Děkujeme za další příspěvek na dnešní téma, který nám poslala čtenářka s nickem Ula. Přečtěte si příběh maminky, která si své děti musela „odležet“ v porodnici. Jedna holčička se jí dokonce narodila předčasně...Jak to prožívala se dočtete v jejím příspěvku

Dobrý den, než jsem byla těhotná, o nedonošených dětech jsem jen tak letmo četla v novinách nebo viděla v televizi. Až když jsem otěhotněla a čtyři měsíce ležela, z toho měsíc v porodnici pro udržení těhotenství, jsem zjistila, že porodit nezralé dítě není žádná sranda.

Okolo mě předčasně rodila každá druhá maminka a já jsem počítala každý den, když ta moje holčička ještě zůstávala v bříšku. Narodila se nakonec o tři týdny dříve a stejně byla v inkubátoru, protože přestávala dýchat. Po týdnu nás pustili na tzv. vyhřívací lůžko a tak jsme si celkově pobyly v porodnici 10 dní a já byla šťastná, že mám dítě doma.

Jeden moment, který jsem zažila, byl velice nepříjemný. Šla jsem kojit na nedonošenecké odd. a vizitka mojí holčičky na dveřích byla pryč, krve by se ve mě nedořezal. Myslela jsem, že umřela a ještě mi to nikdo nešel říct. Měla jsem totiž jednu špatnou zkušenost z jiného odd., kdy se mě sestřička přišla zeptat po porodu, kde mám dítě a já to samozřejmě nevěděla, protože mi ho nedali. Tak ho hodinu hledali a pak mi vlastně pan doktor přišel říct, že je v inkubátoru a má časté zástavy dechu. Jinak ale porodnici musím chválit, není to jednoduchá práce a obdivuji veškerý personál.

Moje kamarádka v tu dobu porodila dítě ve 31. týdnu, holčičku vypiplala a dneska je z ní krásná pětiletá princezna bez nějakých problémů. Druhá moje kamarádka porodila ve 26. týdnu, hodně si pobrečela, protože chlapeček byl něco nad 500 kg těžký a nevypadalo to dobře, ale prognóza je příznivá, tak držím palce...

Mám i zážitky, kdy z dvojčat porozených dříve zůstalo jen jedno, ale o tom bych tady psát nechtěla... držím všem maminkám palce, aby se jejich předčasně narozené děti vyvíjely co nejlépe a oni měli radost ze života a i z toho, že k nim byl osud příznivě nakloněný.

Ula

PS: Nefunguje mi doma počítač, jsem proto mimo domov a asi náhoda je to, že si před chvílí ke mě přisedla žena, která má v kočárku větší holčičku, která se zřejmě narodila předčasně a osud jí nedopřál plného zdraví. Já jsem za své tři krásné, odležené děti moc šťastná a i když občas už vyčerpaností sotva lezu, neměnila bych... Hezký den.

Tak to vás obdivuji. Já jsem byla v nemocnici tři měsíce a myslela jsem, že zešílím. Naštěstí mě pouštěli na víkendy domů.

A co vy , milé ženy-in? Máte také nějaké zkušenosti s „nedonošeňátky“? Napište nám. Na vaše příspěvky se těším na adrese: redakce@zena-in

Reklama