Ačkoli má Vánoce čtenářka Iva K. ráda, každý rok musí povinně absolvovat nepříjemnou návštěvu u rodičů svého manžela. Jejich Vánoce jsou pro ni horor...

Jaký si to uděláš, takový to máš, vzpomněl jsem si na text jedné slavné písničky při čtení příspěvku čtenářky Ivy K. Každý si umíme udělat Vánoce jiné, čtenářka Iva K. vzpomíná, jak krásné Vánoce prožívala v dětství a sama se snaží obdobné přichystat své rodince. Jenže její plány bourá povinná návštěva...


Dobrý den,

ráda bych se s vámi podělila o „úžasné vánoce u mojí tchýně“, které bohužel zažívám už šestým rokem.

Vánoce mám jako asi každý moc ráda. Pro tu atmosféru, pečení cukroví a v neposlední řadě pro ty dárky. Nemusím dostat bůhví co cenného. Stačí mi drobnost, ale daná s láskou. Každým rokem je to čas stresů a honění v práci a pak zas po práci. Pečení cukroví do půlnoci a hledání času na nákupy bez dětí. Kdy nakoupit dárky, aby to bylo opravdu překvapení. Ještě uklidit, vytřít, okna..... to už snad až na jaře. Stačí když vysaju a utřu prach. Je to jeden velký kolotoč. Ale korunovaný dnem 24. 12. Na něj jsem se vždy těšila.

Za svobodna jsme ten den ještě zdobila cukroví, v klidu zabalila dárky a celý den až do večera nenápadně ujídala cukroví. Odpoledne jsem dělala salát a obalila kapra, abych večer už mohla jen smažit. Rozbalování dárků proběhlo za šera, při pohádce Tři oříšky pro popelku. Prostě balzám na nervy.

Bohužel můj manžel má jiné rituály a celý den tak nějak naruby. Protože bydlí jeho rodiče ve stejném městě a kousek od nás. Musíme tam dojít celá rodina kolem druhé hodiny na návštěvu. Tchán vánoce nesnáší a svou zlost ještě stupňuje lahví vínka. Když tam přicházíme, už mu pomalu není rozumět ale chuť si povídat neztrácí. Buď ryje do mě, nebo do dcery. Proč ho nikdo nemá rád, a jaký je chudáček. Babička zas jen září. Vnoučata došli. Co na tom že malý má jen 14 dní a nejraději by ležel doma v postýlce. Dojít musíme!!! Jen co si sedneme do obyváku, tak se rozdávají dárky. Bez koled, nějakého proslovu, pohádky, večeře. Nic. U nich je nutnost nám předat dárky jako první.Prostě naprosto bez atmosféry. Navíc nám dává tchýně dárky obálkovou metodou. Každému 1000 kč a my zas jí předáme 1000kč. Ať si každý koupí co je mu milé. Tchýně přeci přemýšlet nebude co by komu udělalo radost. A aby se neurazila dáváme jí tu samou částku. Takže nikdo nic nemá a všici jsou obdarováni :-D

Celé odpoledne pak poslouchám tchána jak jízlivě nadává nad každým dárkem, který jsme zas donesli jim. Nic mu neudělá radost. Ten první rok jsem mu koupila né zrovna levný pásek z pravé kůže. Těch nadávek co jsem vyslechla. Že si takový pásek může kupit u každého Vietnamce a že si nemám dělat škodu. Mno další rok dostal drahé preparáty kloubní výživy. To zas remcal, že jemu už nic nepomůže. Slovo děkuji jsem od nich ještě neslyšela. A babička?? Ta chystá večeři, kapra i polívku snad pro celý regiment. Každý rok jí říkám, že od ní nic nechci a večeři uvařím sama. Každý rok od ní odcházím s mísou salátu a dvěma druhy polívky na večeři. Manžel to sní toho se nebojím, ale pokaždé si připadám, jako bych vařit neuměla. když maminka to myslí dobře. Co na tom, že můj salát nikdy neochutnala a možná je i lepší. Ten její „vzorek“ si musíme přeci vzít. Že jsem zvyklá vařit hrachovou polívku a ona hřibovou? Ale děvenko u nás se vaří tahle a Petr ji má tááák rád. Jediné co si ode mne vezme je cukroví. Je diebetička a naše cukroví dá na stůl a stejně neochutná. Sníme si ho během návštěvy sami.

Z téhle úžasné návštěvy odcházíme kolem čtvrté a domů skoro běžíme, aby jsme SVÉ svátky v kruhu rodinném vůbec stihli. Musím ohřát polívky a osmažit kapra. Dceru nějak zabavit a nastražit dárky pod stromeček a konečně zapnout klidné koledy a povečeřet. Řekněte mi, proč tu návštěvu neodložit na 26. 12. Proč se zlobit na štědrý den? Mému manželovi to nikdo nevymluví. Ona by měla babička jen s dědou zkažené vánoce. Přece jí musíme oblažit návštěvou dětí a vnoučat. To je tradice. Ale že k mým rodičům jedeme skoro až na nový rok, to nevadí. Už mám zase zlost.... Ale vypsala jsem se z toho a je mi trochu líp. Snad ty letošní vánoce nervově zvládnu a do Nového roku mě ta zlost přejde.

Iva K.

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 21. 12. 2011: Negativa Vánoc

  • Co vás štve na Vánocích?

Prostá otázka, na kterou by se dalo jistě odpovědět jen jednou prostou větou. Ale chcete-li mít šanci k získání jednoho odporně zeleného dárku od AVONU (schválně vám neprozradím, co to je), tak mi napište příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec. Pošlete ho na redakční e-mail uvedený níže a pamatujte, že pokud toužíte po jeho uveřejnění, měl by přistát v redakční e-mailové schránce nejpozději 21. 12. 2011 v 15.00 hodin odpoledne.

Dnes máte také poslední možnost sbírat body do naší Šťastné vánoční soutěže o ceny v hodnotě 30.000 korun. Proto jsem se rozhodl, že k odporně zelenému dárku od AVONU rozdám ještě 2.540 prémiových bodů mezi dnešní přispěvatelky. Kolika přispěvatelkám je rozdám, to se rozhodnu v průběhu dne, podle kvality a zajímavosti příspěvků.

  • Šťastná vánoční soutěž: MVS 2011

avon

Reklama