Další mikrospánkový příspěvek je od čtenářky, která se podepsala L. Přečtěte si, jaké měla štěstí v neštěstí.

Dobrý den milé čtenářky a milá redakce
Ani jsem nemyslela, že dnes napíši, ale nakonec mi to nedalo se s vámi nepodělit o jeden již pár let starý zážitek, na který ale asi nikdy nezapomenu.

Již v posledním ročníku střední školy jsem si udělala řidičák a krátce po maturitě jsem nastoupila do zaměstnání do cca 20 km vzdáleného města. V té době jsem bydlela ještě s máti a sourozenci na malé vesničce obklopené lesy, kde doslova dávají lišky dobrou noc….
Za pár peněz z poslední brigády jsem si koupila svoje první „auto“. Byl to modrý oprýskaný trabant. Ale jezdil, byl v podstatě bezúdržbový a hlavně – byla jsem mobilní, mohla jsem jezdit do práce. Dělala jsem totiž na směny a asi si dovedete představit, jak to bylo s autobusovou obsluhou malinké vesnice…

Jsem vyloženě typ sova, takže mi naprosto nedělalo problém chodit na pozdně odpolední a noční směny, ba naopak jsem je ještě s ostatními vyměňovala za svoje ranní, na které by mě nedostali ani heverem :)

Jednou v zimě, když jsem zase přijela domů ze směny, která trvala do dvou a do postele jsem se dostala dost po třetí hodině, jsem byla nemilosrdně vzbuzena cca v půl šesté mojí mátí, která chodila na šestou do práce, s tím, že zaspala, a že mám vsávat, že fakt musí být v práci včas (v tom 20 km vzdáleném městě), jinak má průser…
Byla jsem úplně hotová a bylo mi úplně jedno, že bude mít nějaký průser, protože jsem nebyla schopná ani otevřít oči, natož řídit…
Nakonec jsem se nechala přemluvit, na pyžamo natáhla tepláky a zimní bundu, nahodila trabíka a odvezla ji. Cestou tam to ještě šlo, ale zpátky mi už v tom vytopeném autě slušně padaly oči. Nepomáhalo ani pootevřené okénko.

Navíc jsem už jela po rovině, lesem, široko daleko nikde nikdo – silnice široká na jedno a půl auta a ještě zasněžená – venku ještě skoro tma. Tenkrát při mně museli stát všichni svatí, že jsem se probrala zrovna v okamžiku, kdy jsem začala sjíždět do příkopu. Strhla jsem to zpět v takřka posledním okamžiku, chvíli ještě chytala balanc na zasněžené neposypané silnici – v tu ránu jsem byla probuzená jak nikdy.

Dopadlo to dobře, nic se nestalo ani mě, ani autu - dojela jsem domů, upadla jsem do postele a všechno to zaspala…
Odpoledne jsem máti vynadala, že něco takového už teda absolvovat nebudu….

No, zhruba za půl roku jsme si situaci zopakovali, akorát bez sněhu…. A s tím rozdílem, že jsem přímo neusnula, ale reakce jsem měla zpomalené a srnka mi pocuchala předek auta…. Ještě že to nebyl člověk….
Od té doby jsem se s autem dostala do různých komických i více či méně nepříjemných situací, ale takhle nebezpečná snad už nebyla žádná…
No, také jsem už takhle vyřízená za volant nesedla…

Přeji hezký den bez karambolů a mikrospánku :)
L.

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

_________________________

Ani nevíte, jak Vám rozumím. Já jsem také sova a pro mě je brzo ráno ještě i v devět. To radši pojedu o půlnoci.
Měla jste obrovké štěstí a doufám, že vaše mamka už nikdy poté nezaspala :)
Pěkný den a bezpečnou jízdu
Saša

Téma dnešního dne 1. srpna: Mikrospánek

Mikrospánkem se dá nazvat i náš stav nevědomí, nevnímání, „hledění do blba“.

  • Měly jste tento stav někdy?
  • A kdy a kde nejčastěji?
  • Zažila jste vy sama nebo někdo z blízkého okolí i mikrospánek za volantem?
  • Napište, i když tyto stavy nemáte, jak to děláte, že jste svěží, bdělé a odpočaté?
  • V čem je podle vás mikrospánek nejnebezpečnější a nejzákeřnější?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží pěkný dárek, knihu od nakladatelství ARGO Něžnost (psali jsme o ní zde) a krém na ruce od AVONU.

darek

Reklama