Styl

Čtenářka eli.emanuela: Začalo to „hrncem“

Děkujeme za další čtenářský příspěvek. Je od čtenářky s nickem eli.emanuela a určitě stojí za přečtení.

Dobrý den, posílám příspěvek k dnešnímu tématu.

Asi jako mnohé dítě, ani já jsem nebyla ušetřena pověry, že čím víc se vlasy stříhají, tím hustší budou. Maminka stříhala a stříhala. Podle hrnce. Doslova. Již ve druhé třídě jsem začala svůj „báječný“ účes vnímat jako velký handicap. Chtěla jsem být jako princezna, mít dlouhé vlasy až po zadek. Místo toho na čele příšerná ofina a vzadu - nic, co by se do culíku vešlo. Maminka si ale libovala, jak krásně husté vlasy mám.

Celý první stupeň základní školy jsem maminku úpěnlivě prosila, ať mi dovolí mít dlouhé vlasy. Nesnesla jsem, když mě lidi na ulici oslovovali „Chlapečku“. Kdybych tak mohla mít dlouhé vlasy, hned bych byla holčička!

Až na druhém stupni základní školy mi bylo milostivě dovoleno nechat si narůst dlouhé vlasy. Žel, se vstupem do puberty se moje vlasy rozhodly, že dost už bylo rovných drátů, a zvlnily se mi. Každý po svém. Žádné pěkné pravidelné lokýnky, ale naprostý, nezkrotitelný chaos, umocněný extrémní hustotou mých vlasů. Žádná kadeřnice si s mými vlasy nevěděla rady. A já, světe, div se, začala „vyhrožovat“, že se ostříhám na kluka! Okolí se na mě koukalo jako na blázna, protože se jim mé vlasy líbily a považovali to téměř za hřích, nechat ostříhat takovou krásu. Ty hodiny a hodiny práce, které za „krásou“ stály, už ale neviděli.

Po několika letech jsem se jednoho krásného dne naštvala a vlasy, dlouhé do půlky zad, nechala ostříhat jen na pár centimetrů. Zase jsem byla na kluka, tentokrát ale naštěstí nebyl účes ve stylu „podle hrnce“. Okolí bylo v šoku, já se ale vznášela. Ovšem ne příliš dlouho. Mé vlasy se hluboce urazily a rozhodly se, že mi znepříjemní život, seč to jen půjde. Každé ráno jsem musela vstávat o hodinu dřív a vlasy přemlouvat, aby se způsobně seřadily. Byl to boj kdo z koho, ale většinou jsem nakonec vyhrála já a vlasy zkrotila.

Ukázalo se, že tahle situace je dlouhodobě neudržitelná, a rozhodla jsem se proto nechat si opět narůst dlouhé vlasy. Trvalo to, mezifáze byla přímo děsivá, ale už je to za námi. Momentálně mám s vlasy tichou dohodu - můžou být dlouhé, ale jen za tu cenu, že jsou pevně svázané do „drcku“ (něco mezi culíkem a drdolem). Nepřekáží mi při práci, dítě mě za ně netahá, ..., je to praktické. Na odiv okolí je vystavuji jen ve výjimečných příležitostech (např. divadlo). A vlasy, dočasně vypuštěny ze svého vězení, dělají parádu, až se za mnou lidé otáčí. :)

S přáním krásného dne

eli.emanuela

 

 

   
24.03.2011 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [2] eli.emanuela [*]

    enka1 — #1 enko, Sml30Sml79 Maminka mě později vodila rovnou do pánského kadeřnictví - prý to bylo levnější. Ach ty naše maminky. Sml16

    superkarma: 0 24.03.2011, 15:10:40
  2. avatar
    [1] enka1 [*]

    Sml16 Když mi bylo asi 12 let dala mi mamka asi 30,- Kčs ať si dojdu tedy ke kadeřnici sama. Vešla jsem a - tady chlapečky nestříhámeSml15

    1. na komentář reaguje eli.emanuela — #2
    superkarma: 0 24.03.2011, 15:05:27

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme