Pozvat „necyklistu“ na výlet na kolech do Orlických hor, to je celkem odvážná myšlenka. Ještě tak jižní Morava, kde jsou rovinky, říkala jsem si. Ale tlačit kolo do kopců a se strachem v očích z nich sjíždět dolů? Jenže posměch jsem sklidila já. Prý jde o rodinnou stezku po rovince údolím Tiché Orlice, kterou zvládne i pětileté dítě. A to byla výzva!

Jelikož na kole běžně nejezdím, tak ho ani nemám. A stejně by se mi s ním nechtělo cestovat. Ideálním řešením bylo tedy jeho vypůjčení. Věděli jste, že takovou službu nabízejí České dráhy? Já do té doby ne. Trochu jsem se sice obávala, že vyfasuji nějaký historický kousek, ale naštěstí jsem se mýlila. Dokonce i kamarádky, které mají v tomto směru větší přehled, si kola pochvalovaly. Vyzvedly jsme si je v Ústí nad Orlicí, kde náš patnáctikilometrový výlet začínal.

smerovkymapa

Údolím řeky do osady Bezpráví

Během chvilky jsem chytla léty ztracenou rovnováhu i tempo. Jízda na kole se vážně nezapomíná. Projely jsme okrajem města a pak už stezka, vesměs asfaltová, vedla zelení. Nádhera! Potkávaly jsme tu nejen cyklisty, ale také lidi na in-linech. Už jsem pomalu začínala myslet na to, že zastavím a vytáhnu láhev s vodou, když se před námi v osadě Bezpráví objevila restaurace. No, to je silné slovo. Spíše příjemná rodinná „občerstvovací stanice“ U Pildy, kde obsluhují sami majitelé. Ti si zde nejdříve pořídili soukromý výčep jen pro své přátele, kteří za nimi jezdili. Jenže odmítněte žíznivého pocestného… A tak tu teď mají venkovní posezení otevřeno pro všechny.

obcerstveni

V labyrintu světa a ráji srdce

Cesta dál příjemně ubíhala přírodou, jen v obci Perná jsme musely krátký úsek po silnici 3. třídy do Brandýsa nad Orlicí. To už jsme se ale blížily k další zastávce. Přírodnímu labyrintu tvořenému habrovými stěnami. Jeho půdorys představuje zjednodušenou zeměkouli a cesty v něm poledníky a rovnoběžky. Po krátkém bloudění se pak dostanete i k ráji srdce, které se ukrývá uprostřed. Že vám to něco připomíná? Správně! Právě v tomto údolí napsal J. A. Komenský slavný Labyrint světa a ráj srdce. Bludiště je hned naproti památníku, kde kdysi stával jeho srub. Podívat se můžete i do rekonstruovaného sklepení.

 

labyrint

srdcesklep

Idylka kousek od Chocně

Zbývalo už jen pět kilometrů a my se těšily, jak navštívíme nějakou restauraci v Chocni, naší cílové destinaci. Cesta sice nebyla fyzicky náročná, ale na čerstvém vzduchu zkrátka vyhládne. Jenže do města jsme nedojely. Objevil se před námi totiž penzion Mítkov. Kouzelné místo uprostřed přírody, hned vedle řeka... Výborně tu vaří a rozhodně neodjíždějte bez toho, abyste ochutnali domácí dort ze tří druhů mlék. A ještě jedno plus. Na louce tu mají za pěkného počasí pro návštěvníky dokonce připraveny deky s polštářky!

mitkov

Do Chocně, kde jsme vracely vypůjčená kola, už to byla jen chvilka cesty. Až jsme zalitovaly, že jsme si netroufly na delší trasu, která vede až do Vysokého Mýta. Tak třeba příště.

Inspiraci pro další cyklostezky naleznete zde.

Čtěte také:

Reklama