Bulvár

Čtenářka Elioza: Je to o úhlu pohledu

V mapách číst umím, navigovat podle mapy umím lépe než navigátor digitální a s mapou se neztratím ani v pařížském metru ani v Praze. Orientuju se v jízdních řádech i v řádech jiných. Skoro to vypadá, že se nikdy ztratit nemohu. Ale ano, ztratila jsem se v Mnichově. Lépe řečeno při návratu k autu.

Před lety jsme (ještě tehdy s manželem) a se synem navštívili mnichovské ZOO, prohlédli náměstí, nějaké ty obchůdky, ve stánku koupili čerstvé maliny a tak podobně. Když jsme se vraceli k autu, na přechodu pro chodce mě zastavil proud automobilů a semafor na takovém tom ostrůvku. Manžel se synem pokračovali v chůzi a v domnění, že jdu za nimi, odešli z mého zorného pole. Jakožto spolujezdec nejen, že jsem nedávala pozor, kudy jedeme, ale netušila jsem ani, kde parkujeme. Vždyť mě ani ve snu nenapadlo, že bychom se mohli rozdělit a manžel mě jistě na parkoviště dovede, že?!

Omyl!!! Nikdy nevíte, co se může stát. Když jsem dokončila přechod přes silnici a pokračovala za nimi, nikde jsem ty mé dva turisty neviděla. Šla jsem tedy dál. Začalo pršet. Došla jsem téměř na konec mnichovské magistrály a nikde nikdo. Jen očumující kolemjdoucí, neb jsem bez deštníku jen v sukni, sandálech a tričku s krátkým rukávem vypadala jako zmoklý exot. Cestou jsem narazila i na budovu místní policie a sumírovala v hlavě slovíčka, která by dávala smysl. Myšlenku na pomoc policie jsem brzy zavrhla a putovala dále. Na benzínové pumpě na konci výpadovky z města jsem sice radu dostala. Ta mi však byla k ničemu bez mapy a bez lokalizace zaparkovaného auta. Alespoň jsem zjistila, kde momentálně jsem. Vrátila jsem se tedy a hodinu přešlapovala na chodníku kdesi mezi přechodem a budovou policie a moc doufala, že si mě žádný řidič nesplete s vnadnou ženou oddávající se nejstaršímu řemeslu v historii.

Po dvou hodinách stepování v dešti jsem se vracela k onomu osudnému přechodu pro chodce, který rozděluje nejen proud aut, ale rozdělil i nás. A v tom jsem zahlédla syna s manželem, jak mě hledají a volají. Zavolala jsem na synka a následovalo radostné setkání. I mému manželovi se v autě na cestě z Mnichova zarosily oči. A to je co říct!!

Můj syn popsal tuto příhodu v rámci úkolu do školy a jeho slohové cvičení dopadlo takto. Můžete porovnat nejen úhel pohledu.;-)

Výlet do Mnichova v Německu

Jednoho dne jsme se rozhodli vydat s maminkou a tatínkem na výlet do Mnichova na památky, horské dráhy, trhy a různé akce, které se konaly.
Navštěvovali jsme různé kostely, chrámy a také nějaké ty horské dráhy. Užívali jsme si hezkého počasí, které nám přálo, ikdyž v Německu moc hezké počasí nebylo. No, měli jsme štěstí. Nejvíce nás zaujaly zastaralé, klencové (klenbové) a převážně upravené kostely.
Moje mamka se u jednoho zastavila a my jsme s taťkou odcházeli k dalším zajímavostem a mamča byla pořád u kostela a obdivovala jeho krásu, jenomže my s taťkou jsme byli už úplně někde jinde. Otočil jsem svou hlavou vedle sebe a mamka nikde, zeptal jsem se udiveně taťky, kde je maminka a on nevěděl. Začali jsme jí hledat úplně všude, v bankách, na záchodcích, v restauracích, ale marně. Tatínek si myslel, že někdo mamku unesl a tak koukal do každého vozu a nadával na Turky, jaký to jsou zmetci. V parku jsme jí hledali, volali jsme: „ Eliško, mami!“ A nic, po 2 hodinách jsme to vzdali, šli jsme pomalu k autu na parkoviště a v tu chvíli se přede mnou ozvalo: „ Péťo“. Otočili jsme naše mokré hlavy, protože asi před hodinou začalo pršet. Viděli jsme mamku celou mokrou a ptali jsme se jí, kde byla a ona nám povídala, že se ztratila a nemohla najít naše parkoviště. No a tak jsme spokojeně a šťastní jeli domů a ještě jsme se tomu smáli.
Nepřál bych nikomu to zažít, byl to strašný pocit. Jo a mimochodem, bylo mi asi devět let....“


Musím podotknout, že jsem jeho slohové dílo nepustila do školy a poradila mu napsat něco jiného. Jiný zážitek.

Na závěr bych podotkla, že od té doby jsem se neztratila a vždy mám u sebe nabitý a funkční mobil.
Hezký zbytek dne...Elioza


Přesně, jak říkáš: Úhel pohledu. zajímavé :-) M.-

  • Jak jste na tom vy?
  • Máte orientační smysl?
  • Ztratili jste se někdy?

Celý dnešní den se budeme bavit vašimi historkami a cestovatelskými úspěchy, které prosím pište na redakce@zena-in.cz.

Dnes bude ještě Borec a Chcípák, vaše příběhy a nakonec i cena pro vítězný příspěvek.

   
05.04.2011 - Blog redakce - autor: Michaela Kudláčková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme