Bulvár

Čtenářská recenze: mineralka7 se dotkla Osmého světadílu

Podařilo se jí to snadno - zašla do pražského divadla Kalich na zbrusu nový muzikál. Tvrdí, že odborníci mají na rozdíl od ní daleko větší přehled a znalosti, je ale zbytečně skromná, neboť její recenze má velmi originální poetiku...

map

„Osmý světadíl je místo, kde je krásně, kde se nemožné stává možným a vládne tam láska, místo, které uzdravuje...“ podobná slova vložili tvůrci muzikálu Osmý světadíl do úst mladým hlavním představitelům. Je to pár dní, co jsem navštívila v divadle Kalich tento muzikál, a teď s odstupem, kdy jsem vstřebala prožitky a z prvotního nadšení dokážu vyjádřit víc než „jééé, to bylo krásné“, konečně můžu říct, že ANO, na chvíli jsem se dotkla Osmého světadílu.

Nemožné se stalo možným a i na naší veskrze komerční a líbivé muzikálové scéně se podařilo vytvořit jedinečné, skutečně živé a energií nabité představení, které publikum dokáže vtáhnout do děje. Neokoukané tváře protagonistů jsou pro představení jenom plusem; od profesionálních zpěváků by každý čekal bezchybně odzpívané písně povětšinou bez divadelního projevu - ostatně to bývají většinou skvělí zpěváci, ale až na některé výjimky už ne tak skvělí herci, a Osmý světadíl by se stal jen dalším muzikálem v řadě, byť nepochybně i přesto divácky úspěšným. Režisér Ján Ďurovčík ale dokázal vykřesat z mladých talentů mnohem víc než kvalitní zpěv.

Představení stojí na hitech skupiny Elán - vždyť kdo by neznal jejich Stužkovou, Len kým tu si nebo Královnu bielych tenisiek. Písně jsou velmi dobře a nenásilně zakomponované do v podstatě jednoduchého příběhu s minimem divadelních kulis. Mladá láska, pro kterou je třeba přinášet oběti, někdy i ty největší, síla soudržnosti rodiny, kontrast povrchního zla a laskavého až naivního dobra, moc peněz. Na první pohled černo-bílý příběh ale dává tušit mnohem více odstínů - například dobře zvolená píseň hlavního záporného hrdiny ukazuje, že je i on je lidská bytost, a ne jen „stvůra“, byť jeho projev emocí plánovitě zcela odpovídá postavě „toho zlého padoucha“.

Celý muzikál působí velmi svěže a mladistvě, představitelé party mladých kluků i děvčat si své role vyloženě užívají. Vyzdvihla bych ráda především mužskou část souboru, která mě mile překvapila nejen zpěvem a tancem, ale hlavně muzikálností projevu hned v úvodu představení. Jejich hudební doprovod tvořený s pomocí kuchyňského nádobí překypoval energií a rozproudil krev snad v každém divákovi. Naprosto odzbrojující bylo o něco později jejich podání vrkajících holoubků - v sále snad nebyl jediný člověk, který by neslzel smíchy.
Janu Křížovi v roli „toho zlého“ Erika bylo snadné uvěřit každé slovo.
Odehrál i odzpíval celou roli s lehkostí a mě osobně nejvíc překvapil tanečním vystoupením.
Úžasná byla Alžběta Stanková; její předvedení maminky mělo hloubku (přiznávám, že ji jako herečku mám moc ráda a od začátku jsem se na ni těšila), ale až dosud jsem netušila, že i tak dobře zpívá! Její duet s hlavní představitelkou mě doslova „dostal“.
Jako divačka trochu lituji, že Jan Révai v roli otce neměl po hudební stránce také podobnou příležitost projevu, každopádně coby rodičovský pár se herecky velmi dobře doplňovali.
Naprosto báječný byl představitel jejich mladšího syna a bratra hlavní hrdinky Jakuba malý Filip Antonio. Když založil ruce a s dětskou bezprostředností prohlásil „Jsem nasranej!“, celé hlediště mu leželo do slova u nohou.
Nepřehlédnutelný byl i Juraj Bernáth v několika doplňkových rolích, které vždy dokázal nenásilně odlehčit jemnou ironií a humorem.

Dva hlavní představitelé Jana a Tomáš v podání Michaely Doubravové a Romana Tomeše byli skutečně skvělí. Předem jsem tiše doufala, že uvidím Nelu Pociskovou a Tomáše Savku, ale vůbec nelituji. Michaelu Doubravovou si pamatuji z televizního konkurzu na jiný muzikál - viděla jsem sice jen asi dva díly této show, nicméně ona patřila mezi všemi tam k výjimkám - nadaná pohybově i hlasově, ale tak krásně ztřeštěná a zbrklá v projevu, koho by nezaujala! Od pořadu v televizi uběhla už nějaká doba a na Michaele je patrné, že na sobě skutečně zapracovala. Zachovala si jakousi dětskou lehkost projevu, ale už to není pohyb typu „samá ruka - samá noha“, má formu a dokáže ladit se skupinou, byť stále je a vždycky bude svá. V téhle roli je to ale dobře, uniformovanost by jí ublížila. Skvěle odzpívala i velmi náročné party a nějaké drobné chybičky jí divák snadno odpustil - byla prostě úžasná a kvalita jejího činoherního projevu myslím překvapila každého. Roman Tomeš byl pro mě úplně novou postavou; pokud se zúčastnil stejného televizního konkurzu jako Michaela, pak se mu tímto omlouvám, ale tehdy mě patrně nezaujal, protože si ho opravdu nepamatuji. O to víc mě překvapil teď na jevišti. Jeho hlas má velmi příjemnou barvu a písním Elánu dal hodně ze sebe.

osm

Co říct na závěr? Pokud jste skalní milovnice Elánu, připravte se na něco úplně nového. Hlas Joža Ráže neuslyšíte, ale nové podání hitů vás ohromí.
Nechte se unést na vlně příběhu, otevřete svou mysl, bavte se a možná... se i vy dotknete bájného Osmého světadílu.

Související články

O muzikálu Osmý světadíl jsme vás informovali také v TOMTO článku, který obsahuje i rozhovor s režisérem Jánem Ďurovčíkem.

   
22.09.2011 - Kultura - autor: Zuzana Anai Hainallová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme