Na své kuchařské začátky na táboře vzpomíná čtenářka pateta. Jak dopadly kynuté knedlíky, se dočtete v jejím příspěvku, za který děkujeme

Vařívala jsem dříve i o dovolené, děti se odbývat nemají. Jen jednou jsme chodili do restaurace na obědy, ale nechutnalo nikomu z nás. Do Bulharska za totáče jsme vezli sice malý kufřík jídla, ale neuzvedla jsem ho od země - konzervy...

Chci ale psát o mém "vaření", když mi bylo 16 let a byla jsem jako praktikantka na táboře u Želivky : louka se stany, 3 konve s pitnou vodou, plachta a pod ní stolokrb. Vařil nám vojáček ze Slovenska.

Jednoho rána:"Jaujau, mě bolí zuby"...a odešel k lékaři někam do Zruče, že prý ráno zadělal na kynuté knedlíky. Dostaly jsme to za úkol ještě se stejně starou kolegyní - žádná z nás to doma nikdy nedělala! Pustily jsme se do toho s vervou, snad se to i dalo jíst, anebo měli všichni velký hlad. I slovačisko si večer pochutnával na studených...

Večer při hodnocení jsme sklidily potlesk ode všech, i ryby v řece slastně tleskaly ploutvičkama, jak jim chutnaly zbytky vody po knedlíkách...Vždycky si na to vzpomenu v období ovocných knedlíků. Dnes dělám ale raději z tvarohového těsta. To by ale pro cca 50 lidí tenkrát muselo být tvarohu !

pateta

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Nouze naučila Dalibora housti a vás kynuté knedlíky vařiti. Já je neumím dodnes, z kynutého těsta mám hrůzu, takže máte můj obdiv.

Umíte vařit ve velkém, milé ženy-in? Pro kolik lidí jste schopné uvařit, aby se to dalo jíst? Pište, máte ještě poslední příležitost vyjádřit se k dnešnímu tématu.

redakce@zena-in.cz

Reklama