Další vtipný příspěvek přišel od čtenářky Krišpíny. Jak už tušíte podle titulku, opilecká historka bude z prostředí hasičského sboru, a tam bývá mezi lidmi veselo.

Zdravím celou redakci a čtenářky,a posílám příspěvek k dnešnímu opileckému tématu.

Opravdu nikdy se mi nestalo, že bych si nepamatovala, co jsem díky povznesené náladě dělala. Přiznávám, že pár veselých historek jsem s pomocí alkoholu zažila. Kdo měl někdy co do činění se sborem dobrovolných hasičů, jistě začíná tušit opravdu výživnou story.

I dnes, po téměř 20ti letech, na ni vzpomínáme zlomené smíchy v pase. Tenkrát jsme byly zapálené hasičky, jezdily jsme na závody, kdo neznal savec, proudnici nedej bože nepoznal „béčko“ od „céčka“, jakoby nebyl. Měly jsme za sebou poslední závod sezóny,za hasičárnou se opékalo selátko a vše vypadalo na super večer.

Po požití několika veselých kalíšků většina z nás ztratila plachost a tak se stala jedné naší člence menší nehoda. Již delší dobu měla problémy se zuby a rozhodla se pro radikální změnu. Chtěla si pořídit zoubky nové, krásné, co nebolí. Zatím měla provizorní kousátka, která jí při jednom z výbuchů smíchu vypadla. V ten moment ji smích přešel, ale ostatní to mohlo zabít. Všichni jsme lezli v hasičárně po zemi a hledali ztracený chrup. Postižená dáma vzlykala, že pokud se takhle vrátí domů, tak s největší pravděpodobností přijde i o ten zbytek zdravých zubů, co jí v puse zbyl. A to nás motivovalo a hnalo vpřed, takže jsme nakonec poklad našli. Ale bohužel, jeden ze zoubků se z té provizorní protézy ulomil. Hasiči jsou ale vždy připraveni a nepředvídatelné situace bravurně vyřeší. Takže  přišlo ke slovu vteřinové lepidlo. Zuby jsme odborně slepili a nechali v klidu odpočívat, aby zaschly. Protože nic neodbudeme, ani lepidlem jsme nešetřili. To jsme zjistili až později, když jsme chtěli zuby oddělit od stolu. Nešly!!

A tak nastalo nové vzlykání naší bezzubky. S tvrzením, že má zuby v hasičárně na stole, se domů opravdu vrátit nemohla, to jsme chápali. Nastal další boj, ale vše se nakonec podařilo a zuby seděly celkem dobře, na to co měly za sebou a my v sobě. My měli hřejivý pocit z dobře vykonané práce a naše bezzuba už byla zase v plné polní se zářivým úsměvem. To jsme si tedy alespoň v ten moment mysleli. Pan zubař prý ale tak nadšený nebyl a moc se mu nezdála balada o tom, kterak chudák holka kousla do tvrdého rohlíku. V tom opileckém rauši jsme jí totiž ten zub přilepili obráceně a ještě s kusem zeleného umakartu z hasičského stolu. Dneska už má zuby opravdu v pořádku a téhle příhodě se jen směje.

Krásný den všem přeje

Krišpína

pozn.red. Text nebyl redakčně upraven

____________

Režisér Miloš Forman by to snad i natočil. :) To nelze vymyslet, to se musí prožít. Děkuji za tento veselý příspěvěk, který jistě mnohé pobaví.

Pěkný den

Saša

Téma dnešního dne 5. září 2011 zní: Opilecké historky

Dejte nám nahlédnout i do svého soukromí. Nestyďte se za své prohřešky mládí, a nebo prohřešky zcela nedávné. Vždyť jsme jen lidi.

  • Napište nám, při jaké příležitosti jste se naposledy opily
  • Napijete se spíš ze vzteku, nebo pro radost?
  • Při splínu, nebo při přátelském setkání?
  • Máte radši pivo, víno nebo tvrdý alkohol?
  • Jak snášíte kocovinu?
  • Jste abstinentka?
  • Pokud ano, proč?
  • A pokud ne, kde si nejčastěji něco dáte?
  • Doma? Ve společnosti? S kamarádkou?
  • Věříte, že ve víně je pravda?

Při sklence vína nebo půllitru piva pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz.

Jednu z vás odměním „špiritusem“, který si objednávali i samotní Světáci... Takže - CAMPARI, bitte?

campari

Na zdraví!

Reklama