Reklama

Děkujeme za příspěvek na dnešní téma čtenářce s nickem řeřicha.

Přej příjemný den s dnešním velice pěkným a zajímavým tématem. Nejdřív bych ráda poděkovala celé vaší redakci za pěkné stránky a všem co pomáhají tyto stránky dotvářet prima články, tématy včetně zajímavých rad..

Je spousta lidí v mém životě, kteří mně hodně pomohli a když mě bylo nejhůř, mě podrželi nad vodou a za to jsem jim hodně krát podělovala a na oplátku vědí, že se na mě mohou kdykoliv obrátit pro pomoc.

Je ale jedna věc, co mě pořád trápí a zatím moc často se k tomu vracím a to je, že jsem nestačila dostatečně poděkovat svým rodičům za jejich lásku a zkrátka za všechno.....snažila jsem se jim to vynahrazovat v jejich nemoci péčí o ně, ale  vtom všem shonu a starostech nebylo tolik času na slova díků...

Vše jsem si začala uvědomovat, když mě umřeli, krátce po sobě a dá se říci náhle. Nejvíce to vystihuje tato věta. Umře -li otec, pláče duše, zemře-li  maminka, pláče srdce. Nyní už jen na ty krásný společný chvíle vzpomínám a vím, že věděli, jak je mám ráda.

Takže alespoň jako poděkování pro všechny sem přidávám kytičku.

kytička od řeřichy

řeřicha

Pozn. red.: Text nebyl redaknčně upraven.

Děkuji za příspěvek a za pochvalu redakci. Moc nás to těší.

Komu byste chtěly poděkovat vy, milé ženy-in? Máte ve svém okolí někoho, komu poděkování dlužíte? Kdo vám v životě hodně dal a přesto jste mu nepoděkovaly? Proč? Pomohl vám někdo neznámý v nouzi a vy jste neměla příležitost mu poděkovat? Učiňte to alespoň touto cestou. Myslíte si, že slovem „děkuji“ se šetří? Máte pocit, že někdo dluží „děkuji“ vám? Už se vám poděkování někdy nevyplatilo?

Napište nám.

Na vaše příběhy, vzpomínky, ale třeba i úvahy na dnešní téma se těšíme na adrese: redakce@zena-in.cz