a věřím, že se jí na dnešní téma psalo lehce a s pocitem hrdosti na své tři děti. Co všechno umí, čím vynikají a jak svůj talent rozvíjí a zúročují, se dočtete v jejím zajímavém příspěvku, který doplnila i fotografiemi

Moje děti a kultura. Přemýšlím jak napsat o mých dětech a jejich vztahu ke kultuře všeobecně, protože psát o všech třech, byl by to román na tři dny. Asi se to všechno odvíjelo už od nás rodičů. Moje babička v létě pracovala a v zimě četla. Knížky chodila půjčovat do obecní knihovny a za jednu zimu přečetla půlku četby pro dospělé. Brala si je pěkně za sebou, jak byly uspořádány podle autorů. Hltala jsem její povídání a naučila se číst.

Manžel byl taky vášnivý čtenář. Spolu jsme potom působili v ochotnickém divadle. On byl lepší, sklízel diplomy za herecké výkony a já dělala inspici a nápovědu. Myslela jsem si, že to tak má být, učit děti lásce k hudbě, divadlu, knížkám a dávkovala jsem po kapkách. Jsou narozeni po pěti letech, tak jsem na výchovu měla čas.

Všichni tři se učili hrát na housle. Nejstarší dcera byla hodně pilná a syn to flákal. Tak mi jednou paní učitelka říkala, kdyby tak šlo z těch dvou udělat jednoho houslistu. Spojit Evinu píli a Jirkův talent. No, mají základy a hrají si pro radost. Starší potom od šesti let navštěvovala dětský folklorní soubor, poté byla sólistkou slováckého souboru. Hrála v ochotnickém souboru a samozřejmě se mnou navštěvovala divadla a festivaly.

Syn to byl tvrdý oříšek. Vadilo mi, že se mu nechce do čtení. Ve třetí třídě odmítal knížky. Tak jsem vzala svoji osvědčeného Štorcha - Hrdina Nik. Poručila jsem mu přečíst první stránku. Pamatuju si na jeho výkřik: „Celou?“ To mě rozesmálo, protože na té stránce byl velký obrázek a asi desetiřádkový sloupeček. Od třetí strany už jsme nemusela do čtení nutit. Následující čas pořád litoval, kolik toho už mohl přečíst. Už mu v literatuře nestačím. Čte v angličtině víc než česky, i když teď jsem mu viděla na stolku Ilias, a čte knihy, na které bych si netroufla.

Neexistuje jiný vánoční dárek, než knížka. Povídáme se taky o divadle a když jeli se třídou jako maturanti do Prahy. Pomohla jsem obstarat vstupenky na Léblova Strýčka Váňu. Pamatuju, jak mi po příjezdu řekl, že jestli seženu vstupenky na Ivanova, půjde se mnou. To pro mě byla velká odměna.

Miluje i hudbu. V pubertě nerozlišoval žánr, takže nám tady měsíc denně hrálo Mozartovo Requiem a potom Pink Floyd. Zrovna minulý týden jsem se necítila dobře, tak šel sám na Janáčkovo kvarteto.

Esencí všeho je naše nejmladší. Od mala se pohybuje v prostředí divadla a i když prohlásila, že hrát nebude, dostala jsem ji do kostýmu. Byla tak natěšená na všechny činnosti, že chodila na ZUŠce do výtvarky, houslí i baletu. Ten se jí zůročil nejvíc, je už čtyři roky sólistkou slováckého souboru a dokonce vede tzv. přípravku, kde učí mladé zájemce základní tance a pohyby.

soubor

A samozřejmě umí na housle. Díky výtvarce má cit pro estetiku. Líbí se mi, jak si moje děti povídají a předávají zkušenosti. Líbilo se mi, jak jsme je s manželem vozili do divadla. Věřte, vstupenky pro pět lidí, to teda zatíží peněženku.

Ale snad se podařilo.V rychlosti připojuji dva obrázky.

modroočko

Přejí krásný víkend free

Milá free, klobouk dolů před tím, co všechno vaše děti umí. Škoda, že jste nám nenapsala víc k těm fotkám, ale předpokládám, že na obou je vaše dcera

Čtenářka free nasadila vysokou laťku, ale doufám, že vás to neodradí a také něco napíšete o svých dětech. Na co jste u nich hrdá? Jak je vedete ke kultuře? Jak jsou vaše děti talentované, co je baví, čím vynikají. Klidně se pochlubte.

Chcete, aby měly vaše děti kulturní přehled? Co pro to děláte?

Napište nám na redakce@zena-in.cz

Reklama