Dobrý den,

než bych Vám popsala celý svůj manželský život, byl by to hodně dlouhý příběh. Tak jen ve zkratce. Už opravdu nevím, co mám dělat a jak z toho ven. Brali jsme se v 19 letech před 17 lety. Máme dvě holčičky.

Manželství žádná idylka, probíhala i Itálie, manžel je po svém otci velmi vůdčí osobnost a celý život se ke mě chová jako k nule. Neustále je mi nevěrný, sprostě mi nadává i před dětmi.

V květnu loňského roku jsem od něho odešla i s holkama. Ale kdybyste četli ty jeho srdceryvné smsky a sliby! Rozhodla jsem se mu dát poslední šanci, už kvůli holkám. Dokonce jsme si v létě pořídili (na hypotéku) rodinný dům a přestěhovali se. Co vám mám povídat, od té doby, co jsme se přestěhovali a má mě jak se říká jistou, chová se nesnesitelně.

Vůbec z baráku nemám radost, není to pro mě domov, nechce se mi tam chodit, netěším se domů z práce, protože místo přivítání dostanu vynadáno, že se pes zase po----l doma nebo si najde něco jiného. Stále křičí a peskuje mě i holky, dělá naschvály, třeba když se díváme na televizi, schválně začne nahlas mluvit a nadávat, nebo si pustí hlasitě hudbu, prostě se chová jako magor. Navíc jsem zjistila, že jeho zálety pokračují. Je to pro mě hrozná představa, že lásku rozdává někde jinde a doma se chová jako netvor.

Dneska ráno mi před dětmi z ničeho nic řekl krávo hnusná. Museli byste ho vidět, jak doma chodí a chová se jako borec. Víte, já si taky nenechám všechno líbit, ale už jsem z toho unavená a hlavně mě to štve kvůli holkám, vždyt co ony mají za dětství? Rozumějte, ony mají tatínka přes to všechno rády a vím, že i on je má rád, i když jim to nedává najevo. Skoro spolu ani nespíme, protože já prostě nemůžu. Já se nedokážu přetvařovat, já jsem prostě psychicky úplně na dně, už 14 dní nespím, denně zvracím a to tak, že mi nezabere třeba ani prášek na spaní.

Cítím, že už to dál nevydržím, pošlapal ve mně zbytky citů i úcty, kterou jsem k němu chovala, cítím, že ho nejen nemám už vůbec ráda, ale že ho začínám nenávidět.

Jenže co mám dělat? On je živitel rodiny, já sice do práce chodím a mám dobrou práci, ale sama s holkama bych pronájem nějakého bytu a ještě půlku hypotéky nezvládla.  A on to ví, a má mě v hrsti. Bože, nevím, co si počít. Nemám se ani komu svěřit, protože už se stydím i sama před sebou a všichni, kdo o mých problémech ví, by mi řekli, že jsem blbá a měla od něho odejít už dávno.

Víte o tom, jaký skutečně je, ví jen pár mých opravdu blízkých. On by mi to nikdo, kdo ho zná, nevěřil. Všichni ho mají za bezvadného člověka, hlavně jeho rodiče. Jak teď mám dál žít? Když odejdu, co dětem připravím za život? Kdybyste věděli, jak bezmocně a zoufale se cítím! Dá se z toho nějak utéct?

Poraďte, prosím...

Ellen


Moc děkujeme za důvěru, s níž jste se nám svěřila. Snad pro Vás naše čtenářky najdou nějakou radu.¨

redakce@zena-in.cz

 

Reklama