Vždycky je mi líto nevydat příspěvek, kvůli tomu, že je krátký. Čtenářky nám je posílají ve víře, že je nepsaly zbytečně. I jim samozřejmě děkujeme za snahu a uveřejňujeme je jako „čtyři v jednom“. Jejich autorkami jsou čtenářky mechanik, átéčko, Kateřina a zdenkar

Tento příběh je starý skoro 30 let,ale syn má alergii na bodnutí hmyzem a když jsme byli na chalupě, tak jsme zjistili, že na půdě máme vosí hnízdo. Na půdě bylo plno sena, ještě  z doby, kdy žila manželova babička a vosy si udělali hnízdo přímo nad okýnkem půdy zevnitř. Večer, když už všechny nebo spíše skoro všechny nalétaly do svého hnízdečka, byl můj muž rozhodnutý, že je zlikviduje.

Dal si prošívák, brýle, čepici, roušku přes pusu a kožené rukavice a vydal se likvidovat roj. Vypadal jako mimozemšťan. Vylezl po žebříku, okýnko zatloukl hustou sítí a přes ni stříkal na roj sprej. Ráno jsme kontrolovali, zda je všechno v pořádku. Nikdy bych nevěřila, že se nad našimi hlavami zabydlelo takové množství vos a byla jsem ráda, že žádná našeho syna nepíchla. Důležité je, že od té doby se u nás žádné vosy neobjevily.

 mechanik

Třeba si myslely, že jsou domácí, a vosy domácí přece na člověka nejdou

Hmyzu se nebojím. Patří k přírodě stejně jako já.  Samozřejmě že mě štíply vosy a včely, ale alergická nejsem, tak je mi to vcelku fuk. Zase tak hrozně to nebolí. Vadí mi ale mouchy a komáři. Mouchy svým bzučením a komáři otravnýmm bzučením a štípanci, které mě protivně svědí. Jediné štípance, které mě bolí jsou štípance od mravenců. 

Jednou jsem se před koupáním v řece položila tričko do mraveniště. Voda byla ledová a když jsem na sebe navlékla tričko, mravenci začali štípat. Bolelo to hodně, ale taky jsem se nesložila. Jen jsem musela shodit tričko a mravence z něj vytřepat. Což byl trošku problém, protože už jsem byla mezi lidmi. Ale přírodu mám ráda a i hmyz k ní patří.

átéčko

Pokud vím, máte pěknou postavu, takže bych z toho žádnou vědu nedělala.

Byli jsme na výletě na Kokoříně a při procházce  po hradbách se najednou odněkud přimotala vosa a ďobla mě přímo do pusy.  Ach jeje, hned jsem si vzala prášečky proti alergii, ale nic. Jeli jsme do tábora, kde jsme byli ubytovaní, vzala jsem si další prášečky a kapky a pak už jsem jenom spinkala.. Nakonec jsem skončila na pohotovosti s kalciovkou, ale můj tehdejší přítel mě velmi utišil - ty buď ráda, že jsi to prospala, protože kdybys viděla, jak jsi oteklá v obličeji, tak budeš řvát hrůzou nafurt :o)

Kateřina

Váš tehdejší přítel byl asi gentleman, že?

Naštěstí  nejsem a nikdy jsem nebyla  na nic alergická. Včely nebo i vosy mě popíchaly mockrát, ale vždycky jsem to přežila. Proto jsem nikdy nemohla pochopit, když se někdo bál píchnutí. Až jednou jsem to opravdu poznala zblízka.

Je to už pár let zpátky, když byly dcery ještě malé. Měli jsme na zahradě bazén a chodily se k nám koupat ještě dvě neteře, asi stejně staré jako moje dcery. Vařila jsem oběd, děvčata se koupala a najednou jsem uslyšela velký křik. Utíkala jsem ven a tam ležela na zemi neteř. Ptala jsem se, co se stalo. Prý ji něco píchlo, a protože jsem nevěděla, že je alergická na píchnutí, tak jsem taky nevěděla, co mám honem dělat. Holka začala otékat a modrat. Naštěstí kousek od nás bydlel lékař. Tak jsme pro něho doběhli, dal jí první pomoc a pak jsme ji odvezli do nemocnice. Naštěstí to všechno dobře dopadlo, ale tu hrůzu, co jsem zažila, už bych si nechtěla zopakovat.

Přeji všem čtenářkám příjemné odpoledne a co nejméně  vos a jiného hmyzu. Čtenářka zdenkar

To asi nikdo

Milé ženy-in, to byly definitivně poslední příspěvky na dnešní téma. Teď už se můžete jenom těšit na vyhlášení nejlepšího příspěvku dne a přidělení dárku.

 

Reklama