Pivo, které strašilo

Milé čtenářky, mám pro vás dobrou zprávu! Pokud máte trochu toho talentu, můžete se stát spisovatelkami! Podařilo se to například čtenářce s nickem Bludicka - Olze Suchomelové - která díky psaní do denních témat v Ženě-in vydala nedávno svoji první knihu: Pivo, které strašilo.

Knížka je po grafické stránce řešená jako zápisník, což podtrhuje její obsah - jde o vtipné situační historky z Olžina života (samozřejmě s jistou literární nadsázkou). Komickými kresbami ji doprovodil výtvarník Jan Pohunek.

Jak se to celé přihodilo? Na to jsem se zeptal přímo Bludicky. Vy si o její prvotinu můžete zasoutěžit (viz soutěž níže pod rozhovorem). Ale teď už dám prostor autorce...


Olga Suchomelová

Jaký to byl pocit držet v ruce svoji úplně první knihu?
Jako když se vám něco hezkého zdá, probudíte se a najednou zjistíte, že je to pravda.

Ta knížka vznikla, jak jsem pochopil, na základě příběhů, které jste psala do denních témat v našem magazínu. Jak to celé bylo?
V lednu bylo na Ženě-in téma „Podivnosti mého muže“. Tak jsem humornou formou vylíčila podivnosti mého muže a vyhrála bonboniéru. Tahle sladká odměna mě motivovala k tomu, abych začala bavit lidi na internetu i jinými příhodami ze svého života.

Ale to ještě neznamená, že vám někdo vydá knížku, takže jak se to stalo?
Lidé to četli a bavili se u toho. Tak jsem si vymyslela takovou hru, ve které si čtenáři vybírali jedno z pěti mnou navržených témat, a já na vybrané téma pak psala historku.

A to jste dělala na Ženě-in?
Ne, to jsem dělala na serveru Okoun, kde byl takový kroužek lidí, kteří to četli. Okoun je nástupce stařičkého diskuzního serveru Průvodce a schází se na něm poměrně málo lidí, asi kolem dvou stovek, ale jsou to lidé věcní a vzdělaní, takže mě zajímaly jejich reakce. Je tam i poměrně hodně lidí, kteří se buď profesně, nebo třeba ze zájmu točí kolem knížek.

Tam vás také oslovil váš budoucí, respektive stávající nakladatel?
Ano. Začaly se tam ozývat různé hlasy, které psaly, abych vydala knížku. Objevil se tam i jeden diskutující nakladatel, který mi napsal, že je ochoten mou knížku vydat.

Jak jste na to reagovala - myslela jste si, že je to vtip?
Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že se tam tento diskutující vyskytuje a je to podle příspěvků velmi seriózní osoba, bylo mi jasné, že by tímhle způsoben nežertoval. Můj první pocit byl spíše šok a nevěřící úžas.

Posílala jste další příspěvky k nám na magazín?
Posílala, ale už jsem nedosáhla toho úspěchu jako s prvním příspěvkem. Je to pochopitelné, protože do magazínu Žena-in přispívá mnoho čtenářek a mnoho z nich má při psaní velmi slušnou úroveň.

Takže, které tři příběhy z knihy se objevily v našem magazínu a jsou v knize nezměněné?
Nezměněné nejsou, protože jsem musela některé příběhy například spojovat. Kniha je vůbec něco jiného: To, co dám na internet, je spíše zachycený nápad, do knížky to zpracovávám s větší důsledností a rozmyslem, jak bude celý text vypadat. To kolikrát vážíte každé slovo.

Měla jste už dřív nějaké literární ambice?
Nikdy jsem nechtěla vydat knížku. Ráda jsem vždycky bavila své přátele historkami, ale prohlašovala jsem spíš, že jsem grafoman (smích). Literární ambice jsem nikdy neměla.

Co v knížce čtenářky najdou?
Historky z mého života, ze života mé rodiny i mých zvířecích kamarádů. Všechno to, co je tam napsáno, se skutečně stalo, ale netvrdím, že se to stalo přesně tak, jak to popisuji, protože knížka je psaná tak, aby čtenáře pobavila.

Kolik je tam příběhů a jak jsou dlouhé?
Je tam čtyřiačtyřicet příběhů a vzhledem k malému formátu jsou asi dvou až třístránkové. Úplně první příběh například popisuje, jak se seznámila moje babička s dědečkem. Dědečka ustanovili správcem polesí na Podkarpatské Rusi. Vzpomněl si na děvče z tancovačky a věděl jen, z jaké je rodiny a že se jmenovalo od „A“. Tak dědeček poslal dopis, jenže panímáma měla sedm dcer a z toho pět od „A“, tak vybrala tu, která jí připadala nejvíc na vdavky, a poslala ji za dědečkem.

Jsou to tedy tokové krátké historky, čtení akorát na cesty?
Ano, na cesty a na dovolenou. Momentálně bych řekla, že je zrovna šikovný čas na takovouhle knížku.

Jaká by byla vaše rada čtenářkám Ženy-in, které také přispívají do denních témat a chtěly by jednou vyjít knižně. Co byste jim doporučila?
Aby si ten příběh napsaly, vytiskly na papír a nechaly alespoň do druhého dne uležet, a pak si to z toho papíru přečetly znovu. Aby se nebály škrtat - to je rada mého muže, který byl kdysi ředitelem Orbisu a spolumajitelem nakladatelství Ivo Železný: „Nejtěžší je rozloučit se s vlastní genialitou a škrtat.“

Mně jde spíš o ten krok, co s napsanými texty?
Internet dává lidem možnost publikovat, takže určitě publikovat, nechávat lidi o textu diskutovat. Vymyslet si nějakou soutěž ke svým textům, třeba o pytlík karamel (směje se). Mně pomohlo, řekla bych, že jsem své texty publikovala se soutěží a časovaně. Protože to, že internet dává možnost publikovat, s sebou také nese určitou zahlcenost texty. Proto je potřeba na své texty nějak upozornit. Když budou skutečně dobré, tak se vám možná, jako mně, nakladatel ozve - holky, držím palce!

  • Knihu si můžete zakoupit například v knihkupectví Béna, Nuselská 8, Praha 4

Vyhrajte knihu: Pivo, které strašilo!
Do diskuze pod tímto článkem napište svůj krátký komický příběh na téma: Trable s pivem. V soutěži je celkem pět knih! Vítěze vyberu společně s autorkou. Do soutěže budou zařazeny příspěvky, které vložíte do půlnoci v pondělí 19. 7. 2010.
Reklama