Reklama

Čtenářka s nickem pateta se dostala k počítači těsně před jejím dovršením do důchodu. Celou tou technologií se úspěšně prokousala a mohla by být vzorem jiným váhajícím... Více už v příspěvku.

K počítači jsem se dostala náhodou a musím říci , že nechtíc. Těsně před mým dovršením odchodu do důchodu nám byly na malou trojtřídku přiděleny 3 PC v akci Internet do škol, přestože jsem všude uváděla, že to zařizování nechám až své nástupkyni - nové ředitelce po konkurzu. Nestalo se a jednoho dne byly ve škole.
Už jsem měla napsaný dopis úřadům o mém odchodu do důchodu, když mě zeťák, jinak odborník na práci s PC přesvědčil ,že na důchod mám ještě čas a dopis jsem spálila.Počítače byly vlastně jedinou mou motivací k odchodu do důchodu, Jinak mě nikdo nenutil, protože na málotřídku se kantoři nikdy moc nehrnuli. On mi ihned přivezl svůj PC, sám si stejně chtěl koupit modernější a po neustálém chválení, jak jsem šikovná mě i „zapálil“ pro další vzdělávání v ovládání PC.
Po zapojení přístrojů ve škole jsem se postupně „prokousávala“ a proseděla u nich spoustu času,nešlo mi všechno hned, ale po čase mě PC začal sloužit ve školní práci. Souběžně se začaly ovládání učit i školáci...Ve škole jsem pak zůstala ještě 4 roky.

Co mi dnes počítač dává? VŠECHNO ! Není dne,abych nepřečetla ,co je nového v tisku, neexistuje snad soutěž, kterou bych neobeslala.Mnoho vědomostí čerpám z vyhledávačů a mám radost, když přijde nějaká výhra, i když všechny stejně rozdám.
Nedávno syn dostal kus masa z daňka a abych byla perfektní, našla jsem ve vyhledávači mnoho recepisů, podobně když mi můj někdejší žák přinesl mořského úhoře,když se vrátil z Norska.(Ta radost, že si i na mne vzpomněl ! )

Asi před rokem mi jednou navečer volal hostinský, kdy že to naší obcí projížděl Závod míru, že mají štamgasti velký spor a já že to budu určitě vědět. Nevěděla jsem to přesně, ale zase mi  pomohl počítač upřesnit rok 1989.
Počítač využívám v důchodu k obohacení mého duševního života, prožívám s ním spoustu času, kterého mám v důchodu ažaž i proto, že špatně chodím a na jiné aktivity už „nedosáhnu“ a navíc jsem nedávno ovdověla.
Otázku, že by mě počítač něco bral nechávám bez odpovědi, protože co nenaspím v noci doženu dopoledne.

A perlička na závěr: při proškolovacím kurzu pro učitele jsem byla ve skupině naprosto nejstarší a tak si mě přednášející posadil blízko sebe, že to budu asi patlat. A  já pokaždé cvak cvak a úkol byl hotov. Tak mě po chvíli poslal úplně dozadu a já jen kývla, že jako hotovo. Neumíte si představit radost staré báby, že to dokázala !

pateta

pozn. red. text nebyl redakčně upraven

________

Vaši odvahu všem, které ještě váhají. Nikdy není pozdě... A k té poslední větě: Nemůžete být starou bábou, když jste mladá duchem.:)

Hezký den a hezké prázdniny!

Saša

Téma dnešního dne 30. června zní: Počítač: Co vám dal, co vám vzal. Ovládá on vás, nebo vy jeho?

Co se zdálo před několika desetiletími ještě jako sci-fi, je dnes holou realitou. Počítače zaujímají v našem životě nezastupitelné místo. Záleží jen na nás, zda je ovládáme my, a nebo ony ovládají nás.

  • Počítače jsou součástí naší práce
  • Komunikací s lidmi, kteří jsou daleko
  • Zdrojem rychlých zpráv a informací

Pro řadu nemocných lidí jsou počítače jediným spojením se světem, jedinou zábavou a rozptýlením. To samé platí i u lidí zdravých: zdroj, zábava, rozptýlení, nezbytná součást v zaměstnání.

  • Dokážeme si však říct dost, a teď na něj nepůjdu?
  • Dokážeme se mu vyhnout v bytě bez povšimnutí?
  • Dokážeme u něj sedět jen po tu dobu, kterou jsme si určili, nebo se ta doba protáhne na neurčito?
  • Z jakého důvodu ho zapínáme nejčastěji? (sem patří i otevírání stránek Žena-in.:)

Pište k dnešnímu tématu na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Na vaše příspěvky se těším a autorku jednoho z nich odměním příznačným dárkem: hezkou, růžovou, bezdrátovou „myškou“ …

myska