Bulvár

Čtenářský koutek na stromě

Ahoj Ivano.

Divokých mejdanů jsem si zrovna moc neužila - maně si vybavuji jedno opékání párků přerušené bouřkou a strašlivým lijákem, kdy jsme všichni (v počtu 8 kusů) skončili v garsonce jednoho z nás, promoklí na kost, takže z táboráku se stal poměrně veselý pyžamový večírek. :-) Je zajímavé, jak těžké je v mládeneckém obydlí najít něco na oblečení (než uschne šatstvo). Trička a košile v koupelně na hromadě (k nepoužití), jediné, čeho byl dostatek, byla pyžama vonící novotou a mýdlem, úhledně srovnaná ve skříni. Patrně proto, že je jejich šťastný majitel nepoužíval a spával... volně ložený. Ale to asi nebude tak úplně vystihovat dnešní téma, neboť myšmi jsme sice byli, ale naši rodičové na nás čekali doma, v klidu a v představách, že sedíme spořádaně kdesi kolem ohně a chystáme si večeři. Co si mysleli, když jsme se během bouřky nepřiřítili domů, rozpitvávat nebudu, v každé rodině se to řešilo jinak. :-)

Takže. Moji drazí rodiče mě nechávali samotnou doma bez obav a s důvěrou (dělo se tak hlavně o letních prázdninách). Byla jsem knihomol - jak mě ráno opustili, tak mě odpoledne našli - tedy zažranou do knihy (i když třeba už jiné než ráno), a nevnímající okolí. Co nevěděli bylo to, že jsem si ráda četla na okně. Možná pro ten pocit lehké závrati... Sotva jsem osaměla, stěhovala jsem se s knihou a malým polštářem pod záda do dokořán otevřeného okna. A tam jsem hodiny seděla a četla, občas si houpala nohou nad propastí... divím se, že to tehdy nikdo nenahlásil rodičům ani jinde. Ve výškách se čte krásně - dalším mým oblíbeným místem jsou například koruny stromů.

Ale odbočila jsem. Dnes už na okně nečtu, bydlím výš a okenní parapety máme tak úzké, že na ně neusadím ani miniaturní květináč s kytkou, natož sebe. Aspoň že  stromů je stále ještě dost. Občas nechám moje myši samotné doma a jdu si číst. :-)

zmrzlina


Děkujeme za pěkný příspěvek :)

Teda já si číst v okně, tak už jsem dole placatá :). Já totiž při čtení zapomínám, kde jsem, a volně se stěhuju po celé ploše pokoje - jsem schopna spadnout i z postele, natož z okna nebo ze stromu :).

redakce@zena-in.cz

 

 

   
20.02.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] LadyZa [*]

    No to je paráda. A to mi připomnělo, jako malí, jsme měli v lesíku kousek za domem, mezi takovým shlukem dubů postavenou chaloupku. Byla tak ve výšce asi dvou metrů, tak nějak svépomocí a z nalezeného materiálu vybudovaná, řekla bych teď, že vachrlatá. Ale nám se tam líbilo a vždycky po škole jsme tam razili a do večera o nás nebylo slyšet. Jednou to staříčkovi nedalo a šel se do lesíka za náma podívat, co tam vlastně vyvádíme. Když uviděl naše dílo, málem ho ranila mrtvice. Ale to bylo to pravé co nás mohlo potkat, protože pak budoval s náma, pořádně a ta chaloupka sloužila ještě našim dětem, když přijely k babičce na prázdniny.

    superkarma: 0 20.02.2007, 15:52:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme