Hlavně o jídle je další příspěvek, který nám poslala čtenářka Boros. Vzpomíná v něm, jak šla ve třech letech do školky a jak jí tam dávali málo jídla, byla totiž velký jedlík. Přečtěte si další novinku!

Úplně Vám rozumím, milá Boros, taky jsem jako malá hodně jedla a ve školce i škole si často přidávala. Moc Vám děkuju za příspěvek a přeju krásný den.


Do školky (v roce 1968) jsme se těšila. Byla jsem tam s maminkou v pátek se představit, že teda v pondělí (když jsem měla 3 roky), nastoupím. Nepamatuju si, co a jak mamince všechno říkali, ale pamatuju se, že rovnou odtamtud jsme šli do železářství a koupili dětský příbor. Paní ředitelka prý nesmlouvavě prohlásila: „a doufám, že jí příborem“. Měla jsem z příboru radost, akorát lžíce mi připadala malá a jedla jsem polévku raději velkou, ale celou sobotu a neděli jsem jedla „jako velká“- sice dětskou, ale vidličkou a nožem. Doma mě nikdy nebránili v jídle, co jsem si nandala na talíř, to jsem snědla, spíš vždy víc, než míň (většinou jsem dojídala i po sestře), akorát jsem nikdy (a dodnes) nepila mléko. Taky jsem byla dost velká. Ve školce přišel čas svačiny - učitelka přinesla z kuchyně velký tác s naskládanými půlkami chlebů, každý žáček dostal malý tácek a šel si stoupnout do fronty na chleba (mezitím druhá učitelka nalévala hrnky čaje). Když došla řada na mne, paní učitelka mi dala jen jednu!!! jedinou půlku chleba. Nepamatuju si, s čím ten chleba byl, ale pamatuju si, jak jsem z toho byla nejdřív smutná a pak ve mne převládl vztek - „co si to ta úča myslí, vždyť jsem nezlobila a ona mi dá jen jeden chleba“. Stála jsme tam a chtěla ještě. Prý „až to sníš, pojď si přidat“. Než došla řada na konec, už jsem tam stála s táckem, že teda znova. Několik chlebů zbylo a „kdo chce přidat?“ No kdo, přece já - „ale ty už jsi měla dvakrát“. Ó ta potupa, to jsem z domova neznala, aby mi nedali chleba. Mínusové body pro učitelku. K obědu byly houskové knedlíky - dostala jsem jeden!! Chtěla jsem další, tak s brbláním ještě patku. Jak mne šla ta učitelka na nervy, copak neví, že co dostanu na talíř, to sním? Ráno chleba a teď knedlík. Kdo chce přidat? Já - musela jsem počkat, jestli se ještě někdo nepřihlásí, teprve potom mi teda přidali další knedlík. To byla taková potupa, to ve mně bylo ještě dlouho. Trvalo celý týden, než učitelkám došlo, že k svačině dva chleby (dvě půlky) a možná přídavek, a k obědu 3 knedlíky. A vůbec pořádné porce. Nakolik musela zaintervenovat maminka, to nevím, ale pamatuju se, že to mi tam hrozně vadilo. První den jsem k těm knedlíkům chtěla vidličku a nůž - hahaha, nikdo jíst příborem neuměl, jen já - nejmladší, ale největší žáček (a největší jedlík).

Dneska (obzvláště po zkušenostech se svými dětmi) už chápu pohnutky paní učitelky, která tříletému dítěti, které je ve školce první den, dá jen jeden chleba, protože neví, jaký je jedlík, ale v těch třech letech jsem to brala jako příšernou potupu.

Boros

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Tématem dnešního dne jsou: Historky z mateřské školy

  • Jak se Vám líbilo ve školce?
  • Chodila jste tam ráda?
  • Na co nejradši vzpomínáte?
  • Jak to je nebo bylo s Vašimi dětmi?
  • Dostaly se Vaše děti do školky bez problémů?
  • Máte nějaké vtipné nebo zajímavé historky?

Napište mi také, budu se těšit na všechny vaše příspěvky. A co dnes získá za odměnu jedna z vás? Publikaci Putování s knihou z Knižního klubu a Veselé úkoly pro předškoláky: Hurá do školy. Vaše povídání posílejte jako vždy do dnešních 14.30 hodin na adresu redakce@zena-in.cz, heslo je ŠKOLKA. Předem moc děkuju!

skolka

Reklama