Pomáhá jí, když je jí smutno, ale jinak využívá samotu k různým činnostem...třeba k tanci, zpěvu, poslechu hudby a krášlení. Když má chvilku pro sebe, udělá si třeba „kosmetický den“.

Zdravím všechny v redakci!. Už od dětství jsem měla „rituál“, když mě něco trápilo, vlezla jsem si do postele pod deku, přikryla se celá i s hlavou a vmáčkla se do rohu ke zdi. Pomáhalo mi to, když mi bylo zle, když jsem se potřebovala vybrečet, když jsem nemohla usnout (to jsem si takhle čítávala) a nebo když jsem chtěla prostě jenom být sama se svými myšlenkami. Musím říct, že tento zvyk mi zůstal dodnes. 

I když jsem velmi společenský člověk, který kolem sebe má rád lidi, je ta samota občas potřeba. V těch chvílích si buď čtu, ale většinou zpívám nebo tančím po bytě a užívám si toho, že mě nikdo nevidí :-D. Někdy když jsem sama doma, tak jako asi většina žen, si ráda udělám“ kosmetický den“. Naložím se do horké vody, vyčistím si obličej, napatlám na sebe tunu přípravků, které doma najdu a relaxuji. Nedovedu si představit, že bych tohle dělala, když nejsem doma sama.

Jak už jsem jednou psala, být sám, je občas asi potřeba, ale přála bych všem lidem, aby se nikdy necítili osamocení! Když už na mě někdy doléhá, že jsem na celém světě sama, zapálím si svíčku nebo aroma lampu u fotek lidí, kteří už mě bohužel navždy opustili, a hned vím, že sama nejsem, že i když ti lidé nejsou mezi živými, že jsou tu stejně vždycky se mnou.

Krtina86

Milá Krtina89, máte pravdu, občasná samota je zdravá, ale osamocenost je skličující

Text nebyl redakčně upraven

Reklama