Reklama

     
"Pilce kousl křeček a my se evakuujeme!" sdělila mi kolegyně Jestřábová na schodech. Právě jsem se vracela z prohlídky byvši ve čtvrtém měsíci a pátou A i Bé jsem našla srocenou na chodbě. "Takže bomba?" zeptala jsem se už celkem zbytečně, protože Jestřábová sice dokázala zdramatizovat i návod na konzervě, ale kvůli zatoulanému křečkovi by snad neopouštěli budovu. 
Tento týden jsme měli nacvičovat evakuaci školy a do poslední chvíle nebylo jasné, která situace bude vybrána. V případě ohrožení chlorem by stačilo ucpat otvor pode dveřmi do třídy a pokračovat ve výkladu.

Jistě si mnohé z vás vzpomenou na cvičení civilní obrany. Jako děti jsme už od rána leštily tampónem očnice masek a následně pochodovaly do jídelny. "Neplouhej ty nohy, Dvořák, víříš radioaktivní prach!" V jídelně jsme všichni počkali, až bude poplach odvolán, a dlouhý čas jsme si krátili přikládáním chobotů masek k deskám stolu a pozorováním přidušených spolužáků. Za pěkného počasí jsme si oblékali pláštěny a na údech (Mirek na všech údech...) jsme poutali igelitové sáčky zavařovacími gumičkami. Bezpečně zapařeni jsme pak dorazili na školní hřiště, kde jsme se zcela zamlženými okuláry masek trefovali gumovým granátem čtverec vytyčený krepovým papírem. Super. V případě Armagedonu jsem prostě úplně v pohotovosti. Jen mi není jasné, kdy nepřítel bude dělat na našem území ty krepákové čtverce.

Teď chápete, že jako začínající učitelka jsem maximálně uvítala možnost sama organizovat podobnou opičárnu a nahlédnout tak do zákulisí celé věci.

Především vás chci upozornit, že je to opravdu vážná věc, tohleto bezpečí. Několikrát jsme byli, my učitelé, školeni různými odborníky. Postupně se dostavili:

- požárník
- zdravotník
- jakýsi znalec teroristických útoků
- právní znalec v oblasti prevence prakticky čehokoliv
  a také samozřejmě úplně lesklý a celý odznaky vyzdobený vojenský matador


Ti všichni k nám jednotlivě hovořili každý bratru dvě hodiny, takže nás to po organizační poradě stálo nejedno slibně se vysluňující odpoledne. To je peklo, když si vyberete povolání tak, abyste dopoledne poseděli za stolem a pak měli volno. Ale co se dalo dělat. Během těch dvou hodin každý plácal o tom svém písečku a ve výsledku nám začalo být jasné, že skutečnému nebezpečí jakživi nejsme schopni zabránit. V závěru se ale naštěstí ukázalo, že o to vlastně vůbec nejde. Celá série přednášek vyústila v jasné pokyny vedení. Co tedy dělá učitel v ohrožení? Tak tedy:

Především, a to za všech okolností, tiskne na prsa (já přímo na hruď) třídní knihu. Tu musí rozhodně vynést před školu, aby mohl konstatovat, kolik ze zapsaných žáků zůstalo pod troskami.

Dále se zařizuje dle druhu poplachu. V případě požáru je třeba opustit budovu. V tuto chvíli  si žáci mají pobrat co můžou, rychle se přezout a seřadit se před budovou, aby mohli být sečteni a porovnáni se seznamem v  třídní knize. Hrozí-li otrava dýmem, osvědčily se silonky naplněné mokrou plenou. Za předpokladu, že má učitelka dvě nohy, může zachraňovat i více žáků! V mimořádném případě není nutné přezouvat bačkory.

Hrozí-li žákům bomba v objektu, nikdo na nic nesahá, šatnám se obloukem vyhneme a v bačkůrkách opět nastupujeme ke sčítání. Vzhledem k tomu, že žáky si musí vyzvednout rodiče, korzuje učitel s třídou v blízkosti školy, takže rodiče mohou nejen děti nebo jejich části vyzvednout, ale i sledovat hřibovitý útvar nad vzdělávacím ústavem.

Při chemickém nebezpečí opět přichází na řadu punčocháče. Všimněte si, že pokud jako vyučující muž nejste travestita, jste dost v nevýhodě. Můžete si ale lehnout k otvoru pode dveřmi sám a pokračovat ve výkladu odtamtud. Je samozřejmě zásadní, jestli jde o plyn těkavý - pak bude na místě vyhledat ty plynové masky. Tady nám bylo narovinu sděleno, že je jich málo a jsou určeny jen pro děti. Je tedy nutné začít jednat okamžitě, zhluboka se nadechnout a seřadit žáky. Třídní knihu vám snad nakonec ze ztuhlých hnátů nějak vymámí.

A jak dopadla evakuace? Byla jsem pochválena před nastoupenou jednotkou, protože jsem stihla nejen čapnout na stole třídní knihu, ale cestou ven i postříkat dezinfekcí Pilcův ukazováček. Poté jsem dostala vynadáno za to, že mám ve třídě křečka. A to pan ředitel ještě netušil, jak často trávíme vyučování hledáním Ouška (pravým jménem Tenhajzla) za skříněmi.

Počet dětí odpovídal seznamu v třídní knize. Byly však maximálně zklamány, protože poté, co jsem jim vyprávěla o svém dětství, čekaly jiné atrakce. Zato šestá bé! Přišli přezutí! Ajajaj. Co kdyby měla Vomáčková bombu v kozačce.

A jak to vypadá u vás? Máte také na pracovišti cvičení civilní obrany? A vaše děti? A nosili jste do školy pláštěnu a osm gumiček?