Mít dítě je vždycky dar a požehnání. I když třeba není úplně plánované. „To naše ale bylo,“ říká Marie. Svého čtvrtého potomka si nadělila k 44. narozeninám.

Příběh Marie


Jsem už starší matka, to je pravda, taky jsem unavenější než ve dvaceti, kdy jsem měla předchozí děti. Ale nestěžuju si, mám, co jsem chtěla. A jsem za to šťastná.

baby

Vdávala jsem se ve dvaceti letech, byla jsem těhotná. Rychle za sebou se mi narodily dvě děti, Dana a Dalibor, ty už jsou dneska dospělé, a následoval rychlý rozvod. Pak už jsem se nikdy nevdala, Míša se narodil z dalšího vztahu, taky netrval dlouho. Bylo mi 29, zůstala jsem sama s třemi dětmi, musela jsem se docela ohánět, abych všechno zvládla a nějak jsme se uživili. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla mít ještě čtvrté dítě, měla jsem toho dost.

Přečtěte si také:

Ale pak jsem potkala Hynka a všechno se změnilo.

Hynek je skvělý. Rozumí si s dětmi (nejmladšímu už je sedmnáct), pomáhá mi, stará se o nás.

Když jsme se seznámili, bylo mi už čtyřicet a Hynek je o osm let mladší. Nevěřila jsem, že by tak mladý chlap zůstal se starší ženskou s třemi dětmi. On žádné děti nemá, říkala jsem si, že ho nemůžu připoutat k sobě a připravit ho o možnost míst vlastní dítě. Přece jen jsem byla stará...

Bavili jsme se o tom a zjistila jsem, že Hynek to takhle vůbec nebere. Řekl mi, že tak stará nejsem, abych ještě dítě mít nemohla, když budu chtít, a domluvili jsme se, že tomu necháme volný průběh. Když se to povede, dobře, když ne, tak ne. Hynek tvrdil, že vlastní dítě mít nepotřebuje.

Sama v sobě jsem si to srovnala a určila jako nejvyšší hranici 45 let, později už by dítě bylo moc velké riziko. A dopadlo to skvěle. Když jsem ve 43 letech zjistila, že jsem těhotná, byla jsem nadšená. A malou Adélku jsem si nadělila k 44. narozeninám. Je to naše sluníčko!

Další články v magazínu:

Reklama