Necupitá v opeřených pantoflíčkách na podpatku, ani v krajkovém negližé, ale zcela prozaicky v tom, v čem se nestydí vyběhnout do nejbližší večerky. Více o tom, proč dala vytahaným a sepraným trikům vale, se dočtete v jejím vtipném příspěvku.

Domácí úbor. Jsem od přírody roztržitá až lehce sklerotická. Udělám milion věcí, pro které na tu nejpodstatnější vždy zapomenu. Mému stavu nejvíce škodí události nahodilé a nikoliv na denním pořádku, na které si vzpomenu zpravidla v okamžik, kdy například řemeslník stojí opřen o náš zvonek a dožaduje se vstupu v předem domluvenou hodinu. Nebo týden mluvím o tom, jak upeču a když stojím nad mísou s těstem, konečně mi dojde, že ten prdopeč jsem fakt nekoupila.

V takové okamžiky pak zuřivě vybíhám jen s klíči popřípadě kabelkou z našeho bytu. A jsem ráda, že jedinou překážkou na cestě je mi přezouvání.

Ano, mívala jsem několik domácích úborů vytahaných tak, že nemohly škrtit ani kdyby chtěly. A vhodně jsem je doplňovala vzdušnými tričky, kterým stovky pracích cyklů mé pračky vyžraly původní barvu i s částí textilie. Skvrny nejrůznějších rozměrů a původu byly na mém domácím oděvu zároveň kronikou mých volnočasových aktivit.

A taky tu byl ten rarach, co mi seděl na rameni a našeptával: „ Vždyť je to jen na skok do večerky pro rohlíky, přeci by ses nepřevlíkala.“ Nebo: „ale kuš, jen pošťák, podškrábneš mu rekomando a jsi zpátky…..stejně ti dřív hodí lístek než se nasoukáš do džín.“  A kecal mi i do manželství: „líbání v kině máte dávno za sebou, nač ty tanečky, pohodlnost nade vše…“

Já jsem totiž líná. A na převlékání vůbec. Takže jsem několikrát opravdu vyběhla v domácím. U pošťáka to ani tak nevadilo, protože chlapec na tom není s outfitem i přes uniformu o moc lépe a kolikrát ani netípne cigáro, když mi ve stejné ruce podává propisku. Když v pekárně viděli, že mám v ruce peněženku, přestali solidárně hledat tvrdé pečivo od včerejška a pochopili, že jsem si jen odskočila. Ale i tak jsem časem došla k tomu, že manželské štěstí se u všední večeře nedá zavlažovat s předvčerejší snídaní na maturitním tričku.

Chtěla jsem v záblesku osvícení na znamení renesance své pohodlné úbory roztrhat, ale několik triček se rozpadlo dobrovolně samo. Další jsem již nikdy na domácí nepasovala.

Ne, necupitám doma v opeřených pantoflíkách na podpatku ani v krajkovém negližé. I když zájemci by tady asi byli. Chodím prakticky v tom, v čem se nebojím vyběhnout ven, když je potřeba. Sukně, šaty, kalhoty, halenky, trika, topy…. Asi ho mám ještě příliš ráda, než abych náš vztah degradovala na místní přebor v teplákáchčímvícpruhůtímvícadidas.

Vaše Tora

Čekala jsem, že vy budete jednou z těch, které budou elegantní vždy a za jakýchkoliv okolností. Nějak si vás v těch teplácích nedokážu představit

Jak jste na tom s domácím oděvem vy, milé ženy-in? Převlékáte se do jiného oblečení, nebo to řešíte prakticky jako čtenářka Tora? Co je podle vás lepší?

Napište nám na: redakce@zena-in.cz

Reklama