Vztahy

Dala jsem dítě k adopci

 

Ani nevím, proč jsem se rozhodla napsat svůj příběh. Nečekám nějakou radu, protože ta prostě není. Spíš mám nějakou potřebu se vypsat z toho, co mě tíží a co mě čím dál víc trápí.

 

Je mi 44 let, mám dvě děti a jsem docela šťastně vdaná. Děti už pomalu odrůstají a nebude to trvat dlouho, vylétnou z hnízda. Měla jsem pořád co dělat, však to znáte. Kolotoč kolem mrňat, práce, domácnost. Nikdy jsem neměla moc času na přemýšlení a zabývání se tím, co bylo a co by bylo, kdyby….

 

Až teď. Děti mne už tolik nepotřebují a mně se najednou vrací do mysli událost, která se stala před mnoha lety. V době, kdy jsem ještě byla hodně mladá a hodně nezkušená.

 

Bylo mi necelých šestnáct let a zamilovala jsem se až po uši do jednoho spolužáka. Začali jsme spolu chodit a časem samozřejmě i spát. Byli jsme telátka. V té době se o sexu moc nemluvilo, o antikoncepci jakbysmet. A tak se stalo to, co se dalo očekávat. V šestnácti letech jsem otěhotněla. Strašně jsem se bála to komukoli říct, a když jsem konečně vylezla před rodiči s pravdou ven, byla jsem již ve čtvrtém měsíci.

 

Rodiče z toho byli v šoku. Oba vysokoškoláci, měli s mou budoucností své plány a do nich jim mé brzké těhotenství vůbec nezapadalo. A já jsem byla příliš mladá a příliš závislá, než abych si uměla postavit hlavu. Vzhledem k tomu, že potrat již nepřicházel v úvahu, rozhodli naši, že dám dítě k adopci. Samozřejmě, že jsem nechtěla, bránila se. Ale chabě. Kluk, se kterým jsem to miminko čekala, byl sám ještě dítě a já vlastně taky. Poslechnout rodiče pro mě bylo zcela samozřejmé.

 

Těhotenství jsem prožila u jedné vzdálené tety na Slovensku. Přerušila jsem na tu dobu i školu, tehdy rodiče zajistili nějaké potvrzení o nemoci. Už si přesně nepamatuji, jak to vysvětlili. Zkrátka a dobře – porodila jsem na Slovensku a dítě jsem ani neviděla. Dokonce ani netuším, jestli to byla holčička nebo chlapeček. Hned po narození je odnesli pryč a tím pro mne celá záležitost skončila.

 

Jak jsem psala. Byla jsem hodně mladá. Po nějaké době jsem se otřepala. Občas jsem si na miminko vzpomněla, ale nemůžu říct, že by mě to nějak trápilo. Věděla jsem, že je určitě v nějaké milující rodině, a to mi stačilo.

 

Později jsem se vdala a narodily se mi další dvě děti. A ty už jsou velké. Vidím, jak vyrostly, jaký kus cesty za svůj život ušly, jaké mají plány do budoucna. A najednou se mi neodbytně vrací myšlenky na mé první dítě, o kterém nevím vůbec nic. Kde žije, co dělá, jak se má? Je to syn nebo dcera? Třeba je už vdaná nebo ženatý a já už jsem babička. Anebo studuje? Možná žije někde v cizině. Možná že vám to bude připadat nepochopitelné, ale mě tyto myšlenky pronásledují den co den, noc co noc. Strašně toužím své první dítě poznat, obejmout ho, vysvětlit mu, co a jak se tehdy stalo. Vidět, jak vypadá, jak se má.

 

Pronásleduje mne to jako noční můra. Přemýšlím, jak bych se dostala k materiálům, ze kterých bych zjistila, kde ho najdu. Ale nevím. I kdyby se mi to podařilo – mám právo vstoupit nyní, v době jeho dospělosti, do jeho života? Neublížím mu tím?

 

Jsem zoufalá. Jsou dny, kdy nedokážu myslet na nic jiného. Kdybych se mohla alespoň zdálky podívat, kdybych měla alespoň fotografii. Nemám nic. Jen vzpomínku na své nezodpovědné mládí. A výčitku, že jsem dovolila, aby mi vzali to nejcennější, co každá žena může mít. Vlastní dítě.

   
30.08.2005 - Láska a vztahy - autor: Jaroslava Machálková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [67] Dášule [*]

    murena: Při svém prvním porodu jsem byla na pokoji s mladou ženou, která nechávala dítě k adopci. Hodně jsme se kamarádily, snad proto, že jsem pro ni měla víc pochopení než jiné. Bylo jí 22 a sama řekla, že to dělá proto, že otce dítěte si vzít nechce, ale je ještě dost mladá a může se stát, že potká někoho, o koho bude stát. Lidé se rozcházejí z různých důvodů, ale ona by vždy jako důvod rozchodu viděla dítě a možná by je začala nenávidět. A někde žijí lidé, kteří je budou milovat, bude u nich šťastné a oni se už na ně dnes těší a budou šťastni, že je mají. Nebylo jí to jedno, ale rozhodovala se především z hlediska toho dítěte, aby to dítě prožilo šťastné dětství. Když jsem poznala život svých sourozenců, pochopila jsem, že moje biologická matka pro mě udělala to nejlepší, co mohla. Tvůj syn o tom neví, ale myslím, že jsi pro něj udělala to nejlepší. A to někdy u dětí moc bolí, ale stejně to my matky děláme. Kdybych si měla pro svoje děti vybrat dětství, které měli sourozenci nebo to, jak jsem se měla já, s pláčem a bolestí bych je dala někomu, kdo je udělá šťastnými.

    superkarma: 0 04.09.2005, 16:19:44
  2. avatar
    [66] Dášule [*]

    Judito, jsem adoptované dítě. Dověděla jsem se to dost nepříjemně, zato jsem se toho dověděla dost. Bylo mi 11. 3 roky jsem před adoptivními rodiči tutlala, že to vím, byly to dost zlé roky. Potom mi to museli říct, protože jsem měla biologickou matku v rodném listě. Dost jsem vyváděla. Časem jsem se uklidnila. Když jsem měla svoje děti, nevyjadřovalo jsem se o biologické matce jinak než "ta paní, která mě porodila" Mezitím šla technika dopředu, tel. hovory se už neobjednávaly, meziměsto /a později mezistátní, protože biol. matka je Slovenka a já žiju v Česku/ šlo vytáčet a já, vyzbrojena znalostí jména, bydliště a data narození /jsem ročník 1944, tehdy to bylo normální/ jsem začala hledat. Za pomoci vymyšlené historky jsem získala adresu. 3 roky jsem se odhodlávala tam jet. Potom jsem to udělala. K padesátinám jsem si dala biologickou matku. Především jsem se postarala, aby se to maminka, která mě vychovala, nedověděla, protože by ji to mrzelo. Neměla v té době už nikoho jiného než mě /tatínek zemřel a její sourozenci byli v zahraničí/. Získala jsem také bratra a sestru, kteří byli rádi, že jsme se potkali, protože o mně od malička věděli. Tohle všechno píšu jen proto, abych ti vysvětlila, proč mám pocit, že ti mohu radit /pokud budeš mít zájem o něco dalšího, raději přes vzkazy/.
    Záleží na tom, co je pro tebe důležitější. Jestli to, abys ji našla nebo její štěstí a spokojenost. Z právního hlediska ji vyhledat můžeš, protože je jí víc než 18. A dovedeš si to ale představit? Je jí skoro 30, určitě má děti a ví, že maminka není ten, kdo ji porodil, ale žena, která stála u její postýlky, když byla nemocná, starala se o ni, její děti jí říkají "babka". A kdo jsi ty? Kdyby za mnou moje matka /narozdíl od maminky, což je vyhrazeno pro moji adoptivní maminku/ v té době přišla, zeptala bych se jí, co chce a řekla, že už jednu matku matku mám a to mi stačí. Radím můžeš pátrat, ale dívat se zpovzdálí. Pokud se jí žije dobře, být šťastna s ní, ale nehlásit se k ní. Je to vysoká cena, ale zaplatit ji musíš. Pokud se stane, že zjistíš, že má velké problémy a ty jí můžeš pomoci, rozmyslit si, jestli to jde bez prozrazení. Radovat se z toho, že je šťastná a pomáhat v problémech, ale zdálky. Až bude ona mít děti vylétající z hnízda, potom se možná domluvíte. Jinak i moje děti se velice rychle seznámily s bratranci a sestřenicí, protože od malička věděli, že někoho ještě někde mám, ale nikdy to mé mamince neřekli. Moje maminka už nežije. Mamce jsem poslala parte a ona mi při návštěvě řekla přesně dobu smrti, kterou mi řekl lékař. Nechápala jsem to. Mamka mi řekla, že moje maminka jí zaklepala na okno, ukázala se jí a odešla. Doufám, že mi délka mého projevu bude odpuštěna.murena:

    superkarma: 0 04.09.2005, 16:09:44
  3. avatar
    [63] murena [*]

    X-Bella: na to,že je ti 20 let jsi velice moudrá.A já si vážím toho,co jsi napsala.Jsem ti vděčná.

    superkarma: 0 31.08.2005, 16:30:43
  4. avatar
    [60] Saturninka [*]

    murena:

    superkarma: 0 31.08.2005, 08:40:25
  5. avatar
    [59] murena [*]

    Saturninka: jsem ráda,že už máte jasno to si říkám pořád a pevně v to věřím.Jen kdybych se mohla zbavit těch depresí.I tak Vám velice děkuji za Váš názor

    superkarma: 0 31.08.2005, 08:35:23
  6. avatar
    [58] Saturninka [*]

    murena: Jo tááááák,já jsem si říkala, že mi ty datumy nějak neseděj.
    Ten příběh je moc smutnej, nevím, co Ti na to říct.... Snad jen to, že si můžeš pořád říkat, že je určitě v milující rodině. Je to slabá útěcha, já vím a vždycky se Ti ozve nějaké ALe či KDYBY.... Přeju Ti aspoň MOCMOC štěstíčka !

    superkarma: 0 31.08.2005, 08:30:56
  7. avatar
    [57] murena [*]

    Saturninka: tohle je počítač mamky a ráda chodím na ženu.Bohužel tu svoji registraci nemám,tak používám tu její

    superkarma: 0 31.08.2005, 08:23:11
  8. avatar
    [56] Saturninka [*]

    murena: já jsem asi nechápavá, ale v info o sobě píšeš - 42 let, dvě,dospělé z hnízda vylétnuvší :o).... a ve svém příběhu tady píšeš, že je Ti 21 ...
    Jak to tedy jéééééééé ???

    superkarma: 0 31.08.2005, 08:06:24
  9. avatar
    [55] murena [*]

    Milá Judito,přečetla jsem si váš příběh a naprosto Vám rozumím a Vaše pocity znám.Neporadím Vám,jak ulehčit Vašemu trápení,ale snad můj příběh Vám aspoň trochu ulehčí v tom smyslu,že takové trápení nemáte sama.
    V 15ti letech jsem se zamilovala do muže o 15let staršího.Měla jsem pocit,že už nikdo jiný neexistuje a byla jsem přesvědčená,že je to Láska na celý život.V té době jsem studovala 1.ročník zdravotnické školy.Zhruba po půl roce jsem s bývalým přítelem přišla do jiného stavu.
    Problém byl v tom,že byl černoch.Moje mamka neměla ani páru o tom,že někoho mám.V té době podnikala a měla svůj svět.Já šla stranou.Mamku ani nenapadlo,že bych jí lhala o tom co dělám a s kým se stýkám.Možná ani neměla kvůli své práci zájem-nevím.
    Že jsem v jiném stavu se dozvěděla,až když jsem byla v 7.měsíci.Po celou tu dobu jsem to tajila,protože jsem nechtěla na přerušení a hlavně jsem se bála říct,že jsem těhotná s černochem.Když se to dozvěděla,tak mi řekla,že si to nesmím nechat.Zrovna byly prázdniny a tak jsem musela k její kamarádce do Plzně,kde jsem 25.8.2000 porodila chlapečka.O rok později jsem se přestěhovala do Plzně a pokračovala ve studiu.Měla jsem praxi v kojeneckém ústavu,kam naši malého dali.Sice jsem malého nepoznala osobně,ale jeho fotka visela na nástěnce.V tu chvíli se mi zhroutil celý svět.Vím,že mu dali jméno Daniel.Byl překrásný!Po půl roce,co byl v kojeňáčku,si ho vzala nějaká rodina.Hrozně se za to nenávidím.Každou chvíli na něj myslím,kde asi je,jak se mu daří a jestli je zdravý.Dnes je mi 21let a mám pocit,že už nikdy nechci mít dítě.Bolest v mém srdci je obrovská a bojím se,jak bych reagovala na to,že mám opět dítě a jedno už mám dávno na světě a nevím ani kde.Mám strašné deprese a nevím,jak to mám vyřešit.Nikdy se semnou o tom nikdo nebavil a nikdo se mě nezeptal,jak se po tom všem cítím.Jsem plná vzteku a nenávisti k sobě samé.Dnes žiji s přítelem,který o tom všem ví a respektuje to,ale když jsem se s ním o tom pokoušela bavit,vždy to špatně nesl.Když mám deprese,tak se k němu chovám špatně,až mě to mrzí,ale je to můj způsob obrany před tím,abych se nezesypala.Už nevím jak dál.Doufám,že snad Vám se podaří ztišit bolest v srdci a časem tento zármutek dokážete překonat.Držím Vám palce!

    superkarma: 0 31.08.2005, 00:17:41
  10. avatar
    [54] mutina [*]

    I kdyby ti náhodou tvůj potomek odpustil, že jsi ho dala k adopci, tak ti nemůže odpustit, že ses neozvala 28 let. Teď už nemáš právo se k němu vracet.

    superkarma: 0 30.08.2005, 21:05:55
  11. avatar
    [53] Léthé [*]

    Je to jak ze zlého filmu …nedovedu si to představit jako realitu u sebe…taky bych pátrala…asi jo…určitě jo .
    Tvý rodiče nemohly mít srdce…určitě ne .

    superkarma: 0 30.08.2005, 20:30:11
  12. [52] rozina [*]

    Hele Juditko, stárneš a blbneš. Kolik let od té doby uplynulo, a n a j e d n o u tě to bere ?? Radí ti tu všici dobře. NECH TO SPÁT. Zamsli se nad tím, co způsobíš tomu " dítěti ". Budď v pohodě, máš nějaké problémy ?????!!!!! ale to že bys našla svoje - tedy ono už není tvOje , děcko, mu děsně zkomlikuješ život. Nenaleť žádným podvodníkům, že o dítěti ví. Jdi od toho pryč. Co se stalo se neodestane a hlečď si SOUČASNÉ rodiny a nevymýšlej blbosti . Držím ti palce!!! Zachovej chladnou hlavu!!!!!

    superkarma: 0 30.08.2005, 20:27:59
  13. [50] Michaela 323 [*]

    Život přináší mnoho nečekaného, já si však myslím, když rodina chce, vždy se o dítě postará...Výčitkám věřím, ale pátráním způsobíš ještě větší zmatky - nejen v sobě. Shledání nebývají šťastná, nech to spát...

    superkarma: 0 30.08.2005, 19:07:04
  14. avatar
    [49] labella [*]

    Judita: pocházíš z východních Čech, tuším Hradec Králové? Rodila jsi v Košicích? Jestli ano, kontaktuj mne na mé mailové adrese.

    superkarma: 0 30.08.2005, 16:42:17
  15. [47] Tobbi [*]

    Juditko čítím s tebou a chápu, jak moc toužíš po tom poznat svoji vlastní krev.
    Ale pochop: Jestli jsi dítě dala k adopci hned, bylo okamžitě právně volné. Třeba ani neví, že je adoptované. Jistě se cítí být Slovákem a ty bys mu teď totálně otočila celý život vzhůru nohama. Cizí matka z cizí země....

    superkarma: 0 30.08.2005, 14:33:47
  16. avatar
    [46] zrza [*]

    Přidávám se k názorům - nech to spát!!! Má vlastní život, ty taky a myslím, že bys ničemu nepomohla, kdybys ho (ji) kontaktovala. A třeba bys schytala i výčitky...

    superkarma: 0 30.08.2005, 13:35:37
  17. avatar
    [44] Tanousek [*]

    Já bych asi pátrala a potom byla jen ten tichý pozorovatel, jak už tady někdo napsal. Ale proč jsi se nezačala starat mnohem dříve. Když jsi čekala druhé dítě, to tě nepřepadla touha po svém prvním? Asi bych to pochopila, kdyby jsi už žádné jiné děti neměla, ale já bych asi hledala hned jak bych byla schopná se postarat. Chybu může udělat každý. Ale nechci tě odsuzovat, spíše bych odsoudila tvé rodiče za to, že to takhle zařídili. Já bych se spíše svému dítěti snažila pomoct tak, aby to bylo co nejméně bolestivé. Byť bych z toho taky určitě nebyla nadšená, kdyby v 16 čekalo rodinu.

    superkarma: 0 30.08.2005, 12:52:28

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [43] Macek123 [*]

    ještě jedna věc, pokud se dopátráš a své dítě najdeš, věř....budeš pro něj cizí člověk......ušetři se zklamání.
    Macek

    superkarma: 0 30.08.2005, 12:30:37
  2. [42] Macek123 [*]

    Judito, je těžké si představit jak se cítíš a jak moc tě to teď bolí.
    Já tě v žádném případě neodsuzuji, sama jsem nedávno adoptovala dítě a sobecky řečeno, pokud by všechny matky které porodí si dítě nechaly........neměla bych tak krásnoua hodnou holčičku. Máme ji moc rádi a snažíme se jí vysvětlit, že byla v bříšku u paní a ta se o ni nemohla starat.....v žádném případě nenadáváme na její biologickou mámu a důvod proč malou nemá u sebe neznáme a nechceme ji kritizovat, pokud nevíme proč to udělala. Musíš věřit, že tvé mimi je v hodných rukou a někdo jiný je miluje.
    Vžij se do mé situace-několik let chceš dítě a ono to nejde a ty stárneš......a jako budoucí matka máš vše připraveno...bydlení, rezervu na účtě, práci, pomalu stárneš a.........
    Držím palce
    Macek

    superkarma: 0 30.08.2005, 12:28:05
  3. avatar
    [41] Smetanová [*]

    nevrtej do minulosti určitě to moc bolí ,když si vzpomeneš na to ,že je někde člověk ,kterého si porodila.
    Ale taky zvaž to ,že by ho to bolelo ještě víc ,kdyby se mu odhalila pravda
    Nic takového jsem neprožila ,tak nemůžu soudit ,ale přesto .......

    superkarma: 0 30.08.2005, 11:38:35
  4. avatar
    [40] medved [*]

    souhlasim s lotkou, najdi si jine zabavy nez se vrtat v minulosti...i kdyby si dite nasla, tak komu to prospeje ? tobe ? mozna...ale jemu/ji urcite ne pripada mi to jako takove to slavne "priznani nevery"...nevernik si ocisti svedomi a chudak podvadeny se s tim musi nejak poprat

    superkarma: 0 30.08.2005, 10:44:58
  5. [39] Rikina [*]

    Na rozdíl od kubikm si myslím, že interupce by byla bývala lepším řešením, ovšem v dané situaci rodiče zřejmě udělali to nejlepší, co mohli. Teď by bylo nejlepší zapomenout, a v žádném případě se neshánět. Je spousta možností, čím se může žena zabývat, když jí děti odrostou, a většina z nich je o mnoho smysluplnější než si zoufat nad bezmála 30 let starou záležitostí, a chtít teď něco vracet a napravovat.

    superkarma: 0 30.08.2005, 10:37:22
  6. avatar
    [38] kubikm [*]

    Adopce podléhá utajení, to ti nikdo říct nesmí, je to trestné...proč bys dospělého člověka hledala - pokud neví o adopci, tak ještě otřásala jeho životem?
    budeš se muset se svým svědomím vyrovnat sama - osobně to neodsuzuju, určitě mu v nové rodině bylo lépe, tak to tak ber a už se tím netrap. Myslím, že interupce by tehdy byla mnohem horším řešením.

    superkarma: 0 30.08.2005, 10:20:58
  7. [36] xenie [*]

    btw ted je Ti 44, tehdy Ti bylo 16, takže dítěti je cca 28 let, už může mít svou rodinu a děti atd. ...

    superkarma: 0 30.08.2005, 10:12:26
  8. [34] xenie [*]

    Tvé dítě má svou bezesporu dobrou rodinu, a ty máš další 2 děti, tak radím, nepátrej, navíc, třeba ani neví že byl/a adoptován/a, způsobíš další problémy sobě, dítěti a jeho nové rodině... má rada: nepátrat, prostě se s tím smířit a už si konečně odpusť, udělalas to nejlepší cos v té době mohla

    superkarma: 0 30.08.2005, 10:00:13
  9. avatar
    [33] Gabi [*]

    Judito: určitě nezkoušej své dítě hledat - nikomu ze zúčastněných to žádné štěstí nepřinese. Co čekáš? Odpuštění? Nestačila by zpověd tady?

    superkarma: 0 30.08.2005, 09:58:03
  10. avatar
    [32] houserop [*]

    Judito, nepátrej. Udělala jsi dobrou věc, nějakému páru jsi dala radost. A ty své 2 dcery máš, takže se soustřeď na ně....

    superkarma: 0 30.08.2005, 09:52:43
  11. avatar
    [31] Avilka [*]

    nešťúrať, nepátrať, hodiť za hlavu. Bolo by to kontaproduktívne pre to dieťa, jeho adoptívnych rodičov, teba a tvoju súčasnú rodinu.

    superkarma: 0 30.08.2005, 09:52:04
  12. [30] r1911 [*]

    Radím nekontaktovat. Moji mamku dali kdysi její "praví" rodiče do kojeňáku, asi 5 let o ni nestáli a pak najednou zjistili, kde bydlí a tak a začli obtěžovat. Babička s dědou se kvůli nim několikrát stěhovali, protože je vždy vypátrali a nějaká "dobrá duše" jim řekla, kde je hledat... Teprva pak byl klid. Takže radím - nepátrat, nehledat. A pokud snad ano, tak jedině jako pozorovatel z dálky, ani nemusí vědět, že je adoptované a mohla bys jim zničit rodinné zázemí. Už je příliš pozdě...

    superkarma: 0 30.08.2005, 09:45:54
  13. avatar
    [26] kemy [*]

    Suzanne: tak to je hustý. já jako věřim, že se taková věc může stát, ale tohle by bylo to poslední, nad čím bych dumala. myslim si, že než tohle, tak je větší pravděpodobnost, že syn/dcera judity po smrti, než že se dá dohromady s jejím potomkem..

    superkarma: 0 30.08.2005, 09:30:46
  14. avatar
    [24] Suzanne [*]

    kemy: no...stejný případ byl asi před rokem v občanské judu - či kde. Jako na potvoru se potkali a zamilovali bratr a sestra, kteří o sobě nevěděli. Tam to bylo něco s dětským domovem, či jak.

    superkarma: 0 30.08.2005, 09:23:37
  15. avatar
    [23] Odemětobě [*]

    Souhlasím s těmi,které radí nevrtat do minulosti.Teď máš víc času na sebe,tak chceš cosi řešit,ale jen bys jiným lidem zasahovala do života.Já být na tvém místě,tak moje rodiče by byli stejně radikální a přesvědčení,že pro mě udělali to nejlepší.Spíš by se měli trápit oni,že tě nepoučili o antikoncepci,prezervativy existovali vždycky.Že maminka neměla s tebou takový vztah,aby ses jí včas svěřila.To,že byla jiná doba je jen výmluva.

    superkarma: 0 30.08.2005, 09:22:49
  16. avatar
    [22] megrin [*]

    Určitě je to velmi nepravděpodobně, ale co když to dítě šťastné není? Jak by jste s tím potom žila dál? Už takhle jste nešťastná, že jste se svého dítěte musela vzdát...
    Nechala bych to být...Přeju hodně štěstíčka

    superkarma: 0 30.08.2005, 09:19:23
  17. avatar
    [21] kemy [*]

    choc_ivi: ty asi koukáš hodně na telenovely, viď?

    superkarma: 0 30.08.2005, 09:16:32
  18. avatar
    [19] Lotka [*]

    Cítím to tak, že hledat rodiče má právo dítě a ne matka, která ho dá k adopci. A pokud se tak nestalo, tak matka nemůže jen tak vstoupit do jeho života, když se ho dobrovolně vzdala.

    superkarma: 0 30.08.2005, 08:59:22
  19. avatar
    [18] gerda [*]

    ... a kromě toho: "dítěti" je už 28 let. V tomhle věku už má možná rodinu a bylo by podle mě hodně nezodpovědné tolika lidem komplikovat život. Do určitých věcí se nevyplácí vrtat.

    superkarma: 0 30.08.2005, 08:55:21
  20. avatar
    [17] Lotka [*]

    Susina: no tak čtu, že ji to napadlo, až děti odrostly a nepotřebují ji. A tak se v tom začala deptat. Místo toho si mohla najít jinou zábavu
    Aby neudělala nějakou blbost a někomu dost silně neublížila.

    superkarma: 0 30.08.2005, 08:40:16
  21. avatar
    [16] gerda [*]

    To dítě třeba ani netuší, že má biologickou matku jinde než tam, kde momentálně je. Pravda by jím mohla velmi otřást a narušit dosavadní vztahy. Já bych se smířila se situací a po dítěti už nepátrala. Možná je to tak lepší pro obě strany, někdy je líp nevědět a nepřekopávat jiným život jen kvůli vlastnímu svědomí. A co vaši rodiče, ty jejich tehdejší rozhodnutí netrápí? Mluvili jste o tom někdy?

    superkarma: 0 30.08.2005, 08:37:24
  22. avatar
    [15] Susina [*]

    Lotka: hm, tys to teda rozčísla..

    superkarma: 0 30.08.2005, 08:37:18
  23. avatar
    [14] Lotka [*]

    A nemůžeš si najít nějakýho koníčka?

    superkarma: 0 30.08.2005, 08:35:48
  24. avatar
    [13] soptice [*]

    Já bych své dítě vyhledala a byla jen tichým pozorovatelem. Chtěla bych se ujistit, jak se mu/jí daří a jestli nestrádá. Pak bych byla spokojená a zdálky sledovala...

    superkarma: 0 30.08.2005, 08:24:54
  25. avatar
    [12] bokul [*]

    Naprosto chapu materske city cloveka, ktery chce nalezt nekoho, kdo byl jeho soucasti. Ale na druhou stranu - Tve dite muze byt stastne a vsichni doufame, ze je, tam, kde ted je a pokud bys jej nalezla - myslim, ze bys mu otocila cely zivot naruby. Je to na Tobe, jestli zacnes hledat. Tak me ale napada, vedi Tve dve deti o svem "sourozenci"?

    superkarma: 0 30.08.2005, 07:46:41
  26. [11] Jipa [*]

    choc_ivi: a víš o tom, že 20% manželů netuší, že nejsou biologickým otcem svého potomka...čili ani potomek netuší...a to se nám to kříží, ŽE?

    superkarma: 0 30.08.2005, 07:45:27
  27. avatar
    [9] Julča [*]

    Nech to tak,jak to je.Asi by se mu nelíbilo,kdybys mu vztoupila do života.A jestli ví,že je adoptovaný(á),tak by mohl(a)sám hledat.Má stejné šance jako ty.Tzn.žádné

    superkarma: 0 30.08.2005, 07:12:41
  28. avatar
    [8] karieristka [*]

    myslím, že je lepší vědět, že dítě někde je, že si ho jistě vzal někdo, kdo děti nemohl mít a má ho určitě moc rád - u potratu bys litovala nenarozeného dítěte, takhle jistě někomu dělá radost a nepátrala bych po něm, třeba opravdu neví, že je adoptované.

    superkarma: 0 30.08.2005, 06:45:42
  29. avatar
    [7] Blueberry [*]

    Nestourat se v tom! Vzdyt ten potomek vubec nemusi vedet, ze je adoptovany (a).

    superkarma: 0 30.08.2005, 02:07:49
  30. avatar
    [1] Suzanne [*]

    Klobouk dolů - o holčičku bylo určitě dobře postaráno a nějaký pár si učinila šťastným. Rozhodně bych to po letech neškrábala

    superkarma: 0 30.08.2005, 00:12:22

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme