a věřím, že se jí na dnešní téma psalo lehce a s pocitem hrdosti na své tři děti. Co všechno umí, čím vynikají a jak svůj talent rozvíjí a zúročují, se dočtete v jejím zajímavém příspěvku, který doplnila i fotografiemi
Moje děti a kultura. Přemýšlím jak napsat o mých dětech a jejich vztahu ke kultuře všeobecně, protože psát o všech třech, byl by to román na tři dny. Asi se to všechno odvíjelo už od nás rodičů. Moje babička v létě pracovala a v zimě četla. Knížky chodila půjčovat do obecní knihovny a za jednu zimu přečetla půlku četby pro dospělé. Brala si je pěkně za sebou, jak byly uspořádány podle autorů. Hltala jsem její povídání a naučila se číst.
Manžel byl taky vášnivý čtenář. Spolu jsme potom působili v ochotnickém divadle. On byl lepší, sklízel diplomy za herecké výkony a já dělala inspici a nápovědu. Myslela jsem si, že to tak má být, učit děti lásce k hudbě, divadlu, knížkám a dávkovala jsem po kapkách. Jsou narozeni po pěti letech, tak jsem na výchovu měla čas.
Všichni tři se učili hrát na housle. Nejstarší dcera byla hodně pilná a syn to flákal. Tak mi jednou paní učitelka říkala, kdyby tak šlo z těch dvou udělat jednoho houslistu. Spojit Evinu píli a Jirkův talent. No, mají základy a hrají si pro radost. Starší potom od šesti let navštěvovala dětský folklorní soubor, poté byla sólistkou slováckého souboru. Hrála v ochotnickém souboru a samozřejmě se mnou navštěvovala divadla a festivaly.
Syn to byl tvrdý oříšek. Vadilo mi, že se mu nechce do čtení. Ve třetí třídě odmítal knížky. Tak jsem vzala svoji osvědčeného Štorcha - Hrdina Nik. Poručila jsem mu přečíst první stránku. Pamatuju si na jeho výkřik: „Celou?“ To mě rozesmálo, protože na té stránce byl velký obrázek a asi desetiřádkový sloupeček. Od třetí strany už jsme nemusela do čtení nutit. Následující čas pořád litoval, kolik toho už mohl přečíst. Už mu v literatuře nestačím. Čte v angličtině víc než česky, i když teď jsem mu viděla na stolku Ilias, a čte knihy, na které bych si netroufla.
Neexistuje jiný vánoční dárek, než knížka. Povídáme se taky o divadle a když jeli se třídou jako maturanti do Prahy. Pomohla jsem obstarat vstupenky na Léblova Strýčka Váňu. Pamatuju, jak mi po příjezdu řekl, že jestli seženu vstupenky na Ivanova, půjde se mnou. To pro mě byla velká odměna.
Miluje i hudbu. V pubertě nerozlišoval žánr, takže nám tady měsíc denně hrálo Mozartovo Requiem a potom Pink Floyd. Zrovna minulý týden jsem se necítila dobře, tak šel sám na Janáčkovo kvarteto.
Esencí všeho je naše nejmladší. Od mala se pohybuje v prostředí divadla a i když prohlásila, že hrát nebude, dostala jsem ji do kostýmu. Byla tak natěšená na všechny činnosti, že chodila na ZUŠce do výtvarky, houslí i baletu. Ten se jí zůročil nejvíc, je už čtyři roky sólistkou slováckého souboru a dokonce vede tzv. přípravku, kde učí mladé zájemce základní tance a pohyby.
A samozřejmě umí na housle. Díky výtvarce má cit pro estetiku. Líbí se mi, jak si moje děti povídají a předávají zkušenosti. Líbilo se mi, jak jsme je s manželem vozili do divadla. Věřte, vstupenky pro pět lidí, to teda zatíží peněženku.
Ale snad se podařilo.V rychlosti připojuji dva obrázky.
Přejí krásný víkend free
Milá free, klobouk dolů před tím, co všechno vaše děti umí. Škoda, že jste nám nenapsala víc k těm fotkám, ale předpokládám, že na obou je vaše dcera
Čtenářka free nasadila vysokou laťku, ale doufám, že vás to neodradí a také něco napíšete o svých dětech. Na co jste u nich hrdá? Jak je vedete ke kultuře? Jak jsou vaše děti talentované, co je baví, čím vynikají. Klidně se pochlubte.
Chcete, aby měly vaše děti kulturní přehled? Co pro to děláte?
Napište nám na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
štastná to mamča
Trefa:smekam klobouk pred vasimi detmi ,jak jsou nadane.butdte na ne pysna.
Jala — #19 Jasně, taky v to doufám

hary — #15 Já bych to neviděla tak tragicky. Spousta nadaných dětí má širší záběr a umí i "máknout". Ale zase samozřejmě záleží na rodičích. My jsme museli doma pracovat i chodit do hudebky.
hary — #15 Já bych to neviděla tak tragicky. Spousta nadaných dětí má širší záběr a umí i "máknout". Ale zase samozřejmě záleží na rodičích. My jsme museli doma pracovat i chodit do hudebky.
Jseš na ně pyšná
Šikulka
Ale lopatu a hrábě znát nebudou? Když budeme všichni tančit, hrát na housle a divadlo, někdo bude na nás muset nadojit mlíko, upéct chleba a řídit autobus
To je dobře, šťastná to máma.
Určitě jste na své děti pyšná a já vám to přeji, dobře jste je vybavila do života.

Krásně jste to dětem po kapkách nadávkovala,skvělá průprava do života.
Tak to musíte být moc ráda a chodit vždy na jejich představení.
něco podobného mám doma, kluk hromadu let závodně tancoval latinu, je fajn, když mají děti k něčemu vztah a zájem
Děkuju za hezká slova. Nebýt manžela, který všechno podporovala a toleroval. Nebylo by toho všeho. Ano na obou snímcích je naše nejmladší. Bohužel jsme spěchala na úřady a v rychlosti poslala, co na mě vyjuklo. Našly by se i hezčí fotky. A s láskou s folkloru se děti narodily. Tady u nás je folklor stále živý. Není to v tom, že je občas nějaké vystoupení, ale že si dokáží zpívat při žehlení a chystání kroje. Je jim to přirozené.
Být sám aktivní se cení.Jít se podívat na divadelní představení do kina nebo koncert je zážitek,ale sám zprostředkovávat zážitky druhým je moc fajn. Když naše dcera zpívala v dětském sboru a my jsme chodili na jejich vystoupení bylo hodně emotivní,prostě krásné.Probíhaly různé soutěže a vždy se umístily na předních místech.Jezdíval k nám i pan Eben a další dirigenti a skladatelé, kteří se zajímali o pěvecké soubory.
Že bych záviděla? Asi jo.
šikovné děti