Byla jsem cvi
čit. Ale to už asi víte, že chodím do posilovny a cvičím pod dohledem trenérky Katky. Jestli ne, podívejte se nejdříve SEM a pak SEM.

 

Občas se mi zdá, že už cvičím několik týdnů, zatím je to však jen měsíc. Slečny na recepci už mě znají. Vždy jen s úsměvem pokývají na pozdrav a podají mi klíče. Zamířím s batůžkem do převlékárny. A pak už do tepláků, trička, do ruky vodu a šup do posilovny.

 

Naposledy jsem opět přišla o deset minut dříve, než měla začít moje hodina s Katkou. Stres z práce jsem nechala za dveřmi a chystala se rozehřát na rotopedu. Bohužel, tentokrát byla všechna tři kola obsazena.

 

Hrozící cesta do neznáma

 

Trochu jsem doufala, že je každou chvíli někdo opustí a já se budu moci pohodlně usadit a rozjet se. Nestalo se tak. A tak jsem musela rozpačité postávání vyměnit za běžicí pás. Ano, musela.

 

Trenér Radim si totiž povšiml mého „nenápadného“ zahálení a hned mě vybídl ke sportovní činnosti. To se mu to mluví a vybízí. Jenže já si okamžitě vzpomenu na Brigdet Jones a jiné, které se v okamžiku vstoupení na běžicí pás rázem ocitly na zemi. Stres z práce byl sice za dveřmi, ale byl tu stres nový – z ujetí „do neznáma“.

 

Trochu nevěřícně jsem na běžicí pás vstoupila. A hned se dala do pohybu. Podotýkám, že nedobrovolně. Nic jiného, než začít s rychlou chůzí, mi totiž nezbylo. V očích děs, v myšlenkách blízký pád a pod nohama nezastavující se pás.

 

Nedám vám ale důvod ke škodolibému zasmání se. Nakonec jsem nespadla. Jen v jednu chvíli jsem k tomu neměla daleko. Když jsem začala přemýšlet o něčem jiném a začala nestíhat. Ve chvíli, kdy jsem viděla, jak moje ruce jsou více vepředu a nohy ujíždějí dozadu, rychle jsem se myšlenkami vrátila zpět do reality.

 

Běžicí pás není špatná věc. Jen až zase ve filmech uvidíte nadšené Američanky, jak během pracovní doby ladně běží na běžicím pásu a nepotřebují les ani park, uvědomte si, že na začátku natáčení na devadesát devět procent měly podobný děs v očích jako já, nebo případně vy.

 

Rychlé rady na štíhlý zázrak

 

Když přišla Katka a vysvobodila mě z běžicího pásu, přiznám se, byla jsem šťastná. Daly jsme se do cvičení. Tedy vlastně hlavně já pod jejím vedením.

 

Hned jsem si vzpomněla na několik kamarádek, které na mě vyzvídaly nějaké cviky na břicho. „Vždyť chodíš cvičit, tak v čem je problém?“ Chtěly cviky ukázat a hned je také začít praktikovat. Musela jsem však jen nesouhlasně zavrtět hlavou.

 

Jestli jsem se totiž během cvičení pod vedením Katky něčemu naučila, tak je to fakt, že ze všeho nejdůležitější je umět nejdříve správně dýchat. Pokud to zvládnete, jste na poloviční cestě k úspěchu a hlavně k plochému bříšku.

 

Můžete doma udělat tisíce sklapovaček, ale jen si zbytečně namáháte záda. Stačí umět pracovat s břišními svaly a poté to spojit s krátkými tahy a teprve potom ucíte svaly tak málo silné, a tak moc potřebné k vysněné postavě. Není to ale pouze o ideálních mírách, ale především o zachování si zdravých a nebolavých zad.

 

Sama jsem zjistila, že i přesto, že jsem doma sama aktivně často cvičila, většinou jsem cviky neprováděla příliš správně. Svaly, které bylo potřeba zpevnit, zahálely, a ty ostatní, již tolikrát namáhané, jsem odrovnávala ještě více. Ukázala se tak další výhoda ve cvičení s trenérem či s trenérkou. A tentokrát šlo především o základy ke správnému a bezbolestnému tělu.

 

Uprostřed hodiny už jsem byla unavená. Při každém cviku se mi sval začal třást. Trošku provinile jsem se podívala na Katku. Ta mi jen v klidu vysvětlila, že je to jenom dobře. Prý je to hlavně znak toho, že sval pracuje. „Lepší než kdybys ho necítila.“ Tak teda jo. Cítím je, a tak je tam i mám! Dobrá zpráva do dalších hodin. Teď už stačí je „jen“ vypracovat.

Chcete vědět, jaká je nejlepší relaxace po cvičení? Proč, když máte obličej v otvoru, tak je vám blaze? Nenechte si ujít další pokračování.

Chcete si zacvičit - nejen zhubnout, ale také odstranit například bolesti zad? Můžete s tím začít třeba hned a třeba tam jako já - RELAXAČNÍ CENTRUM INFINIT

Reklama