Novinky

Čtenářské video: Benovo setkání s kozou

Také čtenářka Pegonela přispěla k dnešnímu psímu tématu. Toto je její vyprávění o Dastym a Benovi, a také o tom, jak si člověk nedovede po odchodu jednoho psa představit, že si pořídí druhého, ale ono to prostě bez psa nejde vydržet...

Moc pěkný příspěvek i s videem zaslala čtenářka Pegonela.


Dobrý den,
když jsem přišla o svého psa, kterého jsem měla 12 let již od štěněte, zařekla jsem se, že už žádné zvíře nechci. Mezi mnou a Dastym, mým prvním psem, vzniklo obrovské pouto.
Můj čtyřnohý kamarád byl členem rodiny. Za těch dvanáct let jsem s ním zažila spoustu krásných zážitků. Byl to pes - turista. Prošel s námi Beskydy i Jeseníky, jezdil s námi pod stan, vždy měl dobrou náladu. A najednou tady nebyl... Nedokázala jsem si představit, že bych ještě někdy zažívala něco podobného. A nedokázala jsem si ani představit, že bych takto přilnula k jinému psovi.
Vodítko stále viselo na svém místě, jako by čekalo na Dastíka. Chodívala jsem dál na naše „venčící“ trasy a smutně vzpomínala na svého kamaráda. A tak se nedalo jinak, než si pořídit Bena.

ben

Svého Bena jsem si vybírala podle jednoduchého kritéria: Jsem turista, miluji pohyb, a tak jsem vybírala psa, který „snese všechno“. Potřebovala jsem psa, s kterým vyjdu např. Lysou horu bez toho, abych ho musela poponášet, můžu ho uvázat před obchodem a nemusím se třást, že mi ho někdo ukradne, psa, který se mnou klidně přeplave přehradu nebo mě doprovodí alespoň část cesty. Musel to být opět kříženec! Ti vydrží hodně. A musel být přijatelné velikosti, aby se vlezl do košíku na kole.

ben

To vše Ben splňuje. Na výletech na kole sedí v koši a zdraví psí kamarády, na výšlapu se drží mé nohy a ujde vše, na borůvkách leží vedle keříku a čeká, kdy mu nabídnu modré plody. To je totiž jediné ovoce, které můj Ben miluje. A má ještě takovou barvu, že není vidět, když občas pár borůvek zalehne. Je veselý a „sportovec“. Asi si nejsme podobní vzhledově, ale povahu, řekla bych, máme podobnou. Ben je dobrák od kosti. Nikdy se s druhým psem nepopral. Dobře si ale pamatuje všechny, kteří mu ublížili. A když ho přivážu u obchodu, leží v klidu. Běda ale, kdyby mu chtěl někdo ublížit. Má v sobě vrozenou nedůvěru k cizím. Když je ale se mnou, rád se nechá drbat na kožíšku. Jo, můj Ben má hodně ze mne :-).

ben

Přidám také jednu příhodu s Benem a pár fotek. Jednu se mnou, i když já se tak nerada fotím...

ben

  • Jak se můj pes odnaučil štěkat na vrány

Mám psa Bena. Je to chlupaté, divoké a uštěkané stvoření. Dobrý kamarád, ale když se mu něco nelíbí, dá to hodně nahlas najevo. Stejně hlasitě se raduje nebo prosí o pozornost. Zkrátka a dobře, štěká víc, než by měl. Jeho každodenní zábavou se stalo prohánění vran. Vždy, když jsme šli na procházku a on zahlédl vrány na trávě, vběhl mezi ně a zuřivě štěkal, dokud byť jen jediná stála na zemi. Stichl až, když všechny vyděšené vrány odlétly.

ben

Jednou jsme šli do obchodu, Ben se radostně proháněl po trávě, když zahlédl spokojené vrány na zemi. Utíkal jako vždy k nim a hlasitě štěkal. Vtom mu jeho nevraživost jedna z vran oplatila. Zůstala stát na zemi a začala taky štěkat. Odposlouchala nejspíš zvuk od psů a dokázala ho věrně napodobit. Ben se zastavil a zaraženě zíral na vránu. Opatrně ji obešel, až k ní se neodvážil. Pak svěsil ocas, přišel ke mně a následoval mě až před obchod s potravinami.

Od té doby už Ben vrány nehoní. Ani na ně neštěká. Občas narazíme i na onu štěkající vránu. Ben ji obejde, vrtí přitom ocáskem, a jde dál. Bere ji už jako kamarádku. Vždyť je černá, stejně jako on!

S pozdravem,
Pegonela


Nedá mi to, a přikládám ještě pár Benových příhod. Různé příběhy si sepisuji dlouhodobě..

S pozdravem,
Pegonela

ben

  • Mám psa hrdinu

     Chovám už druhého psa. Toho prvního, Dastyho, jsem měla dvanáct let a byl do výborný pes. Ničeho se nebál, skočil za mnou a plaval doprostřed přehrady, když jsem ho jednou chtěla vyzkoušet a předstírala jsem, že se topím. Prostě byl to PAN PES.

     Nyní mám Bena. Je fajn, ale když byl ještě štěně, vrčel na obrázek obrovského prasete namalovaný na zdi jednoho baru a bál se kolem baru chodit. Taky ustrašeně couval před žížalou a bál se v zimě chodit kolem sněhuláků a asi před třemi měsíci, když jsem s ním šla večer na procházku kolem nově otevřeného second handu se začal ustrašeně krčit a štěkat.

Pak mi to došlo: Za výlohou byla vystavená figurína navlečená do šatů na prodej. A on se jí bál! A to má Ben už pět let. „Asi z něj hrdina nebude,“ říkala jsem si.

     Pak jsme byli se synem i Benem v parku. Běhala tam spousta dětí a Ben si jich nevšímal. Najednou vystartoval a skočil po malinkém klučinovi, až mu vyrazil z ruky oplatku.

Jako by mě někdo praštil... Byla jsem v šoku a zároveň jsem měla, jako máma, strach z reakce maminky malého hošíka. Kárala jsem psa a snažila se omluvit mladé ženě. Ta ale zareagovala tak, jak jsem nečekala: Objala mě a začala mi děkovat. A hlavně hladila i Bena!

Pak mi vysvětlila, že její malý syn trpí celiakií, nesnášenlivostí lepku. Některé z dětí mu v nestřeženou chvilku dalo normální oplatku, která by ho mohla v krajním případě i zabít. Ona si toho nevšimla a nebýt Bena, chlapeček by oplatku snědl.

     Říká se, a je to i dokázané, že někteří psi rozpoznají u lidí rakovinu. Pes ví, kdy se jeho pán cítí zle a kdy je veselý, reaguje na zvýšenou teplotu atd. Ale ještě jsem neslyšela, že by ochránil celiakika před lepkem. Jak si to mám ale jinak vysvětlit? Ben oplatky nejí, nikdy dítěti neublížil a poté, co chlapci vyrazil z ruky oplatku, byl opět mírný jako beránek a nechal se od maličkého hladit a drbat za ušima.

     ...Tak přece mám psa hrdinu!

ben

  • Borůvkový pes

     Borůvková sezona mi připomněla tuto příhodu. Tenkrát jsem měla svého prvního psa, světle zlatého křížence Dastyho. Vypravili jsme se na borůvky a Dasty nás, samozřejmě, doprovázel. Vyzbrojení kyblíky jsme vyjeli brzy ráno na své oblíbené místo. Celý den jsme se věnovali sběru drobných modrých plodů, syn si hrál v okolí a Dastík běhal kolem. Dasty mimo jiné miloval borůvky, proto si také lehal do borůvčí, kde pojídal modré kuličky.

K večeru jsme se vraceli na vlak a naše ruce, pusy, ale i oblečení bylo důkazem naší celodenní činnosti. Ale i náš pes měl na sobě fialové fleky. Vypadal jak zvláštní dalmatin s fialovými fleky, ty ovšem na zlatavé srsti měly zvláštní odstín. Večer jsme se vykoupali, vše jsme vyprali a umyla jsem i Dastíka. Tomu ovšem fleky nepustili. Proto jsme několik následujících dní chodili s flekatým psem. Tomu to ale nevadilo. Jen jsme vzbuzovali údiv lidí, kteří nás potkali. Dokonce se nás pár lidí ptalo, co to máme za zvláštní rasu psa. Můj přítel, šprýmař, si pohotově vymyslel vzácnou rasu „Whortleberry teriér“. Odvodil ji jednoduše z anglického názvu pro borůvku. Ono to ale zabralo. Proto postupně začal líčit kolemjdoucím, jak je tento nepatrný pejsek vzácný. Vymyslel si dokonce, že v celé Evropě jsou pouze dva exempláře tohoto plemene, jeho cena se blíží 100 000,-- korun, pes je velice inteligentní a vzácný. A ono to zabralo. Dokonce jsme jednoho dne potkali pána, který si pohotově začal milého Dastíka fotit, požádal nás o kontakt i o možnost zprostředkování koupě štěněte. Byl nadšen nafialovělými fleky, hladil Dastíka a ten mu pohotově podával pac.

Tak se stalo, že jsme vyjeli na borůvky s obyčejným oříškem a vrátili se s převzácným psem tajemného plemene.

     Když po pár dnech, kdy jsme jezdili s Dastym plavat na přehradu, skvrny zmizely, Dastymu to bylo jedno, ale přítel byl upřímně a nefalšovaně smutný.

     Dnes mám černého psa Bena a také jezdíme na borůvky. Ovšem na Benovi borůvkové skvrny nejdou vidět...


Toto je příběh nikoli mého psa, ale psa mých známých...

  • Ztracená Barunka

     Mí přátelé mají fenku yorkšíráčka, malou Barunku. Jedná se o poslušnou a milou fenečku, která váží pouhé 1,6 kg. Mají dva malé kluky a Bára je členem jejich domácnosti. Je to pětiletá psí dáma, která se má v rodině moc dobře. Vítá návštěvy, které přijdou, nechá se od nich hladit a je ráda středem pozornosti. Měla bych také podotknout, že přátelé bydlí v domku za městem.

     Ten den byl jako jiný. Přátelé odjeli do práce a po návratu pustili Barunku na zahradu, aby se vyvenčila. Ta, jako obvykle, vyšla i za branku domku, aby prozkoumala okolí. Nechodí nikdy moc daleko a hned se vrátí. Tentokrát se ale nevrátila. Pryč byla pouhých deset minut, když ji přátelé začali hledat. Volali a ptali se sousedů, zda malou cestovatelku neviděli. Každý kroutil zamítavě hlavou. Bára byla pryč a její majitelé o ni dostali strach. Je to milé a přítulné zvířátko, rádo se mazlí. Nestalo se jí nic? Nechodí sice až na hlavní silnici, přesto se kamarádčin manžel vydal prozkoumat okolí domku, především prošel nedalekou silnici a se strachem prohlížel její okolí. Bezvýsledně.

A tak podali trestní oznámení na policii na neznámého pachatele. Policisté se je sice snažili přesvědčit o tom, že pejsek měl nižší hodnotu, než oněch 8000,-- korun, co za ni dali. Když ale předložili doklad, museli oznámení, chtě-nechtě, přijmout. 

     Barunku obrečela celá rodina. Kamarádka měla od začátku podezření na nedalekou rodinu, chovající ve velkém psíky yorkšíráčky pro chov, na prodej pro zisk. Jak jim to ale dokázat? Není to zrovna rodina s dobrou pověstí. A tak přátelé sebrali poslední zbytky naděje, sepsali a vytiskli inzeráty, že se Bára hledá a oni rádi zaplatí případnému nálezci nálezné. Tyto vyvěsili v blízkém i širším okolí a čekali. Protože ale nechtěli čekat s rukama v klíně, hledali na internetu, zda o Báře nebude nějaká zmínka. To se jim vyplatilo. Našli inzerát, kde nabízeli k prodeji fenku yorkšíra stejné velikosti, a hned ve vedlejším městě. K inzerátu byla přiložena fotografie, v které poznali svou Báru. Pak už bylo jen věcí pár minut, aby zavolali pod cizím jménem na telefonní číslo pod inzerátem a domluvili si schůzku.

     Kamarádka dojela, vyzbrojená slunečními brýlemi jako tajný agent, na smluvené místo. Ale paní, která se s ní sešla, nebyla tak hloupá. Barunku sebou neměla, a když poznala skutečnou majitelku pejska, tvrdila, že pejsek je už dávno prodaný.

     Nejmladší dívka z té rodiny chodí do stejné školky, jako děti mé známé. A tak se o ztrátě pejska dozvěděli i ve školce. Paní učitelka se iniciativně po dobrém ptala holčičky, zda nemají doma cizího pejska. A malá, naivní holčička se jen dotázala: „Myslíte takového malého, hnědého a rozčepýřeného? Tak toho nemáme…“

Pak už uběhlo jen pár hodin, a k domku mých přátel přijel automobil oněch lidí ze sousedství. Otevřely se dveře na místě spolujezdce, z kterých něčí ruka vyhodila vystrašeného pejska a auto zase rychle odjelo.

     Přátelé byli opět šťastní. Báru přivítala celá rodina s nadšením. A Barunka? Zhltla dvě psí kapsičky na posezení a zalezla do svého pelíšku. No a když jsem k nim přišla na návštěvu, nadšeně mě vítala, jako by si už ani nevzpomněla na to, že byla ukradena.

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 2. 7. 2012: Vy a váš pes

Příspěvky k tomuto tématu již neposílejte. V poslední dnešní novince se dozvíte, kterou z přispěvatelek jsem vylosoval a ocenil ji slíbeným dárkem: zmatňující tónovací péčí GARNIER BB Cream 5v1.

bb

   
02.07.2012 - Čtenářské příspěvky - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [17] Trefa [*]

    TRefa:pozdravujte Benika,je moc sikovny.hezke fotecky.

    superkarma: 0 02.07.2012, 22:18:25
  2. avatar
    [16] hubajda [*]

    sikula

    superkarma: 0 02.07.2012, 21:48:07
  3. avatar
    [15] ekleinovka [*]

    S pejsky si člověk zažije spoustu neopakovatelných zážitkůSml67

    superkarma: 0 02.07.2012, 19:13:55
  4. avatar
    [14] ladouch [*]

    Nevím proč se nerada fotíš, vždyť vám to oběma tak sluší.Sml59Sml59

    superkarma: 0 02.07.2012, 18:25:43
  5. avatar
    [13] tajnostii [*]

    Video pobaviloSml30

    superkarma: 0 02.07.2012, 18:13:41
  6. [12] Roland [*]

    Moc pěkné video.

    superkarma: 0 02.07.2012, 18:02:31
  7. avatar
    [11] HankaPU [*]

    Odvážný Beník je důstojným nástupcem Dastyho. Sml74

    superkarma: 0 02.07.2012, 17:55:38
  8. [10] jarčinka [*]

    Krásný hrdina Sml59věřím, že panička má z něj radost Sml30

    superkarma: 0 02.07.2012, 17:52:17
  9. avatar
    [9] daska59 [*]

    Taky jsem měla yorkšírku Barunku Sml16

    superkarma: 0 02.07.2012, 17:51:27
  10. avatar
    [8] marianaant [*]

    Je moc krásný pejsek a hlavně je šikulka.Panička má určitě radost.Sml30Sml30

    superkarma: 0 02.07.2012, 17:26:25
  11. [7] dadma [*]

    Ježiši ,to je krásnej a šikovnej pes.Pozdravuji Beníka i jeho paničku.Sml59

    superkarma: 0 02.07.2012, 17:16:10
  12. [6] babočka12 [*]

    hezký pejsek,zdá se,že se nebojíSml16.

    superkarma: 0 02.07.2012, 17:13:44
  13. avatar
    [5] Jana Michalovičová [*]

    To ne má chybu.

    superkarma: 0 02.07.2012, 17:02:45
  14. avatar
    [4] vmarta [*]

    video mě pobavilo Sml30

    superkarma: 0 02.07.2012, 17:00:35
  15. [3] pegonela [*]

    Děkuji, jo, Beník je odvážný jen na dálku. Škoda, že tam není zachyceno, jak Beníka trkla do zadku Sml16.

    superkarma: 0 02.07.2012, 16:19:01
  16. avatar
    [2] Jindriska8 [*]

    Pěkné video,koza se nebálaSml23

    superkarma: 0 02.07.2012, 16:10:19
  17. avatar
    [1] LudPa [*]

    Škoda, video mi nejde spustit. To s tou celiakií je zajímavé.Borůvkový pes mohl v soutěži nahradit růžového pudla.

    superkarma: 0 02.07.2012, 16:03:19

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme