Reklama

Jsem šťastná babička tří vnoučat  a za vnuky pravidelně jezdím vlakem. Není to daleko, čtvrtou stanici vystupuji. Byl začátek září, mladší vnouček slavil narozeniny a já byla domluvená s dcerou, že přijedu, popřejeme malému a oni si potom dojedou pro auto do servisu.

Vše bylo načasováno, protože z vlaku ještě přestupuji na autobus. Asi jsem usnula, jen na chvilinku, ale i to stačilo…Vlak zastavil , vystoupila jsem na prázdný perón a vytřeštila oči. Přejela jsem dvě stanice…Celá nešťastná jsem šla za výpravčím, kdy jede nějaký vlak zpět a řekla mu co se mi stalo. Další vlak jel až za dvě hodiny, ale hodný pan výpravčí chvilku s někým mluvil mobilem a potom mi nabídl zpáteční cestu v nákladním vlaku, který stál připravený k odjezdu. Se slzami v očích jsem nastoupila do „hytláku“ . Vše dobře dopadlo. Brouček sfoukl dvě svíčky, auto bylo přivezenou ze servisu, ale od té doby si už ve vlaku nesedámJ)

Dalila

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

Hezký příběh! :)