Reklama

Je to ale nespravedlnost. Uděláte jednu „menší" chybičku a manžel vám příště auto půjčí až za rok...O tom může vyprávět čtenářka s nickem Pajda, která také zažila vystresovaného instruktora autoškoly.


Když jsem udělala autoškolu, dostala jsem se asi tak 2x do stařičké škodovky a pak dlouho předlouho jsme byli bez auta. Mé řidičské umění za tu dobu celkem zaniklo, a tak mě manžel zaučoval velmi optarně jízdou na jednom brněnském sídlišti. Naštěstí byly silnice prázdné, já se rozjela, krásně jsem dokázala zastavit na křižovatce (to už jsme zjistili, že neumím řadit, takže jsem se rozjížděla na dvojku, naštěstí Ford Ecsort zděšeně polknul a pak se rozjel), dokonce jsem i pustila chodce...a pak manžel zavelel "A teď se otoč!"

Jakožto poslušná manželka jsem zatočila volantem, a zjistila jsem, že mezi mnou a druhou stranou silnice je ostrůvek...našla jsem místo, kde v něm byla díra, počkala si na zelenou, přejela mezi dvěmi ostrůvky a zatočila do správného směru. Manžel chvíli mlčel, a pak tiše pravil:"Bylo to moc fajn, jen prosím tě, auta obvykle nejezdí po přechodu pro chodce..." není mi jasné proč, ale jeli jsme nejkratší cestou domů. Auto mi pak půjčil až asi za rok.

A ještě mám jeden krásný zážitek. V autoškole jsme chytili velice nepříjemného instruktora. Evidentně neměl nervy na to, aby jezdil se zaátečníky a neustále nám do všeho mluvil, dokonce řval. A nejhorší bylo, že v autě blbla spojka. On jezdil obvykle úplně jiným autem a nemohl pochopit, proč pouštíme spojku jindy, než nám říká.

Já jsem ho celkem ingorovala, ale mé spolujezdkyni tekly nervy. Nakonec jí došla trpělivost.

Zastavila auto na prostředku rušné křižovatky, jedné z nejfrekventovanějších v Brně, zařvala :"Já si zaplatila učitele, kretény mám zdarma!", vystoupila a třískla za sebou dveřmi. Jestli udělala autoškolu jinde, to nevím, ale co si pamatuji je fakt, že instruktor tehdy nedokázal nastartovat a po pěti marných pokusech jsem musela ke škole dojet já...

Pajda

Text nebyl redakčně upraven