Děkujeme za první a hned optimistickou příhodu se zabouchnutými dveřmi. Jak naznačuje titulek, něco zlé, bylo k něčemu dobré. Čtenářka Maryene našla kamarádku. Co tomu předcházelo, se dočtete v jejím příspěvku.

Přeji všem hezký den za zabouchnutými dveřmi :-) Před pěti lety jsme se přestěhovali do města na druhém konci republiky. Z domu do paneláku, kde jsem nikoho neznala. Jeden z mých synů mi dal už v den stěhování dobře míněnou radu: „Mami, hlavně si nikdy nezabouchni dveře“.

Během pár příštích dnů jsem si na jeho slova vzpomněla. Bylo sychravé zimní ráno, chystala jsem se do práce. Manžel už byl dávno pryč, v klidu jsem uklidila celý byt, otevřela okna, uvařila jsem si kávu, osprchovala se a ještě jsem nezapomněla jít vyhodit prázdný obal od šamponu za dveře bytu na chodbu, kde byl umístěn manželův vynález, koše na tříděný odpad.

V tom se udělal průvan a než jsem stačila přiskočit, dveře od bytu se zabouchnuly! A to ještě s klíčema uvnitř zámku! Zůstala jsem před nimi stát v němém úžasu. Co teď? Okamžitě se mi vynořila v paměti synova slova, ale nebylo mi to nic platné. Klíče, mobil a dokonce vše, co bych teď potřebovala, bylo na druhé straně dveří. V celém domě byl klid, ale neměla jsem příliš mnoho času na přemýšlení.

Na sobě jen župan a ručník na hlavě, venku začínalo sněžit, musela jsem něco vymyslet. Přestože jsem nikdy nepotkala na chodbách žádné sousedy, obešla jsem patro pod námi, ale nenašla jsem odvahu zazvonit. Zkusila jsem tedy patro nad námi. Také tady byl naprostý klid, ale zaujalo mě příjmení na zvonku, které se shodovalo s mým za svobodna. S tlukoucím srdcem jsem zazvonila. Po krátké době jsem uslyšela kroky. Otevřela mi paní středního věku v županu, mohly jsme být přibližně stejně staré a tvářila  se velmi udiveně.

Místo toho, abych jí vysvětlila svoji situaci, začala jsem tím, že se jmenuje stejně jako já za svobodna, a proto u ní zvoním, což ji přivedlo nejspíš na nápad, že nebudu úplně normální. Nakonec jsem se ale dostala i k tomu hlavnímu, že bydlím o patro níž a zabouchnula jsem si dveře. Pozvala mě dál, uvařily jsme si spolu novou kávu, (ta moje už byla stejně studená).

Místo manžela mi zavolala rovnou raději zámečníka. Než přijel, nebyly jsme už jen sousedky, ale skoro přítelkyně. Začaly jsme se spolu pravidelně scházet, chodily cvičit a scházely se i nadále, když jsme se po roce z bytu odstěhovali do nového domu. Řekla mi, že bydlí v paneláku celý život, a s nikým se ještě takto nesblížila.

A tak jsem vlastně kvůli vlastní hlouposti našla prima kamarádku. Potvrdilo se mi přísloví, že všechno zlé může být i k něčemu dobré.

Maryene

Moc hezká příhoda. Vídáte se stále, i když bydlíte jinde, než vaše nová kamarádka?

Co vy na to, milé ženy-in? Máte také nějakou příhodu s dveřmi? Stalo se vám někdy něco podobného? Na koho jste se obrátila o pomoc? Poradila jste si nakonec sama? Pochlupila jste se s tím své rodině, nebo jste to raději ututlala. Co vám příhoda se zabouchlými dveřmi přinesla? V čem vás poučila? Dáváte si už větší pozor, nebo se vám to stalo někdy podruhé, potřetí...

Napište nám na: redakce@zena-in.cz

Reklama