Domácnost

Čtenářka janulaostrava si hrála na půdě na duchy

Dnešní téma Půda ve čtenářce s nickem janulaostravavy vyvolala tři základní vzpomínky: na film Kulový blesk, na duchařskou hru s babiččiným prádlem a na dědečkovi holuby, kteří se záhadně vrátili.

Vždy, když se řekne „půda“, vybavím si známou komedii, kterou natočili režiséři Ladislav Smoljak a Zdeněk Podskalský v roce 1978 – Kulový blesk. Vzpomenu si na Knotkovi, kterým poslední dny před stěhováním komplikuje paní Jechová, která ačkoliv původně proti jejich bytu neměla žádné výhrady, dodatečně od nich vymůže pračku, protože v domě není prádelna, a také výměnu sklepa, který nebude příliš daleko a hluboko. Výměna sklepa s neoblíbeným sousedem Klabouchem však pro pana Knotka představuje také pracnou vzájemnou výměnu jejich uhlí. Paní Jechová překvapivě chválí půdu v domě, když se Knotkovi i zde báli další komplikace. Její: „To je ale půdička, vidíte, tady by se to věšelo.“ mi vhání úsměv do tváře. (Můžete se podívat na ukázku, která vyšla v v druhé ranní novince pozn. red ).

Ráda vzpomínám na domek, v kterém žila babička s dědou a já se sestrou a rodiči tam jezdívala na prázdniny. Byla to právě půda, kde jsme se sestrou zažívaly největší dobrodružství. Když bylo deštivé počasí a babička nemohla prádlo věšet venku, věšívala ho na půdě. A já se sestrou si tam hrála na duchy. Babička se pak divila, jak jí pračka špatně pere. Tak bylo prádlo upatlané od dětských ruček. V dřevěné truhle ukryté v rohu půdy jsme jednou také našly odložené šatstvo, z kterého jsme si udělaly „parádní róbu“ a v ní pak tancovaly na zahrádce před domem. Babička se křižovala, že děláme ostudu před sousedy, když vytahujeme staré harampádí, pro nás to ale byla parádní zábava.

Jednou se rozhodl můj děda chovat na půdě holuby. Babička byla proti, ale děda si z toho nic nedělal. Holuby si prosadil. Babička si zvykla, ale kupodivu dědovi začali holubi vadit. Nechtěl to před babičkou přiznat, proto holuby tajně prodal a babičce zkroušeně tvrdil, že mu všichni uletěli a už se nevrátili. Babička se nemohla dívat na smutného dědu, a tak mu později k narozeninám koupila dva páry nových holubů. Děda předstíral obrovskou radost i přesto, že podle kroužků na nožičkách těch zvířat zjistil, že babička koupila původně jeho holuby zpět, jen za dvounásobek ceny, kterou za ně získal můj děda, když je prodával.

Proto, půdy mám ráda, s vikýři, kterými pozorujete svět, s pověšeným prádlem, s holuby i bez. Jsou plné krásného harampádí, vzpomínek a zážitků. Půdy jsou prostě krásné…

S pozdravem janulaostrava

Já nemohu než souhlasit. Půdy jsou krásné

Také si to myslíte, milé ženy-in, nebo máte spíš negativní zkušenosti jako čtenářka kobližka? Je pro vás půda příjemnou vzpomínkou, nebo spíš noční můrou?

Napište nám na redakce@zena-in.cz

   
17.08.2011 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Sml30Sml30Sml30 babička chtěla udělat dědovi radost, zdalipak se dozvěděla, že opak byl pravdou?A ještě dráž než je prodal, to byl mazanej člověk Sml31, asi věděl, komu je prodává, že se nestyděl Sml31

    superkarma: 0 17.08.2011, 12:26:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme