Reklama

S tímto titulem se na trh uvedla prvotina Jiřího Strádala - doslova literatura 4v1. Každopádně tolik žánrů dohromady asi v jedné knize hned tak nenajdete.

A jelikož autor je můj dlouholetý vzácný přítel, kdysi kolega a poté dokonce i šéf, rozhodla jsem se vám příběh jeho knížky přiblížit.

ďáblové na zemi

 

Jirka je výjimečný člověk - typický kladný hrdina ve všech směrech. Na něj snad neplatí přísloví o člověku, který se nemůže zalíbit lidem všem. Prožili jsme spolu 12 let v jednom ústavu a nepotkala jsem nikoho, kdo by o něm řekl křivého slova, stejně jako jsem nepotkala člověka, kterého by někdy někdo nepomluvil.

Pár vzpomínek

Jirka byl nejdříve jen kolega (prozvonili jsme spolu na Václaváku revoluci a pak ji i zapili v nějaké milé hospůdce) a pak i můj šéf. To když pomáhal úspěšně čelit tehdejšímu řediteli hrozícímu zrušení ústavu. Jako šéf byl skvělý stejně jako člověk: náročný, ale spravedlivý, přátelský i občas malinký přísný, prostě tak, jak to má být. Přiznám se, že dnes, kdy měním práci a připravuju se poprvé v životě někoho vést, bude pro mě Jirka vždy příkladem. Dodnes se občas scházíme na vínko a jsou to setkání, o kterých vím, že mi přinesou víc než jen běžný „pokec s kámošem“.

Autorovy literární začátky

Těsně po revoluci nebyla v ústavu práce. Vyplnili jsme toto období zkoušením Jirkovy originální divadelní hry Výtah s politickým podtextem kopírujícím trefně situaci těsně po revoluci. Jednalo se o humornou frašku, která se celá odehrávala ve výtahu. Sice jsme ji ve finále stihli pouze natočit pro své kolegy ve formě rozhlasové hry, ale i tak měla úspěch. Režíroval a v roli opilce se předvedl jeden pražský herec, spolužák naši mimořádně komediálně nadané kolegyně - no a mě znáte z Divadla Kámen, takže si odvážím říct, že úplně diletantské představení nebylo. Jirka hrál s námi. Ještě dlouho poté si moji tehdy malí synové kazetu s Výtahem pouštěli s oblibou v autě a všichni jsme se zas a znovu zasmáli. Víte, že nevíme, kde skončila? Prostě nějak zmizela - škoda...

Ďáblové pro mě osobně mají zvláštní historii. Před pár měsíci mi Jirka poslal rukopis, abych si jej přečetla, a že prý jenom pro zábavu. Přečetla jsem a poslala mu pár věcných a hlavně důrazných připomínek. Jirka totiž nejen psal, ale i pracoval velmi rychle, takže to vypadalo, že román vznikl za dva večery a autor si jej po sobě ještě ani nepřečetl. Stačilo pár drobností a podle mě dokonalé - jen vydat. Zřejmě si autor vzal k srdci jen to druhé. Sice připomínky uznal a zapracoval (novou verzi mám dokonce v šuplíku), ale nakladatelství nabídl prý omylem (nebo možná taky ne) verzi původní. A uspěl. Možná právě proto. Žánrově jde o akční sci-fi román v „ich formě“ s detektivní zápletkou, štrejchnutý cestopisem s příměsí náznaku erotična. Na jedné straně složitá zápletka, na druhé příběh žensky čtivý - co si vybrat?

Avšak jelikož v dnešní době se největší oblibě těší erotické romány, a dokonce i James Bond je v nejnovější verzi prezentován jako mimořádný milovník dobrého alkoholu, nelituji, že román vyšel tak, jak jej autor prostě na první pokus stvořil neokleštěn mou morální cenzurou.

Zkuste si knížku přečíst a napsat mi sem její recenci - co vy na to?