Styl

Čtenářka Ula se styděla dodatečně

Ula byla rychlá a už včera nám poslala tři krátké příběhy na dnešní téma. Kdy se styděla za neadekvátní oblečení, kdy se styděla za oblečení dodatečně, a kdy se styděla naposledy. To vše se dočtete v jejím příspěvku, za který děkujeme

Dobrý den, každý člověk si občas obleče něco, co se zrovna nehodí. Vzpomínám si na to, jak jsem jako kantorka jela s dětmi na týdenní výměnný pobyt do Paříže. Výlet to byl překrásný, nikdy na něho nezapomenu. Studenti z Paříže nám připravili týden prohlídek, výletů, zajímavostí a součástí toho „maratonu“ také byla navštěva opery. Bohužel jsme se to dozvěděli až těsně před tímto kulturním zážitkem, a proto jsme neměli možnost se jít už převléct. Takže ta naše „zpocená tlupa“ šla vychutnávat hudbu do vyhlášeného koncertního stánku. Všichni seděli nažehlení, vymydlení, navonění, jen MY jsme byli opravdu spíše zralí na čistírnu. Nikdo ale nedal ani koutkem oka znát, že se to nehodí, za což jsem byla vděčná. Jen pro připomínku. Mějte rádi naše české děti, protože to, jak se chovali Pařížané (otřesně), si pamatuji ještě teď, zhruba po 10 letech.

Další příhodu mám z období puberty, kdy jsem začínala mít „svoje dny“. Byly nepravidelné a tak se taky stalo, že jsem měla ve škole své oblíbené světlé plátěné kalhoty a teprve při příchodu domů jsem zjistila, že „jsem to neplánovaně dostala“. Krve by se ve mě nedořezal. Chvíli jsem z toho byla v šoku, kdo všechno to viděl a druhý den jsem šla červená studem do školy. Nikdo však nic neříkal, tak jsem časem na to i pozapomněla. V tu dobu to ale bylo hodně nepříjemné.

Poslední příhodu mám z vlaku, kdy jsem nastoupila s dětmi do kupé a čekali jsme na přípoj. Ten měl zpoždění, takže se čekání trochu protáhlo. Mezitím se mi v tom šíleném vedru a nedýchatelnu „pokakal“ synáček a i když jsem ho přebalila, plenu vyhodila a vyvětrala, když přestupovali spolucestující z jiného vlaku, poslouchala jsem nemístné poznámky typu, že se tady snad někdo posr..... Výhodu mělo to, že jsme jeli v celém vagonu sami, VŠICHNI si přesedli. I když jsem dělala, že NÁS SE TO NETÝKÁ, bylo jasné, odkud ten smrad jako z opičárny šel.

Teď jenom čekám, co se zase vymňoukne, protože o zážitky není nouze nikdy.

Hezký den.Ula

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

První dva případy chápu, to bych se asi také styděla, ale co naděláte, když se vám pokaká dítě? Horší by bylo, kdybyste ho nepřebalila.

   
30.08.2011 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [4] ula [*]

    funnka — #3 Díky, ale o cenu mi nejde, spíše jsem si sama vzpomněla na některé úsměvné životní chvíle - tedy nyní úsměvné.

    superkarma: 0 30.08.2011, 16:28:58
  2. [3] funnka [*]

    dneska bych dala cenu Ule

    1. na komentář reaguje ula — #4
    superkarma: 0 30.08.2011, 14:54:57
  3. avatar
    [2] ifulinkaa [*]

    dost mne pobalil úryvek, kdy jsi měla svý dny a přitom "krve by se v tobě nedořezal"... ta spojitost je úsměvná

    ale to se stává, myslím, že to zažila nejedna z nás :-(

    superkarma: 1 30.08.2011, 14:31:21
  4. [1] ula [*]

    To si ani nedovedu představit, že bych nepřebalila. Vymstilo by se mi to opruzeninami a vztekáním malého. Kdo má děti, ten pochopí, že o trapasy nouze fakt není.

    superkarma: 0 30.08.2011, 13:02:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme