Dnes ráno jsem nastoupila do metra. Na to, že vyjíždělo z konečné, bylo plné až hrůza. Stoupla jsem si tedy do davu stojících cestujících a společně jsme čekali, až se souprava rozjede. 5 minut nic, 10 minut nic... když jsme se po čtvrthodině čekání konečně rozjeli, ozvalo se hlášení, že v centru kdosi spadl pod soupravu, tudíž metro pojede pouze do stanice Náměstí Míru.

Tam nás vyhnali do už tak přeplněné stanice. Davy čekaly na eskalátory. V provozu byly jen jedny. „Druhý jsou prý rozbitý!“ – oznamoval nám jakýsi rozčilený chlapík. Další přijíždějící soupravy přivážely jiné nazlobené cestující. Tlačili jsme se jak utopenci ve sklenici (ani bych se nedivila, kdyby někdo opět padl do kolejiště). Každý, kdo se ocitl na eskalátorech, a to v jakémkoliv postoji či v jakékoliv poloze, měl na tváři výraz vítěze. Je legrační, jak málo stačí pražskému cestujícímu ke štěstí.

Na povrchu Náměstí Míru jsme se sešli na tramvajové zastávce. Místo v tramvaji aby se uplácelo! Opět namačkáni jeden na druhém jsme vyrazili směrem k centru – hurá, další úspěch. Po dvou minutách jízdy se ozval z tramvajových reproduktorů příjemný ženský hlas: „Vážení cestující, Policie České republiky a Dopravní podnik hlavního města Prahy vás upozorňují, že se právě nacházíte na místě zvýšeného počtu kapesních krádeží. Dávejte si pozor na své osobní věci!“. Podívali jsme se jeden na druhého a začali se smát. Kdo nenarazí v metru na opilce v kolejišti a porouchané eskalátory, a v tramvaji na zloděje, má šanci dostat se včas a v pořádku do práce. Kdo by čekal pohodlné cestování za pouhých 4.750 korun českých? :-).

Přeji všem hezký den.

Vaše

Modré z nebe

Reklama