Bulvár

Dagmar Patrasová: Mezi lidmi je čím dál méně slušnosti

Přirozená krása, inteligence, radost ze života a úsměv na tváři ji zaručují, že je dodnes idolem řady mužů, vzorem nemnoha žen a miláčkem všech dětí. Nejvíce pak těch vlastních. Herečka, zpěvačka a moderátorka Dagmar Patrasová.

sfelixemPřed nedávnem jste si mohly na našich stránkách přečíst rozhovor s Felixem Slováčkem ml. Setkat se s jeho maminkou už tak jednoduché nebylo, ale podařilo se. Sešly jsme se přímo v teple jejího útulného domova. Cestou tam jsem si neustále opakovala, na co všechno se „Dády“ zeptám, najednou jsem však nevěděla, kterou otázku položit jako první. A tak jsem se zeptala slovy syna Felixe...

Když jsme se minule s Felixem loučili, ptala jsem se ho, na co by se Vás zeptal jako redaktor i jako syn. Jako redaktor nevěděl, ale jako syna by ho zajímalo, jestli se Vám líbí to, co dělá.
To je hezké, to mě úplně dojalo. Mně se líbí spousta věcí, které dělá. Moc se mi líbí, jak hraje na klarinet, líbí se mi jeho píle, protože opravdu neustále cvičí. Viděla jsem ho i v muzikálu Kapka medu pro Verunku, kde hezky zpíval a byl šikovný a přirozený, také oceňuji jeho vystupování s Big Bandem, je toho opravdu hodně, kde se mi líbí.

felixove

Felix Slováček st. a Felix Slováček ml. při společném vystoupení

Vy vůbec můžete být se svými dětmi spokojená. Jsou slušně vychované, k tomu ještě talentované. Vydaly se prostě tím správným směrem a obě dělají, co je baví.
Ano, dělají, co je baví. Anička už odmalička krásně maluje, má velký cit pro výtvarné umění, také ji baví tanec, hudba, píše texty a scénáře a k tomu ještě studuje na konzervatoři. Ono když se tak zpětně ohlédnu ke kořenům naší rodiny, tak tam vlastně nikdy nebyl žádný vědec nebo matematik, vždycky se všechno točilo kolem umění.

rodina

spolu

Celá rodina je nejen umělecky založená, ale i pěkně sehraná

Když už jsme u těch dětí, povězte mi, jaká jste byla jako dítě Vy?
Já jsem byla benjamínek, protože jsem měla dva starší sourozence, a náš věkový rozdíl byl osm a deset let…

…takže jste byla rozmazlený benjamínek?
A to zase ne, od starších sourozenců jsem dostávala pěkně zabrat. Dodnes mám v paměti zážitek, kdy místo toho, aby mě uspávali, tak mě strašili, že když nebudu spát, tak přijdou bubáci. Proto jsem své děti nikdy žádnými bubáky nestrašila. A když se to objevilo u toho nejmenšího, u vnoučka, tak jsem řekla: „Ááá, někdo už to na tebe také zkusil“, a hned jsem se ptala, kdo mi to maličké straší. Děti se nemají strašit, to není dobře.
A ještě co se týká sourozenců, protože byli o tolik starší, tak jsem díky nim už jako malá poslouchala Beatles a J. Suchého + J. Šlitra a  také bych řekla, že jsem měla na rozdíl od svých vrstevníků v mnoha věcech větší přehled.

rodice

Benjamínek Dádinka s rodiči

Hrdinkou vašeho dětství prý byla vaše babička. Povíte nám o ní něco bližšího?
Z máminy i tátovy strany jsem měla obě babičky jménem Anna. Ta z tátovy strany se narodila ve Vídni, na dvoře knížete Schwarzenberga, kde můj pradědeček působil jako tajemník. Druhá babička žila také nějaký čas ve Vídni, když tam šla jako mladá na rok na „zkušenou“. Naučila se velmi dobře německy a vlastně si tam ucelila vzdělání. Dožila se devadesáti let.

A to je ta, kterou máte za vzor?
Ano, to je ta, kterou mám za vzor, logicky proto, že jsem s ní trávila více času než s tou druhou, vídeňskou babičkou. Tato babička bydlela v Přezleticích, což už je dnes vlastně skoro Praha, jezdívala jsem k ní na prázdniny, učila mě poznávat různé bylinky, zasvětila mě do veškerých tajů přírody, krmily jsme spolu na dvoře slepice a králíky, vybíraly vajíčka, to jsou prostě nezapomenutelné zážitky, které už dnešní děti ani pomalu neznají. Byla to taková ta opravdová přívětivá a laskavá babička. A byla moc krásná. Měla dlouhé, bílé vlasy, které si vždycky stočila do takového drdůlku, a krásné modré oči, jako můj táta.

Jste jí vzhledově podobná?
Modré oči nemám, ale fyziognomii bych řekla, že mám po ní. Ať už postavu, obličej, posazení očí, anebo také hladkou pleť, to mám po babičce.

Slavná scéna z filmu Vrchní, prchni (1980), Dagmar Patrasová byla opravdu velmi krásná, zásluhu na tom měly jistě i geny po babičce :)

Vy sama už jste babičkou, máte 17měsíčního vnuka Felixe, který vám ale prý neříká babičko, ale Dádo. Proč?
Já ani nevím, ale jak jsme točili v prosinci ještě VIP prostřeno, tak maličký Felix se na to s námi díval v televizi a najednou říká: Dáda. On mě zná prostě z televize jako Dádu a nikdo mu to nevymluví.

Jste pro něho jako pro spoustu dalších dětí Dáda.
Já bych si ale strašně přála být takovou babičkou, jako byla ta moje. Prostě spojena s tou přírodou a zvířátky, bohužel to asi nepůjde, není na to ani tolik času.

Jednak nemáte tolik času, a jednak si vás nedokážu představit v šátku a zástěře, s drdůlkem na hlavě. Zůstaňte raději moderní babičkou.
(smích) Asi ano, ale chtěla bych si pro něj udělat aspoň víc času. On je prostě kouzelný, už teď má neuvěřitelný smysl pro humor, vždycky se na vás tak lišácky podívá, je prostě kouzelný.

Užíváte si babičkovství více než mateřství?
Myslím, že ne. Já jsem si i mateřství hodně užívala. Protože jsem měla mezi dětmi věkový rozdíl 12 let, tak jsem měla každého vlastně jako jedináčka. Můj manžel byl věčně na cestách, takže jsem byla na výchovu prakticky sama. Ale nerozmazlovala jsem je. Už odmalička jsem je například učila úctě ke starým lidem, chtěla jsem, aby byly slušní, pravdomluvní, čestní, aby si vážily druhých a nikdy se nemusely stydět sami za sebe. Věřím, že se mi to povedlo.
No a co si budeme povídat, je to pěkný zápřah být doma s dítětem. Tatínci je začnou většinou vnímat, až když už začínají trochu nabírat rozum, začínají chodit, mluvit, takže já jsem je vychovávala a tatínek byl na rozmazlování.

Měly dobrý základ, jak od vás, tak od prarodičů. Váš manžel pochází z rodiny lékaře, kdy jeho i bratra vedli oba rodiče mimo jiné také k hudbě, vy pocházíte přímo z umělecky založené rodiny. Váš tatínek byl sólovým harfenistou české filharmonie, profesor a docent AMU, maminka zpívala ve filharmonickém sboru. Co pokládáte, kromě života, za největší dar, který vám rodiče dali?
Moji výchovu. Já v podstatě to, co do mě rodiče vložili, se snažím předávat dál svým dětem, i když to někdy není zrovna jednoduché. Vztahy v dnešní společnosti jsou zoufalé a mezi lidmi je stále méně slušnosti.

dadamala

kromě slušného vychování se dostalo malé Dádě od rodičů i hudebního nadání

To máte pravdu. Ale tak tomu bylo i dřív. Lidé dokážou být zlí v každé době. Narážím teď na problémy, které vám byly způsobeny ještě v době před revolucí, kdy se začaly v době natáčení seriálu Návštěvníci (v Mnichově) šířit fámy o vaší údajně plánované emigraci.
To vzniklo z velké zloby a závisti, a já i vím, kdo to napsal. To byl totiž napsaný dopis, jakože mojí rukou, což byl naprostý nesmysl, poslaný na ÚV KSČ, na odbor kultury, a v něm stálo, že nabádám Felixe k emigraci.
Bylo to tehdy strašné, protože hrozilo i zastavení celého seriálu, který byl roztočen teprve do poloviny. Byla jsem pozvána na kobereček, abych to celé vysvětlila, ten dopis mi samozřejmě vůbec neukázali, ale já jsem se bránila.
Jednak jsem věděla, odkud to všechno pochází, protože Felix se v té době rozváděl, a také jsem jim tam řekla, že když už bych chtěla emigrovat, tak to neudělám v polovině roztočeného seriálu, ale když už, tak na konci. Že to naprosto postrádá jakoukoliv logiku.

A dokázala byste emigrovat?
To je právě ta druhá věc. Nedokázala. Neumím si představit, že bych tady nechala babičku, rodiče a vůbec známé, rodinu, se kterými bych si mohla jen dopisovat a neměla jistotu, jestli je vůbec ještě někdy uvidím. Já mám své kořeny tady. Bylo to prostě celé naprostý nesmysl, ona chtěla jenom škodit.

Pojďme raději k příjemnějším věcem, třeba k prvním láskám. Vaší studentskou láskou byl hudebník Michael Kocáb, to jste poslouchala i Pražský výběr?
Nejen poslouchala, ale byla jsem i přímo u jeho zakládání. Ať už jsme hledali tiskárnu, která by nám vytiskla první plakát, nebo když se kluci scházeli u Michaelových rodičů, u toho všeho jsem byla.

To byl členem skupiny ještě i Klaudius Kryšpín?
Co Klaudius, tam byl tehdy ještě Jiří Hrubeš, který pak emigroval do Anglie. Zažila jsem tu úplně první, původní sestavu.

Vaše srdce nakonec získal vynikající český klarinetista Felix Slováček. Jak jste se spolu seznámili?                  
To bylo v době, kdy jsem hrála v Semaforu a kamarádila jsem se, a dodnes kamarádím, se Zuzanou Burianovou. Ta mi říkala, že se její muž přátelí s Felixem Slováčkem, kterému se prý moc líbím. Tak jsem jí jen odpověděla: „Hm, tak ať si nechá zajít chuť!“
Uběhlo asi půl roku, bylo to v roce 80, kdy jsme se Michaelem rozešli, a já jsem najednou byla sama a byla jsem taková smutná, když Zuzka zase přišla s tím Felixem. Tak jsem jí řekla: „Dobře, pozvi ho, uděláme malý večírek, něco uvaříme, ale nic víc, potom si ho zase pěkně odvedeš.“  Tak jsme uvařili, udělali večírek a od té doby mám s Felixem večírek už více než třicet let.

kraska

Komu by se taková kočka nelíbila? Zamiloval se i slavný klarinetista Felix Slováček

Byl to právě Váš manžel, kdo vás přivedl na cestu zpěvačky?
Ano, pořád se mě snažil stáhnout k sobě, ale já jsem byla v Semaforu, který jsem milovala a nehodlala jsem na tom nic měnit. Jenže on mě pořád přemlouval, ať jdu na volnou nohu a zpívám s ním. Jenže v Semaforu jsem sice zpívala, ale nemyslela jsem si, že jsem až taková zpěvačka, abych mohla stát před Big Bandem. Paralelně v tom období jsem točila televizní pohádky, ve kterých byla právě móda zpívat písničky. A ty se hodně chytaly. Navíc jsem zjistila, že mě nebaví moc zpívat pro dospělé, že bych raději zpívala jen pro děti. Dokonce byla taková soutěž, Pohár pro písničku, kde jsem se svými písničkami pořád vyhrávala, až ten pořad nakonec zrušili, protože nemělo cenu, aby pořád vyhrával jeden a ten samý. Vyhrála jsem třeba i televizní anketu PAŠÁK, tu pak taky zrušili, bylo toho víc...

V Čechách se úspěch neodpouští
Asi tak. No a tím, jak jsem v těch písničkách pro děti různě vyhrávala, tak Felixe napadlo, že je u nás v této oblasti mezera, tak proč ji nezaplnit. Já jsem se v tom zpívání pro děti vždycky cítila dobře a také jsem dbala na to, abych měla dobré autorské zázemí. Texty mi psali Jiří Suchý, dovolím si říct můj dvorní textař Ondřej Suchý, řekli jsme i Ivanu Mládkovi, Uhlíři a Svěrákovi, prostě textařům, kteří umí psát pro děti. Naši první desku Pasu, pasu písničky pokládám za šťastnou a jsem ráda, že děti ty písničky znají dodnes.

Pasu, pasu písničky

Pravdou je, že si na vás hodně smlsla i kritika, vyčítali vám komerci apod.
Co je komerčního na písničkách od Suchého anebo od Kocába, který mě také úžasně zásoboval? Pro někoho je komerční Svěrák? Ano, vím, že do mě ryli různí rádoby kritici, ale já jsem přesvědčená, že oni tu desku ani neotočili, možná ji ani neměli v ruce, protože kdyby ji otočili, tak by si uvědomili, že uráží i ty úžasné autory.
A mimochodem, s těmi mými prvními písničkami pro děti se pak začali do zpěvu pouštět i jiní různí zpěváci. S jakým výsledkem, to ať posoudí jiní.

Vraťme se ještě k vašemu manželství s Felixem Slováčkem, které trvá už 30 let, což je v našem šoubyznysu ojedinělé.
My jsme spolu už od roku 1980, takže už 33 let.

Dokonce. Existuje nějaký recept na dlouhotrvající vztah a lásku?
To se musíte narodit ve znamení býka a mít vlastnosti býka, to znamená smysl pro rodinu, být tolerantní, být takový ten ochranář rodinného krbu.

krb

rodinný krb je třeba udržovat a ochraňovat...

Tak to vám musím dát za pravdu, také mám doma býka a rodinný krb ochraňuje, mé nálady toleruje, a když je potřeba, i polínko přiloží.
(smích) No vidíte. Taky jsem ráda doma u rodinného krbu, na rozdíl od svého Blížence, u kterého nikdy nevíte, která z jeho tváří se ten den probudí.

O vás je také známo, že jste vynikající kuchařkou. Prochází podle vás láska žaludkem?
U nás v rodině absolutně. Když třeba potřebuji s manželem něco vyřešit, tak nejdříve ho musím pořádně nakrmit. (smích)

A dcera Anička umí vařit?
Anička umí vařit a začalo ji to i hodně bavit. Mě moc nebaví pečení, a to ji zase ano. Peče různé dorty, koláče… a já zase vařím.

sanickou

s dcerou Aničkou

Aspoň to máte hezky rozdělené.
To máme, a také Felix ml. umí dobře vařit.

To vím, v rozhovoru se s námi podělil dokonce o recept guláše se zázvorem.
Ten má ode mě. Už když byl malý, tak mi hodně pomáhal s vařením.

Když člověka něco baví, je to ve výsledku znát. Stejně jako když se podaří „uvařit“ dobrý scénář. Oslím můstkem se přeneseme k jednomu z našich nejlepších scénářů, na jehož základě vznikl pohádkový seriál Arabela, v němž jste měla roli princezny Xenie. Podle vašeho názoru, bylo nutné pokračování Arabely po dvaceti letech?
Zda to bylo nutné, na to odpovědět nedokážu. Pravdou je, že děj té druhé série už byl, řekla bych, hodně překombinovaný. U první Arabely byl děj jasný, plynulý, v tom druhém pokračování už toho bylo až moc. Hodně postav, hodně situací. Bylo to takové roztěkané.

A navíc ta krásně pyšná a protivná Xenie se stala hodnou a poslušnou.
Tak mi to prostě napsali. Ale zase jsem si říkala, že ženu hodně změní mateřství, a já jsem tam vlastně měla chlapečka, který byl v tu dobu shodou okolností stejně starý jako můj syn, takže tam už se projevuje i strach o dítě, když mu Rumburak chtěl ublížit. Navíc Xenie byla pyšná, byla hodně mladá, byl to takový vzdor mládí. Mateřství ji pak v pohádce změnilo. Jako spoustu žen v životě.

Arabela, první série (1979) / Krásná a pyšná princezna Xenie v 5. minutě

Je pravda, že jste tu roli dostaly s Janou Nagyovou jako dvojice na základě úspěchu filmu Smrt stopařek?
Ne, tak to nebylo. Já jsem dostal roli Xenie a Libuška Šafránková roli Arabely. Jenže potom nějak onemocněla, a už se muselo začít natáčet, a tak se ve finále ke Xenii narychlo hledala sestra Arabela. Pan režisér Vorlíček si pouštěl filmy, ve kterých jsem hrála, a tím pádem se dostal i ke Smrti stopařek, kde hrála Jana Nagyová, která pak na základě toho dostala roli Arabely.

Ale mluvila ji Libuška Šafránková.
Ano, mluvila ji Libuška a je neuvěřitelné, jak její hlas té roli pomohl.

Další nadčasový seriál – Návštěvníci. Při jeho natáčení jste prý zažila spoustu horkých chvil.
To ano, ale je zvláštní, že na ty horké chvilky člověk časem zapomene a vybaví se mu jen hezké vzpomínky.

Jak tam plavete mezi těmi delfíny, tak vy nám vlastně můžete přímo potvrdit, že jde jen o takovou pověru, že jsou přátelští, v podstatě jsou to tvorové nepřátelští.
Tak to ano, to můžu potvrdit. To jsem zažila na vlastní kůži. Na natáčení v holandském delfináriu jsme měli čistého času jeden den! Na delfíny jsem se moc těšila, přesně na základě té pověsti, která je předchází. Ale za prvé jsem neměla neopren jako cvičitelky, měla jsem kostým, který měl kolem pasu i na krku kovový pásek, navíc jsem měla zvýšenou teplotu, což také hrálo svoji roli, takže když došlo k záběru, kde mám hlavu nad vodou, tak to ještě šlo, horší to bylo odpoledne. To tam byli připuštění ještě další delfíni, kteří s námi ráno nebyli, a já jsem najednou začala kolem sebe cítit takovou jako by divnou atmosféru, oči delfínů, které byly ještě dopoledne veselé, byly najednou zlé, až nepřátelské, začali se kolem mě stahovat jako chobotnice, čumáky těsně u mě, úplně ignorovali jejich cvičitele, prostě jako by se chystali k útoku.
Byla jsem pro ně vetřelec, nepřítel a musím říct, že to bylo velice nepříjemné. Až tam pro mě jeden cvičitel hned skočil, protože také poznal, že se něco děje.

Návštěvníci(1983) / Dáda mezi delfíny od 1.30 min.

Tak to jsou horké chvilky. Ty jsme ostatně zažívaly i my divačky při výše zmíněném filmu Smrt stopařek. Já jsem například díky tomu přestala úplně stopovat. A co vy? Jezdila jste zamlada stopem?   
To je dobře, že jste přestala. Já jsem nikdy nestopovala. Jak známo, ten film byl natočený podle skutečné události, a když došlo k natáčení vražd, tak si nás pan režisér vzal stranou do auta a ukázal nám fotodokumentaci skutečného případu. Viděla jsem na fotografii skutečného vraha. Bylo to hrozné a shodou okolností, právě v tu dobu, kdy jsme film točili, tak ten vrah dostal trest smrti, který byl tehdy ještě povolen.

Já bych u takových zločinů zavedla trest smrti i dnes. Ale stejně, chudák herec, který toho vraha ve filmu hrál.
To ano. Původně ho měl hrát Petr Kostka, ale to byla v očích diváků příliš kladná postava, tak ho nakonec hrál polský herec Marek Perepeczko, který byl ve skutečnosti neskutečně hodný člověk, a já sama jsem ho musela dokonce nabádat k tomu, jak mě má škrtit, ať to působí věrohodněji.

Zahráli jste to skvěle a troufnu si říct, že spoustu stopařek jste zachránily.
Tak to jsem ráda. A to ještě kdyby viděly tu fotodokumentaci, tak by se k té silnici ani nepostavily.

smrt

Smrt stopařek (1979)

Teď z poněkud jiného soudku. Odmalička jste milovala písničky Suchého a Šlitra. A písničky (nejen ty semaforské) vás provází celým životem. Kdy jste došla k rozhodnutí, že více než dospělým divákům se budete věnovat divákům dětským?
Hned jak jsem začala vystupovat pro malé děti, tak jsem začala dětské publikum i více vnímat. To se naprosto nedá srovnat s tím dospělým. Reakce dětí jsou spontánní, přímočaré, upřímné, všechno vám dají na dlani, mají zlaté srdce... já říkám, že práce s dětmi je takové dobíjení energie, že bych to skutečně přála každému. To se mi pak nemůže nikdo divit, že už se cukám jít vystoupit pro dospělé. Namlsala jsem se dost v Semaforu, od kterého je to k dětem sice skok, ale to tehdejší nadšení je podobné. To na žádné jiné scéně nezažijete.

Nežárlily vaše děti na ty „druhé“, kterých jste měla kolem sebe celou kupu?
Syna jsem brávala často sebou, dokonce si zahrál i v jednom představení, a dcera vlastně zažila moje Baby studio, kde byla kolem mě pořád kupa dětí. A Anička si tak seděla v koutečku, malovala si, a já ji říkám: „Pojď, Aničko, mezi nás“, a ona na to: „Ne, mami, ať si tě užijí.“ Vždycky měla takové dobré srdíčko, že přála i ostatním.

Vy už nepracujete pro Českou televizi, tehdejší nové vedení zrušilo i váš pořad Raníček, proč?
Nastoupil nový ředitel Radan Dolejš, který mi bez jakéhokoliv vysvětlení  Raníček zrušil. Byl tam rok a pak byl zrušen zase on.

To jsou ty Boží mlýny. Takže jste teď na volné noze.
Ano, jsem na volné noze a myslím, že je to tak lepší.

Asi každá žena po čtyřicítce a dál se potýká se svojí váhou. Vás vidíme, že jednou přiberete, podruhé jste jako proutek. Máte nějakou zaručeně osvědčenou dietu?
Samozřejmě jsem zkoušela všemožné diety, ale nikdy to nevydržím. Jakmile si řeknu, tak a teď budu držet dietu, tak mě přepadne vlčí hlad.

A tak jsme na světě jenom jednou, proč si odpírat věci, které nám chutnají. Navíc ten metabolismus po čtyřicítce je úplně jiný než ve dvaceti a myslím, že i kdybychom jedly jenom mrkev, stejně přibereme.
Přesně tak. A je to také o tom, že i naše tělo je sobě jakýmsi rádcem a v danou chvíli si samo řekne, co mu chybí, co potřebuje. Rozhodně tedy nejsem zastáncem nějakých drastických diet, a jak jste řekla, v určitém věku, a mně už bude 57, to prostě nejde tak, jak bychom chtěly. Dřív mi třeba stačilo jeden den nejíst a zhubla jsem, teď to funguje úplně jinak. Prostě jsem typ, který má ty buclaté tváře, i když bych někdy radši ty propadlé.

buclate

A to ne! Propadlé tváře jsou známkou nemoci.
Na úplný závěr Vám položím stejnou otázku jako vašemu synovi. Kdybyste měla kouzelný prsten z Arabely a měla vyslovit nějaké přání, jaké by to bylo?  

Moc bych si přála, aby tady u nás přestala vítězit zloba, závist, zášť.

To je smysluplné přání, věřme, že se vyplní...
Děkuji za milý rozhovor, a ať se vám daří v práci i v soukromí.

z

Vizitka

  • Dagmar Patrasová se narodila 27. 4. 1956 v Praze
  • Pochází z umělecké rodiny
  • Od dětství hrála na klavír, zpívala v Kühnově dětském sboru, chodila do výtvarného kroužku, věnovala se sportovní gymnastice a později chodila i do dramatického kroužku.
  • Vystudovala pražskou konzervatoř, obor hudebně - dramatický
  • Ještě během studia se zúčastnila konkurzu do divadla Semafor a ve III. ročníku konzervatoře byla přijata do stálého angažmá
  • Ve filmu debutovala již v pouhých 17 letech (jedna ze studentek v hudební komedii Třicet panen a Pythagoras)
  • Následovaly další role: Malá mořská víla, Smrt Stopařek… Trhák, Vrchní, prchni, Zelená vlna
  • Hned po úspěchu Stopařek byla obsazena do pohádkového seriálu Arabela
  • V 80. letech se objevila ve výrazné seriálové v kultovním seriálu Návštěvníci
  • Zahrála si rovněž v několika úspěšných pohádkách, jako např. Koloběžka, I, O princezně, která ráčkovala, Jak se mele babí hněv ad.
  • Dagmar Patrasová se objevila opakovaně i v zahraniční produkci
    Pro německou DEFA natočila film Van Gogh – Smyčka času a Hotel Polan a jeho hosté.
  • Počátkem 90. let si zopakovala roli Xenie v seriálu Arabela se vrací.
  • Účinkovala také v rozhlase, v kabaretech Červená sedma Ondřeje Suchého a Ondřeje Dudka mj.
  • Na přelomu 70. a 80. let nazpívala pro redakci zábavy Československé televize řadu kabaretních písniček a začala se prosazovat jako zpěvačka.
  • V pořadu Sejdeme se na výsluní se setkala se svým manželem, klarinetistou Felixem Slováčkem.
  • Po 14 letech odešla ze Semaforu a začala moderovat Studio Kamarád, na kterém se podílela i autorsky.
    Po zrušení tohoto pořadu moderovala na OK3 a poté na TV Premiéra Baby Studio.
  • Ve druhé polovině 90. let uváděla na ČT pořady Kuřátka, Dobré ráno s Dádou, Kouzelná školka a Pohádková neděle.
  • Koncem 90. let začala vydávat časopis pod názvem Dáda a vyšly knížky Ondřeje Suchého, které navazovaly na její hudební počiny.
  • Moderovala Raníček s Dádou a hraje autorská představení pro děti po celé republice.
  • V Hybernské ulici založila Baby studio, kde mohly děti trávit volný čas.
  • Po letech se objevila v menší roli ve filmu Choking Hazard a v televizním seriálu Letiště.
  • Natočila sedm videokazet,  přes 20 CD a namluvila např. Neználkovy příhody na mp3.
  • Dagmar Patrasová žije v Praze, s manželem, hudebním skladatelem, saxofonistou a dirigentem Felixem Slováčkem, má dvě děti: syna Felixe (29) a dceru Annu (17).

poskytnuté fotografie: Jakub Ludvík (Dagmar v bílé košili), MUSIC MODEL TRUST, s.r.o. a autor článku

Přečtěte si také:

   
01.02.2013 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [17] Hanďule [*]

    Nemusím ji, ale rozhovor jsem si  s chutí přečetla,  klobouk dolů, super otázky, moc pěkně udělaný Sml67

    superkarma: 0 07.02.2013, 23:38:12
  2. [16] olinka55555 [*]

    Eva_Fl — #12 no, ale hlavní je, že všechno ustáli:-))

    Znám ji jako milou a příjemnou dámu.

    superkarma: 1 03.02.2013, 16:34:53
  3. [15] Trefa [*]

    Trefa:krasny clanek,diky za tento rozhovor.mame ji vsichni radi

    superkarma: 0 03.02.2013, 16:29:48
  4. avatar
    [14] OlgaMarie [*]

    Florencie — #3  Sml22 V rozhovoru se stylizuje spíš do podoby, já by chtěla být. Sml80

    superkarma: 0 03.02.2013, 09:55:50
  5. avatar
    [13] Dudlajlama [*]

    "Dada" byla opravdu krasna holka, zvlast v dobe kvetakovych hlav, byla se svymi hladkymi dlouhymi vlasy s ofinou jako zjeveni z jineho sveta. Jako herecka dobra, ovsem s tim zpevem uz je to slabsi, to by na dospele publikum nestaciloSml80

    superkarma: 0 02.02.2013, 18:20:04
  6. avatar
    [12] Eva_CZ [*]

    Saso, rozhovor opet senzacni, kdybych Dadu neznala, myslela bych si, ze je to snad nova Matka Teresa. Ale do ty ma ona sakra daleko. Sml58Sml33 Na vernost si doma asi taky moc nehrali, co? Sml8Sml30

    1. na komentář reaguje olinka55555 — #16
    superkarma: 0 02.02.2013, 15:55:49
  7. [11] dadma [*]

    Krásné čtení,děkuji paní Saše za její rozhovory.Paní Patrasová se mě vždy líbila byla a je krásná žena to nejen zevnějškem ,ale i vnitřně.Měla jsem jí ráda i když hrála zlou Xenii.Nyní když jsem jí viděla na Primě 2x v soutěži VIP Prostřeno,tak mě přesvědčila úplně,že je slušný a krásný člověk.Jednou tam byla i s manželem.

    Přeji jim oběma hlavně zdraví a ať si stojí i nadále za svými názory.

    superkarma: 0 02.02.2013, 15:01:45
  8. avatar
    [10] Věrulinka [*]

    Sml59Sml59Sml59krásně jsem si početla, moc pěkný rozhovor Sml67Sml59

    superkarma: 0 02.02.2013, 08:22:20
  9. [9] Lydia001 [*]

    Rozhovor se moc povedl. Dádu jsem jako malá milovala.

    superkarma: 0 01.02.2013, 22:04:27
  10. avatar
    [8] Tina5 [*]

    Krásné páteční počteníčko, moc děkuju.Sml59 Paráda. Krásné pohlazení. Já chci taky k Dádě na návštěvuSml58Sml30

    superkarma: 0 01.02.2013, 13:13:01
  11. avatar
    [7] kobližka [*]

    Tak to byl moc krásný rozhovor,díky!

    superkarma: 0 01.02.2013, 12:24:58
  12. [6] olinka55555 [*]

    Pěkný článek. Paní Dáda je strašně milá a hodná. Také mám někdy pocit, že se slušnost vytrácí.

    superkarma: 1 01.02.2013, 10:45:33
  13. avatar
    [5] margot [*]

    jj, ta dnešní mládež Sml57

    superkarma: 2 01.02.2013, 09:14:47
  14. avatar
    [4] átéčko [*]

    Mám Dádu moc ráda. Koukám, že jsme stejně staré.

    S tou slušností je to tak. Lidé vždycky nadávali na to, že je mládež taková a taková.Včera jsem četla, jak někdo nostalgicky vzpomínal na socialismus, že byly děti vychovanější...To je ale pouze naše vina! Nás vychovávali naši rodiče a my máme vychovat své děti. Tak si dejme záležet. Za nás to totiž nikdo neudělá!!!

    superkarma: 0 01.02.2013, 08:57:23
  15. avatar
    [3] Florencie [*]

    Nikdy mi nebyla sympatická. Souhlasím však s jejími názory.

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #14
    superkarma: 0 01.02.2013, 08:48:17
  16. [2] Miroslava Gregorová [*]

    Moc pěkné povídáníSml59

    superkarma: 0 01.02.2013, 07:16:56
  17. [1] lidicka [*]

    To je stará známá věc, že mezi lidmi je čím dál méně slušnosti, a bude myslím hůřSml22

    superkarma: 2 01.02.2013, 06:26:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme