Dalo by se říct, že Dennis měl od počátku smůlu. Jeho otec byl závislý na drogách, a ani matka nebyla schopna se o chlapce postarat. Když otec skončil ve vězení, svěřily úřady Dennise do péče tetě. Ta byla členkou náboženské společnosti Svědci Jehovovi. Stejnou víru přijal i chlapec. Když pak onemocněl akutní leukémií, ukázalo se, že by kvůli léčbě musel podstoupit transfuzi. Tu však Svědci považují za hřích proti Bohu.

Rozhodl se zemřít
Lékaři dávali chlapci sedmdesátiprocentní šanci na dalších pět let života, pokud léčbu podstoupí. Odmítl. A protože ještě nedosáhl plnoletosti, posuzoval jeho rozhodnutí soud. Právě ten nakonec vydal rozhodnutí, že si Dennis plně uvědomuje závažnost své volby a má tedy právo si vybrat. Rodiče, kteří za chlapcem přijeli, se ho marně snažili přesvědčit. Léčbu nepodstoupil a do měsíce zemřel.

Vrah nebo zachránce?
V Itálii se druhého prosince, tedy necelý týden po Dennisově smrti, odehrál případ, který s tím Dennisovým jen zdánlivě nesouvisí. Sedmasedmdesátiletý muž vtrhl na kliniku a zastřelil svou těžce nemocnou ženu. Podle vlastních slov už se nemohl dívat, jak trpí. Pak se vzdal policii. Žena už osm let trpěla nevyléčitelnou Alzheimerovou chorobou.

Alzheimerova choroba je degenerativní onemocnění mozku. Dochází při ní k zániku některých mozkových buněk a ke změně látkové přeměny v mozku. Následkem je porucha kognitivních funkcí – paměti, myšlení a úsudku. Pokročilé stadium demence se projevuje i poruchami chůze a neurologickými poruchami. Obtížné pro okolí jsou poruchy chování – především agresivita a stavy zmatenosti. Zhoršuje se schopnost řeči a nemocný je posléze zcela odkázán na pečovatele.

Zmanipulovaný nebo svobodný?
Oba tyto případy znovu otevřely otázku, kdo a za jakých okolností má právo rozhodovat o životě a smrti těžce nemocného člověka. Ozvaly se hlasy, že Dennis byl náboženskou společností, kterou mnozí označují za sektu, zmanipulován, a že jeho volba tedy nebyla svobodná. Svědci Jehovovi jsou ovšem ve většině států legální církví mimo jiné i proto, že jim nikdy nebylo prokázáno zneužívání manipulativních technik a omezování lidské svobody. Podle zastánců Dennisova práva na volbu tedy nebyl chlapec o nic „zmanipulovanější“ než běžný konzument televizního vysílání – a možná dokonce méně.

Přála by si to?
Na druhou stranu manželka italského „střelce“ nebyla schopna o sobě rozhodnout – Alzheimerova choroba u ní už byla v pokročilém stádiu – a manžel tak vlastně zvolil za ni. Zastánci jeho činu však argumentují tím, že ji jistě dobře znal a mohl vědět, co by si přála.

Zdroj: ZDE

Jak byste se k oběma výše uvedeným případům postavila Vy? Co si myslíte o Dennisově rozhodnutí? Byl obětí manipulace, nebo měl na svou volbu právo? Od jakého věku by měl mít člověk možnost se takto rozhodovat? Kdo by měl posuzovat, jestli je jeho volba „svobodná“? A co nemocná Italka? Spáchal její manžel vraždu a měl by za ni být stíhán? Nebo bylo jeho rozhodnutí správné?

Reklama