Není to tak dávno, co si herci z dabingu předávali svoje ceny a plácali se po ramenou, jak jsou dobří.
Nemohu si pomoci a musím navzdory tomu říct, že nejsem s českým dabingem spokojen, ba naopak – že mně strašně vadí.
Asi rozpoutám debatu, kde těžko obhájím svůj názor, ale aspoň se o to pokusím.

Impuls k tomuto článku mi dala moje žena.
Ta občas u televize žehlí, a bere filmy spíše jako rozhlasovou hru: poslouchá dialog, sem tam mrkne na obrazovku, aby se zorientovala, jestli jsou hrdinové v autě nebo v kanceláři, a žehlí dál.
Zbytek si domyslí.
Já zase – jako každý chlap – se dívám na televizi s dálkovým ovládačem v ruce a po chvíli dívání si řeknu: „Na jiném kanále přece musí být lepšího než tato pitomost,“ a v naivní víře přepínám z kanálu na kanál.

Včera se žena při žehlení začala podivovat, jak se hrdina, který ještě před chvílí běhal po hradě v historickém brnění, dostal do meziplanetární rakety a dost se změnil, a teď léčí malé děti v Africe?
Vysvětlil jsem jí, že to jsou tři rozdílné filmy, které jsem přepnul, ale mají jedno společné: všechny je dabuje stejný herec, stejný hlas, stejné frázování, stejné intonace.
A je jedno, jestli v raketě laškuje s krásnou paní inženýrkou, nebo ho po hradě honí rytíř, který ho chce z nějakého důvodu zabodnout (proč - to mi uniklo během přepínání), a nebo jestli mu pod rukama umírají děti.
Je to pořád stejné.
A přitom originální herci ve třech filmech jsou naprosto jiní: jiné charaktery, jiný věk, jiný hlas a jiný styl mluvy.

Zní vám v uších, jak mluví vervou přetékající Vladimír Menšík, koktavý mečivý Luděk Sobota nebo filozofující Rudolf Hrušínský.
A teď si představte, že je někde v cizině dabuje jeden herec a všechny stejně!
Polovina kouzla postavy je pryč a stane se z toho jeden šedivý nevýrazný blábol.

Mám kamaráda, který hodně dabuje. V jednom filmu dokonce mluvil 7 rolí, aby to šlo rychleji (?).
Jsou to uzavřené „dabingové mafie“ herců, kteří většinou nikdy nehráli v divadle a dělají jenom dabing. Jdou z dabingu do dabingu, ze studia do studia. Otevřou dveře studia, dostanou list scénáře, sluchátka na uši a „Jedeme....“.
Neví, co je to za film, neviděli ho od začátku do konce, neví, kdo je jejich postava a jaká vlastně je, ale umí číst, nekoktají a nediskutují zbytečnými otázkami „A proč.....?“
Navíc velmi nepřirozené intonace, hlavně na konci vět, „kdy se poslední slovo vždy hod-ně-zpo-ma-lí“, protože herci se ne vždy strefí přesně do otevírání pusy, ale není čas to opravovat.
Tak technik jenom mávne rukou a řekne „to je dobrý, já to na počítači natáhnu“.

Nejdůležitější je čas, protože ten je – jak známo – peníze.
Ale to je asi pouze můj problém, věřím, že většině lidí to nevadí a je to rozhodně lepší než dřívější čtení celého filmu jedním člověkem.

Žil jsem dlouhou dobu v USA a rád se díval třeba na pořady Friends (Přátelé) nebo Mad about you (Jsem do tebe blázen), ale nemohu se dívat na český dabing.
Když pominu občasně špatné překlady, nedávající smysl a zjevně neznající pozadí amerického života, vadí mi ztráta atmosféry českým dabingem.
Proč by v dnešní době techniky nebylo možné vysílat na dvou kanálech jeden český dabing a originální zvuk, a divák by si mohl vybrat?
Už jenom fakt, že v originále není přimácháván ten nemožný smích po každém „žertu“, by byla obrovská výhoda.

P.S. Nemyslete si, že nevím, o čem mluvím. Překládám totiž pro jedno studio filmy z angličtiny.     

    
Reklama