotvrdila. Poslala mě na ultrazvuk, že prý je dost brzo, ale že podle stavu sliznic to na těhotenství snad vypadá. Aspoň tím mě uklidnila. Těšila jsem se jako malá, až na obrazovce uvidím „TO“  -  ani jsem vlastně nevěděla, jak takový zárodek vypadá. Vypila jsem litr vody a s plným měchýřem v očekávání ulehla. Pan doktor moc nemluvil a příjemný taky zrovna nebyl. Prostě mi oznámil, že je to omyl, hormonální porucha nebo mimoděložní těhotenství. S brekem jsem odkráčela zpět do ordinace, následoval odběr krve, potvrzení těhotenství, odchod do nemocnice na odstranění mimoděložního těhotenství.
Týden slz, deprese, obviňování kdekoho. Pánem Bohem počínaje, mnou konče. Při příjmu do nemocnice, po provedení předoperačních vyšetření probíhal  poslední kontrolní ultrazvuk (naštěstí vaginální), při kterém doktorka úžasem vykřikla: „Ale vždyť Vy jste těhotná!“ „No, to vím taky, proto jsem tady!“ odpověděla jsem jí otráveně. „Ale normálně! Žádné mimoděložní těhotenství!“ Hlavou mi proběhlo nadšení, vztek, uvolnění, zkrátka spousta pocitů během vteřiny. Byl to můj nejkrásnější den v životě, když jsem si v nemocničním pokoji zase sbalila svých pět švestek, zavolala manželovi, ať pro mě přijede, a vzápětí mu sdělila tu úžasnou novinu, že je vlastně všechno v pořádku, jen nám zdravotnictví připravilo krušný týden a mě připravilo o 5 kilogramů  váhy. Naštěstí všechno proběhlo v pořádku a mám krásného zdravého kluka. Na ten den nikdy nezapomenu a moc se těším na další podobný den, samozřejmě bez předchozích komplikací.

Vaše čtenářka    BABETA

Nevím, jestli sem vůbec můj příběh patří, ale zkusím se o něj podělit.
Vdávala jsem se ve 20 letech a o rok později si mi narodil syn. Manželství bylo vcelku normální. Za nějaký čas se pomalu, ale jistě z mého manžela stával hráč automatů, z domu se začaly ztrácet věci, začaly narůstat dluhy, sem tam nějaký cizí člověk zvonil u dveří a domáhal se svých peněz.
Nebudu zde vypisovat vše, ale život se pro mě stal peklem, já byla na mateřské a to, co manžel vydělal, tak okamžitě prohrál. Prohrával mnohem více, než vydělal.

Konečně jsem se odhodlala a požádala o rozvod. Rozvodové řízení se táhlo, on sliboval, že přestane, že mě a syna má rád, že o nás nechce přijít atd. Po dlouhých tahanicích nás rozvedli až v květnu roku 1997, kdy syn začal chodit do první třídy. V témže roce v listopadu, jsem se jednoho listopadového dne vrátila se synem od lékaře domů  a našla jsem zcela vystěhovaný byt.
Zmizelo úplně všechno, včetně rohožky přede dveřmi. Bývalý manžel se konečně odstěhoval. Byl to šok, ale úleva zároveň. Na ten pocit, kdy mi můj otec vyměňoval zámek ve dveřích, nikdy nezapomenu. Bylo mi jasné, že skončila jedna smutná a ohavná epizoda mého života a že začíná něco nového. Byl to pocit vysvobození, štěstí, úlevy a naděje, že teď už bude všechno jen dobré. Můj život se opravdu začal ubírat jiným lepším směrem.
Teď když je mi bídně a vzpomenu si na otce, jak mění zámek v mém bytě, tak si vždy řeknu, že když jsem tehdy dokázala začít z ničeho znovu, dokážu všechno.

Tak to je můj životní zážitek.

 

Děkuji vám za všechny krásné příspěvky.
Musím vám prozradit, že některé brnkly na mou citlivou strunu a musela jsem i slzu zatlačit :-)
No přece se nerozbulím v redakci...

Při kterých? Zbývá mi pár velmi hezkých "dojáků" ze života obyčejných žen různého věku... Věřte mi, že je velmi těžké, z nich vybrat ten nejlepší...

Sledujte hlavní stranu, samozřejmě se s vámi o ně podělím 

   
25.03.2005 - Společnost - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. [8] MartinaC [*]

    pěkne napsaný

    superkarma: 0 07.08.2006, 12:59:45
  2. avatar
    [6] Muška [*]

    Jsou to hezký příběhy a je vidět,že je prožívá hodně žen a nejsou to zrovna pisatelky těch příběhů.nejběžnější jsou asi ty,kdy člověk propadne hrací vášni,ať jsou to karty,automaty sázky a doplácí na to zbytek rodiny a děti.

    superkarma: 0 26.03.2005, 07:59:08
  3. avatar
    [1] Ivana. [*]

    k 4 článku: něco podobného tedy zatím jen tu první část prožívá moje kamarádka a teda nezávidím jí to. je to hnus.

    superkarma: 0 25.03.2005, 15:57:24

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme