bags

Odvaha udělat krok do neznáma, to bývá většinou mužská vlastnost. Ženy jsou citlivější, vše pořádně zvažují a nerady píchají do vosího hnízda. Přečtěte si smutný příběh čtenářky Vlastky, která si díky špatnému rozhodnutí zůstat s chlapem, co si jí nevážil, zkazila život na dobrých dvacet let. Tedy dobrých... spíš hodně špatných...


Jsem 22 let podruhé vdaná. Svého součastného manžela jsem si brala ze dvou důvodů. Za prvé: potřebovala jsem se urychleně odstěhovat z bytu, kde jsme po rozvodu žili s bývalým manželem, a soužití bylo nesnesitelné. Za druhé: můj nynější manžel měl ve své péči tři malé děti. Milovala jsem děti a osud mi nedopřál mít vlastní. Jedno jsme si s bývalým adoptovali.

Báječná představa o společném soužití, obklopena čtyřmi dětmi, manželem, který mi bude vděčný, že jsem se „dala“ na jeho děti, hodně brzy vyprchala.

Velmi záhy jsem zjistila, že nehledal milující manželku a matku, ale chůvu.

Běžné každodenní starosti a práce jako vaření, uklízení, učení, zašívání, praní... to bylo samozřejmostí. Běda ale, kdybych na jeho děti zhoukla, nedej bože jim dala facku. Nikdy neměl zájem, kde jsou, s kým jsou, kdy přijdou. Když jsem se o to zajímala já, bylo mi řečeno, ať se starám o svého synáčka.

Kolikrát jsem od něj chtěla odejít, ale problém byl - kam? Taky jsem měla jistou práci, a kde hledat jinou? Tak jsem doufala, že až děti odrostou, že se to změní. Vyšlo to. Dnes jsou všechny děti z domu a z manžela se stal celkem pohodář.

Ale do takového vztahu už bych nikdy nešla. Vědět to předem, zdaleka bych se mu vyhnula.

Vlastka


Vlastka si evidentně vybudovala silný vztah i k dětem druhého manžela. Rozhodování odejít tak měla dvojnásob těžké, protože na tyto děti by po rozvodu neměla nárok. Co všechno musela překousnout? To si můžeme jen domýšlet...

Reklama