Další mikrospánkový příspěvek je od čtenářky, která se podepsala L. Přečtěte si, jaké měla štěstí v neštěstí.
Dobrý den milé čtenářky a milá redakce
Ani jsem nemyslela, že dnes napíši, ale nakonec mi to nedalo se s vámi nepodělit o jeden již pár let starý zážitek, na který ale asi nikdy nezapomenu.
Již v posledním ročníku střední školy jsem si udělala řidičák a krátce po maturitě jsem nastoupila do zaměstnání do cca 20 km vzdáleného města. V té době jsem bydlela ještě s máti a sourozenci na malé vesničce obklopené lesy, kde doslova dávají lišky dobrou noc….
Za pár peněz z poslední brigády jsem si koupila svoje první „auto“. Byl to modrý oprýskaný trabant. Ale jezdil, byl v podstatě bezúdržbový a hlavně – byla jsem mobilní, mohla jsem jezdit do práce. Dělala jsem totiž na směny a asi si dovedete představit, jak to bylo s autobusovou obsluhou malinké vesnice…
Jsem vyloženě typ sova, takže mi naprosto nedělalo problém chodit na pozdně odpolední a noční směny, ba naopak jsem je ještě s ostatními vyměňovala za svoje ranní, na které by mě nedostali ani heverem :)
Jednou v zimě, když jsem zase přijela domů ze směny, která trvala do dvou a do postele jsem se dostala dost po třetí hodině, jsem byla nemilosrdně vzbuzena cca v půl šesté mojí mátí, která chodila na šestou do práce, s tím, že zaspala, a že mám vsávat, že fakt musí být v práci včas (v tom 20 km vzdáleném městě), jinak má průser…
Byla jsem úplně hotová a bylo mi úplně jedno, že bude mít nějaký průser, protože jsem nebyla schopná ani otevřít oči, natož řídit…
Nakonec jsem se nechala přemluvit, na pyžamo natáhla tepláky a zimní bundu, nahodila trabíka a odvezla ji. Cestou tam to ještě šlo, ale zpátky mi už v tom vytopeném autě slušně padaly oči. Nepomáhalo ani pootevřené okénko.
Navíc jsem už jela po rovině, lesem, široko daleko nikde nikdo – silnice široká na jedno a půl auta a ještě zasněžená – venku ještě skoro tma. Tenkrát při mně museli stát všichni svatí, že jsem se probrala zrovna v okamžiku, kdy jsem začala sjíždět do příkopu. Strhla jsem to zpět v takřka posledním okamžiku, chvíli ještě chytala balanc na zasněžené neposypané silnici – v tu ránu jsem byla probuzená jak nikdy.
Dopadlo to dobře, nic se nestalo ani mě, ani autu - dojela jsem domů, upadla jsem do postele a všechno to zaspala…
Odpoledne jsem máti vynadala, že něco takového už teda absolvovat nebudu….
No, zhruba za půl roku jsme si situaci zopakovali, akorát bez sněhu…. A s tím rozdílem, že jsem přímo neusnula, ale reakce jsem měla zpomalené a srnka mi pocuchala předek auta…. Ještě že to nebyl člověk….
Od té doby jsem se s autem dostala do různých komických i více či méně nepříjemných situací, ale takhle nebezpečná snad už nebyla žádná…
No, také jsem už takhle vyřízená za volant nesedla…
Přeji hezký den bez karambolů a mikrospánku :)
L.
pozn.red.: text nebyl redakčně upraven
_________________________
Ani nevíte, jak Vám rozumím. Já jsem také sova a pro mě je brzo ráno ještě i v devět. To radši pojedu o půlnoci.
Měla jste obrovké štěstí a doufám, že vaše mamka už nikdy poté nezaspala :)
Pěkný den a bezpečnou jízdu
Saša
Téma dnešního dne 1. srpna: Mikrospánek
Mikrospánkem se dá nazvat i náš stav nevědomí, nevnímání, „hledění do blba“.
- Měly jste tento stav někdy?
- A kdy a kde nejčastěji?
- Zažila jste vy sama nebo někdo z blízkého okolí i mikrospánek za volantem?
- Napište, i když tyto stavy nemáte, jak to děláte, že jste svěží, bdělé a odpočaté?
- V čem je podle vás mikrospánek nejnebezpečnější a nejzákeřnější?
Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Jedna z pisatelek obdrží pěkný dárek, knihu od nakladatelství ARGO Něžnost (psali jsme o ní zde) a krém na ruce od AVONU.
Nový komentář
Komentáře
šťastné konce jsou nejlepší
Konec dobrý, všechno dobré.
Trefa:zadny karambol ,vse se v dobre obratilo.
To byla klika
No,ještě že to dobře skončilo
stastnej konec
Pěkné čtení
Hezký článek,dobrý konec
Zase naštěstí dobrý konec.
Ještě ,že děvčata ty vaše karmboly co zde dnes popisujete dopadly dobře.
Konec dobrý, všechno dobré, když se nic nestane, tak je to fajn, ale opatrnosti není nikdy dost.

pěkný článek a hlavně že se nic nestalo