Chvalozpěv na rodiče zaslaly k dnešnímu tématu čtenářky Haaho a Simič. Obě se shodují na tom, že jejich rodiče jsou ti nejbáječnější lidé pod sluncem...

Dva velice vlídné příspěvky k dnešnímu tématu zaslaly čtenářky Haaho a Simič...


Hezký den všem.
Hned v úvodu musím říct,že moji rodiče jsou pro mě ti nejmilejší a nejbáječnější a jsem ráda,že jsem se narodila zrovna jim.Přiznávám,že občas to mezi námi skřípalo(obvzláště v období puberty),někdy padla i nějaká ta facka(ach,zase ta puberta),bylo i období napětí a tiché domácnosti(ta puberta je fakt hrozné období!).Ale notně převažují ty kladné a příjemné věci.Rodiče se snažili dát mi všechno,co mohli.Vštípili mi spoustu dobrého,za což jim nikdy nepřestanu být vděčná.Když vidím případy,kdy jsou si rodiče a děti naprosto cizí,navzájem se citově vydírají,hádají se a ubližují si,je mi z toho hodně smutno.Teď mám sama svou vlastní rodinu a snažím se své děti vychovávat tak,jak mě vychovali moji rodiče,protože si myslím,že odvedli kus dobré a poctivé práce,i když je to kolikrát muselo stát hodně nervů a dřiny.
S mými rodiči i s rodiči mého manžela se vídáme poměrně často,ale co je nejdůležitější-hlavně moc rádi.Kdykoliv je příležitost,navštívíme my je,nebo oni nás.A jsme připraveni na to,že v budoucnu nás budou i potřebovat.A jsem připravená jim kdykoliv a s čímkoliv pomoci-a ráda!Sama bych se nechtěla dožít toho,že by mě mé děti opustily a na stáří strčily někam do domova důchodců!

S pozdravem,
Simič


Ahoj!
Je mi 30 a někdy si připadám jako malé dítě, které potřebuje ochranou ruku! Mám spoustu kamarádek, spoustu kamarádů, mám se komu svěřit,ale největší kamarádkou je mi moje mamka a kamarádem taťka! :D V 18 jsem se odstěhovala, šla jsem si za svým cílem! Ve 23 letech nedalo jinak, než se vrátit domů Vždy jsem tam měla dveře otevřené.. V mých 25 letech maminka onemocněla, chodila jsem do práce,ale starala jsem se jak jsem mohla, večery jsem někdy proplakala. Ne jednou mně napadlo, jak by to dopadlo,kdyby zemřela.Nikdy jsem to ale nevyslovila. Asi si to člověk nedokáže představit, když to nezažije! Když jsou všichni zdraví, je to paráda,ale jak člověk pozná,jaké je to ztrácet někoho koho má nejraději, teprve potom pozná, co je na světě nejdůležitější. Je to něco, co se nedá ovlivnit! Celá naše rodina měla to štěstí, že se nestalo, to na co jsme všichni často pomýšleli. Stav se asi po 3 letech zlepšil a nyní je stabilizovaný. Jsme všichni šťastní.Vždy jsme říkali, že je naše maminka nejdůležitější osoba domácnosti, protože vždy všechno zvládala suprově! Jak už psala jedna čtenářka, co je 400 km daleko od své maminky, já jsem asi 10 km a skype zapínám denně, stále si voláme, vykládáme radosti i starosti,každou chvíli se navštěvujeme.A tatínek? Ten je pro mě takovou hlavní rukou, hodně nám všem pomáhá, jeho rady jsou snad nad zlato, kdykoliv se na něho obrátím, se vším poradí a pomůže, jak jen se dá.Rodiče jsou mi oporou a já jím doufám také. Myslím, že tenhle stejný názor má i můj bratr a také můj manžel bere mou maminku i tatínka, jako by byli jeho! Jsme ráda, že jsem měla to štěstí a narodila jsem se zrovna této paní a tomuto pánovi :D
Haaho

Pozn. red.: Texty neprošly jazykovou korekturou.

Téma dne 17. února 2012: Jak často se vídáte s rodiči?

Zasílání příspěvků k tomuto tématu již skončilo. Okolo sedmnácté hodiny se dnes dozvíte, která z přispěvatelek získala slíbený balíček čokolád Merci v hodnotě 500 korun.

Merci

Reklama