Reklama


Pamatujete ještě na ty tištěné „sborníky“ vtipů? Takový srandokaps si můžete vyrobit i doma. Potřebujete jen sešívačku a pár listů školních písemek. A sehnat takové písemky nebývá problém.

Nemusíte zrovna jako Sherlock Holmes pátrat v psacím stole svého potomstva. Stačí se chvíli po odpoledním zvonění projít kolem libovolné školy. Nejvíc úlovků asi pořídíte koncem čtvrtletí, ale nejlepší srandokaps dáte dohromady právě teď. Žáčci i studenti na poslední chvíli vytahují průměr a díky opakování učiva celého ročníku to mají v hlavách a následně i na písemných pracích značně pomotané.

Neříkám, že jsem bývala třídní šprt, ale moje písemky skutečně neobsahovaly takové perly, které by se nesmazatelně vryly do pamětí kantorů. K výrobě vlastní zábavné četby jsem proto použila písemky svých vrstevníků.

První třída byla naprosto nezajímavá. Zpětně se dozvídám, že máma mele maso, táta má mámu a jedna plus jedna jsou někdy čtyři. Něco na tom asi bude, táta měl přece taky nejdřív jen mámu a teď má ještě Toma a Emu.

Druhá třída mě v hodinách prvouky naučila, že zvířátka žijící ve vodě jsou vodní. Obyvatelé lesa jsou zvířátka lesní a zvířátka, která máme doma v chlévě, jsou chlíváci. Druhá třída mě taky naučila, že ne všechno, co venku slyším, se dá ve škole použít.

Ve třetí třídě jsme měli pilně naučená vyjmenovaná slova i měkká a tvrdá písmena, dodnes někdo možná nechápe, co se učitelce vlastivědy nelíbilo na té opakovací písemce. „Světové kontynenty jsou Afryka, Evropa, Austrálie, Antarktida, Asie, Ameryka.“

Z písemek čtvrté třídy se dozvídám, že první živoucí tvor na této planetě byl pouhý jednobuněčný orgasmus. Smekám před kantorkou, která tuto drobnou chybu taktně přehlédla. Možná i dala svému žákovi za pravdu. Orgasmus přece jen někdy předchází vzniku dalšího pozemského tvora.
 
Písemky páté třídy mě pro změnu poučují o městech českých. „Otázka: Co víš o Praze? Odpověď: Je to hlavní město Evropy.“ Že by vlastenecká vize budoucnosti?

V šesté třídě k nám přistoupil chlapec z Vietnamu. Měl nadání na všechno a gramatické chyby do jazyka českého vpravil skutečně s obratností mistra. V pololetí mu musela učitelka zeměpisu vysvětlit, že zeměkoule se píše dohromady, nikoli „ze mě koule“.

Od sedmé třídy začínají školáci do písemek vnášet více vtipu. Snad v doufání, že dostanou lepší známku aspoň za pobavení. V zeměpisném testu si tak mohl kantor přečíst, že hlavním městem Vietnamu je Cheb, protože stěhování národů je stále aktuální.

Učitel dějepisu osmé třídy mohl s jistotou očekávat, že písemka z druhé světové války od culíkaté Lenky ze třetí lavice prostřední řady k němu dorazí bez podpisu a Petr a la Dumbo se nejspíš podepíše jako Božena Němcová. Smysl pro humor ve třídě graduje a jakýsi další vtipálek v písemce dějepisáře poučil, že Hitler spáchal sebevraždu, protože mu přišel účet za plyn. 

V devítce nás navštívila mladá praktikantka a nejeden z adolescentů se na písemku podepsal „váš tajný ctitel“. Opakovací testy na konci ročníku už nejspíš nikdo nebral vážně, a tak jsme se mohli dozvědět, že hlasové ústrojí je uloženo v konečníku – inu, zvuky to taky vydává – a že Karel Čapek zemřel ve Válce s mloky.

Vzpomínáte někdy na svá školní léta? Vybaví se vám taky nějaká perla z písemky, která vás pobavila?