Přemýšleli jste někdy nad tím, zda je lepší vychovávat děti přísně, nebo spíš benevolentně? Pokud máte vlastní děti, tak určitě ano. Já jsem o tom začala uvažovat už v době, kdy jsem byla těhotná. Rozhlížím se kolem sebe, dívám se, jak kteří rodiče vychovávají své děti, a přemýšlím i nad tím, jak jsem byla vychovávaná já a moji sourozenci. A porovnávám, které děti se chovají "lépe"?

Ty, které jsou vychovávané přísně, mají daná jasná pravidla, která musí dodržovat, mají své povinnosti a v neposlední řadě i tresty, které následují za provinění? Nebo ty, které mají větší volnost, nemají doma téměř žádné povinnosti a rodiče se jim snaží umetat cestičku a nezatěžovat je přílišnými zákazy a tresty? Co je správné?

Já sama jsem byla vychovávaná spíše přísně. Měla jsem své povinnosti, které jsem musela každý den splnit, a až potom jsem mohla jít ven s kamarády nebo se věnovat svým koníčkům. Pokud jsem porušila pravidla, které jsem měla stanovené (návraty domů, nesplnění svých pravidelných úkolů), následoval trest v podobě domácího vězení nebo jiného zatrhnutí mých oblíbených aktivit.

Určitě mě to v pubertě dost štvalo a cítila jsem se svazovaná. Mnoho mých vrstevníků si dělalo co se jim hodilo, mnoho jich nemuselo doma pomáhat a mohli chodit domů kdy se jim zachtělo.

Pokračovalo to i po mých patnáctinách, kdy jsem chtěla chodit s ostatními vrstevníky na zábavy a diskotéky. Bylo nás jen pár takových, kteří se museli vrátit do půlnoci (s věkem se hranice posouvala, v sedmnácti jsem mohla chodit domů v půl druhé), ostatní si užívali do kdy se jim líbilo.

Dnes můžu s určitostí říct, že mě moji rodiče vychovali dobře a že všechny ty zákazy i povinnosti měly svůj smysl a jsem za ně ráda.

Moji sourozenci už byli vychováváni daleko shovívavěji než já. Největší volnost měl můj mladší bratr, ale i sestra, které je teď šestnáct, a já vidím, že má povoleno daleko více věcí než já. Na druhou stranu mají oba dva i minimum povinností.

V souvislosti s rozdílnou výchovou sourozenců mě teď velice zarazil příběh, který mi vyprávěla moje kamarádka. Přijela k nim na návštěvu její sestřenice, která má dvě dcery. Tříletou a sedmiletou. Když se jim starší holčička narodila, chtěli, aby byla poslušná a dobře vychovaná. Proto ji za jakékoliv prohřešky trestali. Pro tyto účely si pořídili tenký proutek, kterým holčička dostávala výprask.

Dnes, ve svých sedmi letech opravdu poslouchá rodiče na slovo. Ale je vystrašená, zakřiknutá a rodičů se bojí. Když přijdou na návštěvu, posadí se a celou dobu se téměř ani nepohne. Má strach, aby neprovedla něco, za co by ji rodiče mohli potrestat. Na rozdíl od ní, její mladší sestra nezná žádné hranice. Rodiče jí všechno povolí a ona je velice neukázněná a rozmazlená.

Jak tedy na výchovu našich dětí?

Psycholožka Jitka Jeklová upozorňuje, že při výchově více sourozenců by rodiče měli přistupovat ke všem stejně a také, že oba dva rodiče by ve výchovných metodách měli být zajedno.

A jestli na děti spíše přísněji, či laskavěji? "Rodiče by měli zvolit zlatou střední cestu, děti příliš a hlavně zbytečně netrestat, ale dát jim jasná pravidla, která musí obě strany dodržovat."

A ještě dodává: "Děti je třeba vychovávat s láskou i rozumem zároveň. Vždyť, to co do nich vložíme, ony pak zase vloží do dalších generací. Láska je velmi důležitá, ale děti bez pevných hranic také nebývají zcela šťastné."
                 

A jak vychováváte své děti vy?   
Reklama