Reklama

Ale zároveň mi nepříjde správné, když rodiče ví, že jejich dítko nebude moc chodit, mluvit, myslet, bude moct maximálně sedět na vozíčku a dívat se na život, jak kolem něj pluje, a on se nemůže zúčastnit, píše ve svém příspěvku čtenářka s nickem Eurípidés

Krásný byť zamračený den přeji všem. Nedonošené děti

Toto téma je opravdu zajímavé. Aby jsem řekla pravdu, žádné děti nemám a ani nikoho s touto zkušeností neznám. Nicméně, ráda se podělím o můj názor. Na úvod by jsem řekla asi toto: Děti - živé květiny země, zázrak života, nová šance, odkaz budoucnosti, nový smysl, radost i starost.

Porod - pro každou maminku jedinečný zážitek. Někdy bolestivý někdy ne. Někdy dlouhý, někdy krátký. Miminko - růžový malý človíček, který má celý život před sebou. Človíček, který není zkažený životem. Človíček, který čeká na dávku lásky, moudrosti, kterou jim rodiče ze srdce dají. Nedonošeňátka - drobečkové, kteří už od začátku bojují o život, drobečkové, kteří si za ten boj bezpochyby zaslouží žít.

Cituji Vás a zároveň odpovídám: „Jenomže zároveň se nabízí otázka, kde je ta hranice, kdy děti udržovat při životě i za cenu těžkého poškození“ Jistě pro každou maminku i tatínka je tato situace nejtěžší v životě. Já si osobně myslím, že záleží na tom, o jaké poškození se jedná. Když je opravdu veliké, tedy dítko by nemohlo žít plnohodnotný nebo alespoň nějaký život, pak bych asi s těžkým srdcem vše ukončila. Nepříjde mi správné, když rodiče ví, že jejich dítko nebude moc chodit, mluvit, myslet, bude moct maximálně sedět na vozíčku a dívat se na život, jak kolem něj pluje a on se nemůže zúčastnit. Možná mne za můj názor odsoudíte, ale i když se to i špatně píše, opravdu si to myslím.

V případě, že se jedná o menší poškození. Kdo řekl, že je život jednoduchý? Od čeho je rodina? Lidé si mají navzájem pomáhat. A jestli dítko chápe, že je milováno, je to v tomto případě výhra. Pokud se jedná o myšlenku zda současná technika je správná, zda pomoct miminku nebo ne. Říkám, rozhodně ano, kdyby ten nahoře nechtěl, aby tomu tak bylo, tak nám nedá ani tu možnost něco takového dělat. Jen nám k tomu dal ještě pár věcí: rozum, rozhodování, zodpovědnost.

Svůj příspěvek bych ukončila asi takto:

„Ve svých dětech žijeme dál“  Eurípidés

Děkuji za názor a jsem zvědavá, co na něj řeknou ostatní četnářky

Co si o tom myslíte, milé ženy-in? Souhlasíte, nebo jste jiného názoru? Napíšete nám ten svůj? Máte co říct k dnešnímu tématu?

Na vaše příspěvky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz