až vám připradá, že snad pracuje v ZOO, protože mezi zvářaty, která ji kousla, nebo klovla ptaří takoví exoti, jako třeba orel, labuť, nebo netopýt. Více podrobností a zajímavostí se dočtete v jejím pozoruhodném příspěvku

Co všechno mě kouslo? Kůň, pes, kočka, had, prase, králík, morče a myš jo a netopýr. Ten to teda spíš jen zkusil. A co mě zoblo? Husa, houser, kachna, slepice, kohout, labuť a orel....a v poslední době jsem měla parádní modřinu od divoké kačeny...ta se ale spíš zasekla a držela, protože zobákem toho moc nepokouše.

Co mě nekouslo ze zvířat, které jsme někdy měli doma, byla ovce.

A o jaké zážitky bych se podělila?

První byl se psem. Přivezli jsme si ho z útulku. Tam nám jen sdělili, že pes byl „vyhozený“, tudíž původní majitel se asi nepřihlásí a můžeme si ho vzít, i když je těsně po karanténě. A nemá v pořádku zažívání. Další informace neposkytují, není třeba. Ze začátku bylo všechno v pohodě, pes byl vděčný, našel si místečko, žral všechno, mazlil se a byl víceméně zlatý - až zničeho nic mě kousnul. Ne jen tak obyčejně, ale pěkně natvrdo...po pár dnech jsem postřehla, že kouše, kdykoliv se mu někdo dotkne předních nohou. Teprve později jsem zjistila, že když říkali, že pes byl vyhozený, mysleli to doslova.

Psa někdo zmlátil, podřezal mu žíly na předních nohách a hodil ho do popelnice. Pes přežil jen díky tomu, že anatomie psa a člověka se poněkud liší a nevykrvácel - a taky díky tomu, že popeláři byli pečliví a před vysypáním popelnice si všimli, že je v ní polomrtvý pejsek - vlastně dva...přežili oba. Dneska se už pes nechá chytat bez problémů, jen s obrovským strachem, ze kterého nám už i zkolaboval přímo u veterináře. Bohužel následky traumatu si ponese celý zbytek svého psího života.

A druhý zážitek byl s kocourem. Kocour se oficiálně jmenuje Macek, ale víc o něm vypovídá jeho přezdívka „Náserka prouhatá“. Je to „typický vesnický“ kocour - váží něco přes 5 kilo a myš by ulovil jedině tak, že by ji zasedl. Taky nalezenec. Asi před rokem a půl na tři dny zmizel a vrátil se s obrovským otokem na hlavě, potlučený a podle všeho bez oka. Doma jsme zjistili, že oko má, ale má něco s nosem, tlamou, hlavou...takže jsem volala na veterinu - kamarádce Ťapině. „Ťapino, Macka srazilo auto...“ „No chudák auto, a co já s tím?“ „No, my ti ho dovezeme...“ „To AUTO???“

Po kontrole se zjistilo, že Macčí stav není až tak vážný, jak vypadal, ale že bude zapotřebí mu dávat tabletky a vyplachovat tlamku desinfekcí...takže jsem si vzala tlustý svetr s dlouhým rukávem, syn si natáhl kožené šermířské rukavice a šlo se na věc. Kdo z vás někdy viděl pět kilo totálně vytočené kočky, je mu jasné, že to nebylo nic moc, ale u polomrtvého maroda se nám to zdálo dostatečné. Macek samozřejmě využil toho, že jsme v přeslabě dva na jednoho kocoura, vysmekl se a zasekl mi zuby do ruky. Jeho pohled, když mi zuby zůstaly vězet v ruce a on měl prázdné dásně, si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Naštěstí mu nové zuby narostly teprve až po léčbě...ale drápy měl pořád. Další příspěvek by klidně mohl být na téma „Jak jsem měla z ruky sekanou“.

Pajda

Milá Pajdo, díky za skvělý příspěvek, který mne opravdu rozesmál. Jen je mi záhadou, jak mu mohly narůst nové zuby. To bylo ještě kotě, nebo mají kočky troje zuby?

 

 

Reklama