Začínat si s básníkem byla chyba. To poznala čtenářka Lída, ale v něčem se jí to přece vyplatilo. Sama začala psát básně...

K jakému poznání došla čtenářka Lída, když si začala s klukem-básníkem? Že básníci jsou nestálí...


Zdravím redakci a všechny ženy-in!

V mládí jsem vlastně žádné básničky nedostávala. Až před několika lety mi osud poslal do cesty někoho, kdo mi psal úžasné zamilované básně. Byla jich spousta a byly krásné a já se štěstím vznášela až někde u oblak a začala psát také (ani netuším, kde se to ve mně vzalo).
Potom jsem zjistila, že dotyčný na stejné básničky „loví“ stejně naivní husičky, jako jsem byla já. Ve vzteku jsem všechny ty jeho sladké lži smazala, ale psala jsem dál. Básničky mi pomohly se z toho zklamání dostat.
Po té velké „lásce“ mi zbyl šuplík básniček, které jsem napsala z lásky a ještě větší šuplík básniček plných smutku a bolesti a jedno krátké povzdechnutí:

Do hlavy jak víno stoupá
neodbytné poznání.
Jak jsem stará, tak jsem hloupá.
Chytám vítr do dlaní.

Krásný den přeje,
Lída

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 25. listopadu 2011: Jeho zamilovaná básnička

Příspvky k tomuto tématu již neposílejte. Okolo půl páté se dozvíte, kterou čtenářku jsem odměnil sbírkami...

knihakniha

  • Hana Zagorová: Milostně (Knižní klub)
  • Jakub D. Kočí: A jiné básně (Straky na vrbě)

Hrajte Malou šťastnou vánoční soutěž o ceny v hodnotě 30.000 korun. Více informací najdete zde...

Reklama