Dámskou jízdu jako divokou pařbu bandy holek jsem snad nezažila a když, tak už je to tak dávno, že už si to ani nepamatuji.

 

V dnešní době prožívám dámské jízdy poměrně často, i když poněkud jiné, než si mnohé z vás představují. Jsme doma čtyři ženské a tak, když nám kocour taťka odjede na služebku, máme pré :o)

Večer si uděláme kakao, vlezeme si do naší velké postele a buď si povídáme a nebo si pustíme nějakou hezkou pohádku. Vím, že si řeknete, je to ubohý, nudný a já nevím co ještě, ale já bych tyhle dýchánky nevyměnila ani za ten nejdelší, nejdivočejší dámskej mejdan na světě.

 

Ale ještě o jedné dámské jízdě bych vám ráda napsala. Neprožila jsem ji já, a proto účastnicím strašně závidím. A nejen to. Já se jim i klaním, protože mají můj obdiv.

Zmiňovaná dámská jízda je jízdou do slova a do písmene. Čtyři dámy, čtyři děti, čtyři kola a čtyři vozíky se vydali na jednu dlouhou cestu z Pasova do Vídně. Za sedm dní najeli 381 km a zdolaly Podunajskou stezku.  

Každý den ujeli od 40 do 80 km, možná někdy i více. Samozřejmě s přestávkami pro děti, kvůli odpočinku, jídlu a podobně. Musel to být parádní zážitek, jely krásnou krajinou podél Dunaje, poznaly spoustu dobrých lidiček.

 

Já nevím jak vy, ale já bych takovou dámskou jízdu brala všemi deseti. Třeba kratší a tady v Čechách. Bohužel jsem zatím na to sama.

Nepřidáte se některá a nevyrazíme na Dámskou Jízdu? :o)

Šárka


Milá Šárko, díky za příspěvek. Abyste věděla, dámskou jízdu s kakaem a pohádkami vám skoro až závidím :-)). Je to super nápad! Jen možná kocourovi taťkovi může být divné, že se těšíte na chvíli, až za sebou zavře dveře ;-).

Co ženy-in říkáte na Šárky výzvu?
Reklama